Šikotan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šikotan
Шикотан, 色丹島 (rusky, japonsky)

Pohled na Malokurilskoje
Shikotan topomap.png
Šikotan (Sachalinská oblast)
Ostrov na mapě Sachalinské oblasti
Stát RuskoRusko Rusko
• oblast Sachalinská
• okruh Jižněkurilský
Topografie
Rozloha 225 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka 27 km
Nejvyšší vrchol Šikotan  (412 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel 2 100 (2010)
Hustota zalidnění 9,3 obyv./km²
Největší sídlo Malokurilskoje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šikotan (rusky Шикотан, japonsky 色丹島 [Šikotan tó]) je ostrov na jihu Kurilského souostroví. V současnosti jsou pod správou Ruské federace, ale je, současně s ostrovy Iturup, Kunašir a Habomajskými ostrovy, nárokován Japonskem.

Na ostrově žije přes 2 tis. obyvatel, kterých ubývá, částečně i z důvodů nejasné budoucnosti. Administrativně se řadí do Jihokurilského rajónu Sachalinské oblasti. Japonci ho považují za součást subprefektury Nemuro. Na ostrově je používán Vladivostocký čas UTC+10.[1]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov leží 57 km jihovýchodně od ostrova Kunašir ve Velkém kurilském pásmu, od kterého jej odděluje Jihokurilský průliv. Ruská geografie zařazuje Šikotan do Malého kurilského pásma spolu s Habomajskými ostrovy, jejichž nejbližší ostrov Polonskovo leží na jihozápadě ve vzdálenosti 22 km. Japonská geografie tyto ostrovy ke Kurilám nepočítá.

Šikotan má délku 27 km, šířka kolísá mezi 5 a 13 km; plocha ostrova je 225 km². Reliéf je kopcovitý a průměrná nadmořská výška je 300 m. Ostrov je tvořen výlevnými horninami a pískovci, které jsou datovány z období křídy a kenozoika. Nacházejí se zde dvě vyhaslé sopky Tomari a Notoro. Pobřeží je členité a na straně Jihokurilského průlivu jsou významnější zátoky Malokurilská a Krabová.

Flóra je zde zastoupena především jedlemi, modříny, opadavými dřevinami, bambusovým a jalovcovým podrostem. Pobřežní svahy jsou zarostlé stepními porosty. Část ostrova je součástí rezervace federálního významu Malé Kurily (rusky Малые Курилы).

Klima je zde chladné monzunové — v únoru je průměrná teplota -5,2 °C, v srpnu 15,6 °C, celoroční 5,1 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 894,2 mm, které jsou během roku víceméně rovnoměrně rozloženy.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově žije 2 100 obyvatel. Téměř všichni žijí v jedné ze dvou obcí - Malokurilskoje (1100 obyv. v r. 2007) a Krabozavodskoje (1015 obyvatel v roce 2002).

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství je zde založeno na rybolovu a zpracování ryb, jde především o tresky, ale i kraby a těžbu a zpracování chaluh.

Ostrov má lodní spojení linkou SachalinIturupKunašir — Šikotan

Nachází se zde hydrofyzikální observatoř.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

V starších zdrojích se uvádí, že Šikotan je název z jazyka Ainu: ši — velký, významný; kotan — osada, město; tedy zřejmě „země s velkými osadami“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov byl odedávna obýván kmeny Ainu. Evropané ho objevili v rámci velké severní expedice v letech 17331743 a nazvali ostrov Figurnyj. Byl považován za součást Ruska až do roku 1855, kdy Rusko podepsalo s Japonskem Šimodskou dohodu, podle které se stal součástí Japonska.[p 1]

Šikotan byl obsazen bez boje sovětskou armádou dva dny před japonskou kapitulací v druhé světové válce.[2] Následně ho Sovětský svaz anektoval v souladu s požadavky dohodnutými na jaltské konferenci se spojenci, kterým za to přislíbil účast ve válce s Japonskem.

V roce 1956 po složitém vyjednávání společné sovětsko-japonské deklarace, která ukončila válečný stav mezi oběma stranami, Sovětský svaz přislíbil navrátit Šikotan spolu s Habomajskými ostrovy Japonsku po uzavření vzájemné mírové smlouvy. Přestože taková smlouva nebyla podepsána, byl tento slib obnovován během sovětsko-japonských a později rusko-japonských jednání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tyto údaje jsou výhradně z ruských zdrojů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21. (rusky) 
  2. Краткая исорическая справка о Южно-курильском районе [online]. archiv na Webcitation, [cit. 2012-10-04]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]