Šimodská dohoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šimodská dohoda
Japonská kopie smlouvy ze Šimody ze 7. února 1855
Japonská kopie smlouvy ze Šimody ze 7. února 1855
Základní údaje
Téma smlouva o přátelství
Podepsání
Datum 7. února 1855
Místo Šimoda
Strany Japonsko Šógunát Tokugawa, Japonsko
Ruské impérium Ruské impérium
Zástupci Morijama Einosuke
Jevfimij Vasiljevič Puťjatin[1]
Detaily smlouvy
Důvod navázání styků
Názvy
Také známé jako dohoda ze Šimody

Šimodská dohoda (下田条約; úplným názvem Smlouva o obchodu a plavbě mezi Japonskem a Ruskem, 日露和親条約) podepsaná 7. února 1855 byla první smlouvou uzavřenou mezi carským Ruskem a Japonskem, tehdy pod vládou šógunů. Následovala krátce po uzavření smlouvy z Kanagawy podepsané mezi Japonskem a Spojenými státy, kterou skončila 220 let trvající politika izolace Japonska (sakoku). Dohoda otevřela ruským lodím přístavy Nagasaki, Šimoda a Hakodate, zřídila ruský konzulát v Japonsku a stanovila hranice mezi Japonskem a Ruskem.[2]

Japonská politika izolace[editovat | editovat zdroj]

Od počátku sedmnáctého století šógunát Tokugawa izoloval zemi od vnějších vlivů. Zahraniční obchod probíhal jen s Holanďany a s Číňany a výhradně v Nagasaki, pod přísným dohledem vlády, která si podržela monopol. První kontakty mezi Japonskem a Ruskem navázali na ostrově Hokkaidó s klanem Macumae kupec Pavel Sergejevič Lebeděv-Lastočkin v roce 1778 a oficiální posel Adam Laxman v roce 1792.

Ivan Fjodorovič Kruzenštern v závěru své výpravy kolem světa dlel v letech 1804–1805 šest měsíců v nagasackém přístavu, ale navázat diplomatické či obchodní styky se mu nepodařilo.

V roce 1846 připlul do Japonska komodor James Biddle v čele americké výpravy, aby podle oficiálního pověření žádal otevření japonských přístavů obchodu, ale odmítnut odplul zpět.[3]

Puťjatinova mise[editovat | editovat zdroj]

Ruská fregata Pallada, na které připlul viceadmirál Jevfimij Vasiljevič Puťjatin do Japonska

O pár let později Rusové zjistili, že Spojené státy připravují cestu komodora Matthewa Perryho, který měl přimět Japonsko k otevření třeba i prostřednictvím politiky dělových člunů, bude-li to nezbytné. Pokud by uspěl, obávalo se Rusko většího amerického vlivu v tichomořské oblasti a v Asii a nejvýhodnější pozice Ameriky v Japonsku. Proto okamžitě obnovilo plány diplomatické výpravy na Dálný východ. Ruský ministr zahraničních věcí Karl Nesselrode jmenoval do čela mise viceadmirála Jevfimije Vasiljeviče Puťjatina. Výpravy se účastnilo několik sinologů, řada vědců a inženýrů a také spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarov. Výprava čtyř lodí dosáhla Japonska 21. srpna 1853, po mnoha těžkostech a obtížném vyjednávání se podařilo smlouvu 7. února 1855 podepsat.

Smlouva o obchodu a plavbě mezi Japonskem a Ruskem (1855)[editovat | editovat zdroj]

Šimodská smlouva obsahuje devět článků:

Článek Obsah
I Mír mezi Ruskou říší a Japonskou říší, ochrana osob a majetku obou států
II Hranice mezi Japonskem a Ruskem se stanovuje mezi Etorofu a Urupem, přičemž status Sachalinu zůstává nerozhodnut
III Šimoda, Hakodate a Nagasaki se otevřou pro ruské lodě
IV Ztroskotaní námořníci dostanou pomoc
V Barterový obchod je povolen v Šimodě a v Hakodate
VI Ruský konzul se usídlí v Šimodě nebo v Hakodate
VII Veškeré otázky nebo problémy týkající se Japonska rozhoduje japonská vláda
VIII Vzájemná extrateritorialita pro občany Ruska a Japonska v druhé zemi
IX Doložka nejvyšších výhod pro Rusko
XII Smlouva bude ratifikována do 18 měsíců od podpisu

Smlouva otevírá Nagasaki, Šimodu a Hakodate ruským lodím k opravám a zásobení, ruský konzul se usídlí v jednom z těchto měst a Rusko obdrží doložku nejvyšších výhod. Hranice mezi Japonskem a Ruskem probíhá mezi ostrovy Etorofu a Urup s tím, že statut Sachalinu zůstává nerozhodnut.

Mapa znázorňující změny hranic v Kurilských ostrovech

Odkazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Den podpisu smlouvy se od roku 1981 v Japonsku připomíná jako Den severních teritorií.

V roce 1997 bylo v Japonsku natočeno anime Bakumacu no Spasibo,[4] které je v Rusku známé jako Трудная дружба.[5] Kazetu s filmem daroval japonský ministerský předseda Rjútaró Hašimoto ruskému prezidentu Borisi Jelcinovi v roce 1997 při nezávazném setkání v Krasnojarsku.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treaty of Shimoda na anglické Wikipedii.

  1. Плотникова, М. М. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-16]. Heslo ПУТЯ́ТИН. Dostupné online. (rusky) 
  2. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-16]. Heslo СИМО́ДСКИЙ ТРАКТА́Т 1855. Dostupné online. (rusky) 
  3. W. G. Beasley, The Meiji Restoration, p.78
  4. Anime DataBase [online]. aniDB [cit. 2020-11-16]. Heslo Anime: Bakumatsu no Spasibo. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Russell D. Jones, přispěvatelé Wikipedie. Bakumatsu no Spasibo 1997 - полнометражный фильм Трудная дружба [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (rusky) 
  6. СВЕТЛАНА Ъ-СМЕТАНИНА. Мультфильм: Хасимото и Ельцина связала "Трудная дружба". Kommersant [online]. 1998-02-19 [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (rusky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]