Čirůvka zelánka
 Čirůvka zelánka | |
|---|---|
 Čirůvka zelánka | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusé Basidiomycota |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Řád | pečárkotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | čirůvkovité (Tricholomataceae) |
| Rod | čirůvka (Tricholoma) |
| Binomické jméno | |
| Tricholoma equestre (L. ex HOOK.) KUMM. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre (L. ex HOOK.) KUMM.) je fakultativně jedovatá podzimní houba. V důsledku kyselých dešťů došlo k úbytku této houby. Jde o mykorhizní druh.
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Agaricus auratus Paulet
- Agaricus equestre L.
- Agaricus flavovirens Pers.
- Tricholoma auratum (Paulet) Gillet
- Tricholoma flavovirens (Pers.) S. Lundell
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk je široký v průměru 4-12 cm, zprvu zvoncovitý, později rozložený, různě zprohýbaný, pevný, dost masitý, za vlhka slizký, často znečištěný, zelenavě žlutý, olivově nazelenalý až nahnědlý.
Lupeny jsou vysoké 5-11 mm, žluté až žlutozelené, středně husté, široce vykrojené.
Třeň je vysoký 3-9 cm a tlustý 1-3 cm, žlutý, válcovitý, dole ztluštělý, pevný, tuhý, plný a vláknitý.
Dužnina je bílá až žlutá, tvrdá, voní a chutná sladce po mouce, někdy i trochu po okurkách.
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy jsou velké 6-8 x 3,5-5 μm, vejčité, elipsoidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Roste nejhojněji v borových lesích na písčitých půdách od konce září až do začátku prosince, obyčejně ve velkém množství. Často nalézáme čerstvé plodnice ještě pod sněhem. Vzácně i v listnatých lesích pod osikami, habry a buky.
Možné záměny[editovat | editovat zdroj]
- Čirůvka sírožlutá (Tricholoma sulphureum) chutná a páchne odporně, proto je nejedlá. Má celou dužninu sírožlutou, mnohem živěji žlutě zbarvenou než zelánka.
- Čirůvka zlatá (Tricholoma auratum) je jedlá.
- Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je smrtelně jedovatá.
Toxicita[editovat | editovat zdroj]
Čirůvka zelánka byla sbírána a konzumována jako jedlá houba. Bylo zjištěno, že opakovaná konzumace může vyvolat příznaky těžké rhabdomyolýzy – akutního selhání ledvin z důvodu uvolnění červeného svalového barviva, které ucpe ledvinové kanálky. Selhání může vést i k úmrtí.[1]
Houba dále obsahuje coprin, který ve spojení s alkoholem působí jako antabus.
V Československu byla i tržní houbou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottov nakladatelství, 2015. ISBN 978-80-7451-407-4. S. 717–718.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PILÁT, Albert; UŠÁK, Otto. Kapesní atlas hub. Praha : SPN, 1970. S. 114.
- ŠKUBLA, Pavol. Veľký atlas húb. Bratislava : Vydavateľstvo Príroda, 2007. ISBN 978-80-07-01500-5. S.168.
- DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985. S. 238.
- SMOTLACHA, Miroslav; MALÝ, Jiří. Atlas tržních a jedovatých hub. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1986. S. 106.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čirůvka zelánka na Wikimedia Commons - Čirůvka zelánka na BioLib.cz
