Přeskočit na obsah

Želmíra Kálalová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Želmíra Richtová
Rodné jménoKálalová
Narození27. srpna 1925 (99 let)
Ostrava[p. 1]
BydlištěPodskalská 366/27 Praha 2[1]
Vzdělánídoktorka filozofie
Alma materKarlova univerzita v Praze
Povoláníhistorička
TitulPhDr.
ChoťRadovan Richta
Příbuznísestra: Nataša Kálalová (* 14. 7. 1921)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní strana ilegálního časopisu Předvoj (říjen 1944)

Želmíra Kálalová (27. srpna 1925 Ostrava – ?????)[p. 1], provdaná Richtová, byla za Protektorátu Čechy a Morava společně se svojí starší sestrou Natašou Kálalovou (* 14. července 1921)[5] členkou odbojové organizace Předvoj. Po skončení druhé světové války se stala historičkou.

Předvoj

[editovat | editovat zdroj]

Předvoj byla protifašistická odbojová organizace převážně složená z komunisticky orientované mládeže, která působila v letech 1943–1945 v Protektorátu Čechy a Morava. Myšlenka založení odbojové skupiny vznikla mezi mladými, kteří se v protektorátní době scházeli v evangelickém sboru v Praze na Smíchově. Postupně se organizace rozrůstala, plánovitě navazovala spolupráci s malými roztříštěnými odbojovými skupinami na celém území Protektorátu Čechy a Morava.

Jádrem skupiny byli tři přátelé Karel Hiršl, Václav Dobiáš a Jiří Staněk. K nim se později připojil i Hiršlův přítel z táborů YMKY Jan Mojžíš, který se přestěhoval z Brna do Prahy. Kroužek se rozrůstal a na podzim 1942 přibyl mladý učitel Jaromír Mrkos. K prvním pěti se přidaly ještě dvě dívky – sestry Želmíra a Nataša Kálalovy, dále Karel Kosík a čtveřice čerstvých maturantů Radovan Richta, Antonín Růžek, Karel Šmirous a Jiří Vrba, o něco později ještě přesvědčení komunisté Jevgenij Šesták a Kamil Zoufalý.

Jednou z hlavních aktivit Předvoje bylo od začátku roku 1944 i pravidelné vydávání stejnojmenného ilegálního měsíčníku Předvoj, který sloužil jako instrukční tisk pro členy organizace. V létě 1944 již Předvoj navázal spojení s odbojovými skupinami v Praze a jejím okolí, na Kladně v Plzni, Rokycanech, Říčanech, Pečkách, Bohdanči, Brně a okolí, Olomouci, Zlíně, Frenštátě pod Radhoštěm, Přerově, Písku a na dalších místech. Významné bylo především spojení na příbramskou organizaci Prokop Holý, která se zaměřovala na sabotáže na železnici. Předvoj poměrně rychle sjednotil odbojové protifašistické skupiny z celého tehdejšího protektorátu a stal se ve své době největší komunistickou odbojovou organizací na území protektorátu. Předvoj v roce 1944 významně posílil zdecimované odbojové struktury ilegální Komunistické strany Československa.

Zatýkání, věznění,...

[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlá odbojová činnost Předvoje nezůstala utajena gestapu, které mělo v té době řadu agentů i mezi odbojovým hnutím. (Někteří se dokonce vydávali i za parašutisty nebo zmocněnce partyzánských velitelů.) Prvním významným členem, který byl zatčen gestapem již v červnu 1943, byl Václav Dobiáš. Jeho výslechy neposkytly vyšetřovatelům žádné relevantní informace a Václav Dobiáš byl nakonec popraven 10. dubna 1945 ve Zwickau. Velké tažení proti Předvoji gestapo zahájilo v létě 1944 a jeho cílem bylo odhalit, kdo organizaci vede. Při této zatýkací vlně byli zatčeni student Jiří Staněk a Karel Šmirous. Činnost Předvoje to narušilo, ale nezničilo.

Dne 22. října 1944 byla Želmíra Kálalová zatčena gestapem. Společně s ní byli zatčeni před rohovým činžovním domem na adrese Podskalská 366/27 Praha 2, kde obě sestry Kálalovy bydlely,[1] i její sestra Nataša Kálalová a další odbojáři: Antonín Růžek (* 28. prosince 1924 – 2. července 1945),[6][7] Radovan Richta a Karel Hiršl.[8][9] Všichni zatčení byli odvlečeni do Petschkova paláce, kde byli vyslýcháni a konfrontováni se zbitým a po zostřených výsleších zkrvaveným studentem Jiřím Staňkem (* 11. března 1921 Praha – 2. května 1945 Malá pevnost Terezín).[1]

Želmíra Kálalová byla vězněna v pražské Pankrácké věznici a od 23. ledna 1945 ve věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[2]

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Druhou světovou válku obě sestry Kálalovy přežily (ze Sudetských kasáren v Terezíně byly propuštěny 6. května 1945).[2][5][p. 2] V roce 1950 se Želmíra vdala za svého bývalého kolegu z odboje Radovana Richtu a přijala jeho příjmení Richtová. Želmíra Richtová vystudovala filozofii na Karlově univerzitě v Praze (získala titul PhDr.) a byla historičkou.[3] V 50. letech a na počátku 60. let 20. století publikovala několik knih s tematikou historie KSČ.[3]

Publikační činnost

[editovat | editovat zdroj]
  • RICHTOVÁ, Želmíra. Boj komunistické strany Československa na obranu Sovětského Svazu v období hospodářské krise. Praha: [s.n.], 1952; 148 stran
  • RICHTOVÁ, Želmíra. Boj Komunistické strany Československa na obranu Sovětského svazu v období hospodářské krize. Praha: Želmíra Richtová, 1952; 148 stran (disertační práce, Karlova univerzita v Praze)
  • RICHTOVÁ, Želmíra. Bolševické zocelení Komunistické strany Československa v boji za zájmy pracujícího lidu v době hospodářské krise. 1. vydání Praha: Rudé právo, 1953; 21 stran; Večerní vyšší škola marxismu-leninismu při městském výboru KSČ v Praze.
  • ŠOLLE, Zdeněk, MENCL, Vojtěch a RICHTOVÁ, Želmíra. Praha hrdinská: (1844-1960). 1. vydání Praha: Orbis, 1961; 236 stran; Pragensia.

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Rohový činžovní dům na adrese: Podskalská 366/27, 128 00 Praha 2 – Nové Město, před kterým byla Želmíra Kálalová zatčena
    Rohový činžovní dům na adrese: Podskalská 366/27, 128 00 Praha 2 – Nové Město, před kterým byla Želmíra Kálalová zatčena
  • Karel Hiršl – kolega v odboji (Předvoj)
    Karel Hiršl – kolega v odboji (Předvoj)
  • Radovan Richta – kolega v odboji (Předvoj) a od roku 1950 manžel Želmíry Kálalové
    Radovan Richta – kolega v odboji (Předvoj) a od roku 1950 manžel Želmíry Kálalové

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Datum narození udává zdroj[2] jako 27. února 1925, zatímco zdroje[3][4] uvádějí 27. srpna 1925 a místo narození Ostrava.
  2. ↑ Věznění v Terezíně přežil i Antonín Růžek, ale nedlouho po skončení druhé světové války dne 2. července 1945 zemřel (je pochován v Plzni na Ústředním hřbitově na oddělení 47A).[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Předvoj [online]. České národní listy [cit. 2023-05-02]. Staněk Jiří, nar. 11. 3. 1921 v Praze, student, popraven 2. 5. 1945 v Terezíně. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Želmíra Kálalová (* 27. 2. 1925) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-05-02]. Datum transportu 23. 1. 1945; propuštěna 5. 5. 1945; Sudetská kasárna (6.5.1945 propuštěna). Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Želmíra Richtová (* 27.8.1925 Ostrava) PhDr., historička, publikace z oboru [online]. Databáze osobností NK ČR [cit. 2023-05-18]. Identifikační číslo: jk01102497. Dostupné online. 
  4. ↑ Richtová, Želmíra (narozena 27.8.1925 v Ostravě). PhDr., historička, publikace z oboru [online]. Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR) [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Nataša Kálalová (* 14. 7. 1921) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-05-02]. Datum transportu 23. 2. 1945; propuštěna 5. 5. 1945; Sudetská kasárna (6.5.1945 propuštěna). Dostupné online. 
  6. ↑ Antonín Růžek (* 28. 12. 1924 Kaschau; Košice) z Prahy; povolání: student [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-05-02]. Z Prahy Pankrácké věznice deportován do Terezína: 23. 1. 1945; poslední zámé datum: 1. března 1945, cela číslo 50. Dostupné online. 
  7. ↑ a b LANZENDORF, Marek. Hrob Antonín Růžek [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets.cz), 2020-11-20 [cit. 2023-05-02]. Umístění: Plzeň - město, Rokycanská, Ústřední hřbitov, oddělení 47A; Nápis: ANTONÍN RŮŽEK / TEREZÍNSKÝ VĚZEŇ / 28.XII.1924 - 2.VII.1945. Dostupné online. 
  8. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Želmíra Kálalová), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 377. 
  9. ↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Želmíra Kálalová, s. 642. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Želmíra_Kálalová&oldid=23909131“