Čirůvka havelka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxČirůvka havelka
alternativní popis obrázku chybí
Čirůvka havelka
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod čirůvka (Tricholoma)
Binomické jméno
Tricholoma portentosum
(Fr.) Quél. 1873
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čirůvka havelka (Tricholoma portentosum) je houba z čeledi čirůvkovitých. Vyskytuje se hojně, a to zejména v jehličnatých lesích s písčitou půdou. Tvoří mykorhizu se smrky a borovicemi. Často se nachází v blízkosti vzácnější čirůvky zelánky (Tricholoma equestre). Jedná se o jednu z nejchutnějších jedlých čirůvek.[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Agaricus portentosus Fr.[2]
  • Melanoleuca portentosa (Fr.) Murrill[2]
  • Tricholoma portentosum var. portentosum (Fr.) Quél.[2]
české názvy
  • čirůvka šedivka[2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dorůstá velikosti 4-12 cm v průměru. V mládí je kuželovitě klenutý s tence podvinutým okrajem, časem plochý se zaobleným hrbolkem uprostřed a zvlněným okrajem. Mnohdy se objevuje nepravidelné laločnaté zprohýbání. Barva klobouku bývá tmavě šedá, šedohnědá až šedočerná, často s nádechem fialové nebo žluté.

Pokožka je holá, vlivem vlhka lepkavá až mírně slizká, vrostle radiálně vláknitá. Je možné ji téměř celou sloupnout.[1]

Čirůvka havelka

Lupeny mají bílou, později lehce našedlou barvu s citrónově žlutým nebo fialovým nádechem, ve stáří žloutnou.[2] Jejich výška se pohybuje kolem 4-10 mm, jsou silné, na ostří tenké. Připojují se zoubkem ke třeni. V mládí se vyskytují hustě, časem řídnou.

Třeň je plný, dosahuje délky zhruba 4-10 cm a tloušťky asi 1-2 cm. Tvar je kyjovitě zduřelý, válcovitý, rovný či prohnutý. Povrch vláknitý, hedvábně lesklý, lysý. Barva je bílá, v době zralosti žloutne nebo získává hnědozelený nádech.[1]

Bělavá dužnina příjemně moučně voní a chutná.[3] Pod pokožkou klobouku přechází v šedou barvu, pod korovou vrstvou svrchní části třeně může získávat nažloutlé odstíny.[1]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusný prach je bílý. Výtrusy mají vejčitě elipsoidní tvar, jsou hladké a velikostně se pohybují v rozmezí 5-6 x 3,5-5 µm.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Čirůvka havelka se vyskytuje hojně od září do listopadu, a to převážně v jehličnatých lesích, zejména pod borovicemi, taktéž i smrky, jedlemi a výjimečně i pod listnáči.[3] Roste ve skupinách, ale také jednotlivě. Preferuje hlavně písčité, neutrální až kyselé půdy.[2]

Možné záměny[editovat | editovat zdroj]

  • čirůvka zemní (Tricholoma terreum) - taktéž jedlá, avšak méně chutná. Má menší plodnice, vláknitě plstnatý až drobně šupinkatý klobouk. V dospělosti s našedlými, na ostří zoubkatými lupeny. Dužnina má palčivou chuť.[1]
  • čirůvka žíhaná (Tricholoma virgatum) - je nejedlá.[1] Rozdíl spočívá ve špičatě kuželovitém klobouku, jehož barva je šedavá až nafialovělá s temným žíháním. Lupeny mívají černé nebo černě tečkované ostří. Dužnina chutná hořce až palčivě.[2]
  • čirůvka tygří (Tricholoma pardinum) - jedovatá, ovšem velmi vzácná houba.[1] Nachází se především v bučinách, podhorských a horských lesech, zejména na vápencových podkladech. [2] Od čirůvky havelky se liší povrchem klobouku, který je plstnatý až šupinatý s hojně se vyskytujícím kyjovitým třenem. [1]

Obsah bioaktivních látek[editovat | editovat zdroj]

Čirůvka havelka

Čirůvku havelku lze zařadit mezi jedlé léčivé houby. Z plodnic bylo získáno a posléze identifikováno 11 rozličných sterolů [4], z nichž jeden byl pojmenován podle druhového latinského jména této houby - portensterol. Biologické účinky získaných látek však nejsou známy. Čirůvka havelka byla podrobena několika pokusům, při nichž se mimo jiné zjistilo, že 1 gram houby obsahuje až 11 mg fenolických sloučenin a flavonoidů [5] . Laboratorní experimenty odhalily, že methanolové extrakty vykazují významné antioxidační účinky [6]. Mimo jiné výtažek z této houby projevoval také antibakteriální vlastnosti vůči některým grampozitivním bakteriím - Bacillus cereus a Bacillus subtilis, a antifungální vliv proti houbě kvasinkového typu Cryptococcus neoformans [7] vyvolávající kryptokokální meningitidu .[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i SOCHA, Radomír; JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Praha : Academia, 2014. 768 s. ISBN 978-80-200-2312-4.  
  2. a b c d e f g h i ZICHA, Ondřej. www.biolib.cz, 13.03.2005, rev. 29.05.2010. Dostupné online.  
  3. a b ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. Praha : Libri: Academia, 2006. 472 s. ISBN 8072771647 (Libri), ISBN 8020014764 (Academia).  
  4. YAOITA, Y.; ENDO, M.; TANI, Y., MACHIDA K.; AMEMIYA K.; FURUMURA K.; KIKUCHI M. Sterol Constituents from Seven Mushrooms. Chemical and Pharmaceutical Bulletin. , roč. 1999, čís. 47, s. 847-851.  
  5. BARROS, L.; FERREIRA, M.J.; QUEIRÓS, B, FERREIRA I.C.F.R.; BAPTISTA P. Total phenols, ascorbic acid, β-carotene and lycopene in Portuguese wild edible mushrooms and their antioxidant activities. Food Chemistry. , roč. 2007, čís. 103, s. 413-419.  
  6. FERREIRA, I.C.F.R.; BAPTISTA, P.; VILAS-BOAS, M, BARROS L. Chemical and Pharmaceutical Bulletin. Food Chemistry. , roč. 2007, čís. 100, s. 1511-1516.  
  7. BARROS, L.; CALHELHA, R.C.; VAZ, J.A., FERREIRA I.C.F.R.; BAPTISTA P.; ESTEVINHO L.M. Antimicrobial activity and bioactive compounds of Portuguese wild edible mushrooms methanolic extracts. European Food Research and Technology. , roč. 2007, čís. 225, s. 151-156.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]