Čirůvka zelánka
 Čirůvka zelánka | |
|---|---|
 Čirůvka zelánka | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusé Basidiomycota |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Řád | pečárkotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | čirůvkovité (Tricholomataceae) |
| Rod | čirůvka (Tricholoma) |
| Binomické jméno | |
| Tricholoma equestre (L. ex HOOK.) KUMM. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre (L. ex HOOK.) KUMM.) je fakultativně smrtelně jedovatá podzimní houba. V důsledku kyselých dešťů došlo k úbytku této houby. Jde o mykorhizní druh.
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Agaricus auratus Paulet
- Agaricus equestre L.
- Agaricus flavovirens Pers.
- Tricholoma auratum (Paulet) Gillet
- Tricholoma flavovirens (Pers.) S. Lundell
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk je široký v průměru 4–12 cm, zprvu zvoncovitý, později rozložený, různě zprohýbaný, pevný, dost masitý, za vlhka slizký, často znečištěný, zelenavě žlutý, olivově nazelenalý až nahnědlý.
Lupeny jsou vysoké 5–11 mm, žluté až žlutozelené, středně husté, široce vykrojené.
Třeň je vysoký 3–9 cm a tlustý 1–3 cm, žlutý, válcovitý, dole ztluštělý, pevný, tuhý, plný a vláknitý.
Dužnina je bílá až žlutá, tvrdá, voní a chutná sladce po mouce, někdy i trochu po okurkách.
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy jsou velké 6–8 × 3,5–5 μm, vejčité, elipsoidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Roste nejhojněji v borových lesích na písčitých půdách od konce září až do začátku prosince, obyčejně ve velkém množství. Často nalézáme čerstvé plodnice ještě pod sněhem. Vzácně i v listnatých lesích pod osikami, habry a buky.
Možné záměny[editovat | editovat zdroj]
- Čirůvka sírožlutá (Tricholoma sulphureum) chutná a páchne odporně, proto je nejedlá. Má celou dužninu sírožlutou, mnohem živěji žlutě zbarvenou než zelánka.
- Čirůvka zlatá (Tricholoma auratum) je jedlá.
- Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je smrtelně jedovatá.
Toxicita[editovat | editovat zdroj]
Čirůvka zelánka byla sbírána a konzumována jako jedlá houba. Bylo zjištěno, že opakovaná konzumace může vyvolat příznaky těžké rhabdomyolýzy – akutního selhání ledvin z důvodu uvolnění červeného svalového barviva, které ucpe ledvinové kanálky. Selhání může vést i k úmrtí.[1]
Houba dále obsahuje coprin, který ve spojení s alkoholem působí jako antabus.
V Československu byla i tržní houbou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottov nakladatelství, 2015. ISBN 978-80-7451-407-4. S. 717–718.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PILÁT, Albert; UŠÁK, Otto. Kapesní atlas hub. Praha : SPN, 1970. S. 114.
- ŠKUBLA, Pavol. Veľký atlas húb. Bratislava : Vydavateľstvo Príroda, 2007. ISBN 978-80-07-01500-5. S.168.
- DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985. S. 238.
- SMOTLACHA, Miroslav; MALÝ, Jiří. Atlas tržních a jedovatých hub. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1986. S. 106.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čirůvka zelánka na Wikimedia Commons - Čirůvka zelánka na BioLib.cz
