Čirůvka sírožlutá
 Čirůvka sírožlutá | |
|---|---|
 Čirůvka sírožlutá (Tricholoma sulphureum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusé (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | čirůvkovité (Tricholomataceae) |
| Rod | čirůvka (Tricholoma) |
| Binomické jméno | |
| Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm. 1871 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čirůvka sírožlutá (Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm. 1871), též čirůvka sírová[2], je jedovatá stopkovýtrusná houba z čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae), vyznačující se sírově žlutým zbarvením a intenzivním svítiplynovým zápachem.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Plodnice je vysoká asi 5–12 cm, nepříliš robustní, rozdělená na klobouk a třeň.
Klobouk je okrouhlý, široký až 8 cm, v mládí polokulovitý, postupně se rozvíjí do mírně vypouklého nebo až do ploše talířovitého tvaru; někdy je zvlněný. Povrch klobouku je ve středu obvykle drobně šupinkatý a jeho zbarvení je citronově žluté až žlutozelené, směrem k okrajům klobouk bledne, v jeho středu se někdy vyskytují hnědočervené tóny. Na spodní straně klobouku se nachází hymenofor tvořený dosti řídkými, na třeň nesbíhajícími lupeny jasně sírově žluté barvy.
Třeň je válcovitý, bývá dosti dlouhý (až 10 cm) a nepříliš tlustý (0,5–2 cm), často je zahnutý. Zbarven je, podobně jako lupeny, jasně žlutě až žlutozeleně, jen na bázi bývá bledší.
Dužnina je poměrně měkká a má také žlutou barvu. Vyznačuje se silným chemickým zápachem připomínajícím síru či svítiplyn a nahořklou chutí.[3][4]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy jsou vejčitého tvaru a velikosti asi 6–8 × 5–7 μm; výtrusný prach má bílou barvu.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Čirůvka sírová roste celkem hojně v létě a na podzim, a to zejména v listnatých, někdy též v jehličnatých lesích.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v Eurasii jakož i v Severní Americe.[5]
Toxicita[editovat | editovat zdroj]
Tento druh je jedovatý, po požití se může projevit lehčí gastrointestinální otrava – zvracení a průjem. K požití, od kterého však odrazuje odporný zápach a chuť, může dojít při záměně za jedlou čirůvku zelánku.[2][4][6]
Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]
- Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) je smrtelně jedovatá, konzumace již 3 porcí může způsobit zástavu srdce. Dříve uváděná jako jedlá. Se žlutozeleným zbarvením poněkud podobná čirůvce sírožluté. Tvoří však masitější plodnice, má hustší lupeny, bělavou dužninu a především nenápadnou moučnou vůni.
- Čirůvka sálající (Tricholoma aestuans) má bledší, spíše hnědožluté zbarvení, nenápadnou, nikoli svítiplynovou vůni a roste v jehličnatých lesích, poměrně vzácně. Je to to rovněž mírně jedovatý druh.
- Velmi podobně vypadající i páchnoucí vzácná čirůvka žabí (Tricholoma bufonium) má nafialovělý klobouk.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.speciesfungorum.org/GSD/GSDspecies.asp?RecordID=227491
- ↑ a b PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Orbis, 1952. 335 s.
- ↑ a b BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
- ↑ a b KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
- ↑ Archivovaná kopie. www.gwannon.com [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-02.
- ↑ HAGARA. Atlas hub. Martin: Neografia, 1998. ISBN 80-88892-09-0.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
- HAGARA. Atlas hub. Martin: Neografia, 1998. ISBN 80-88892-09-0.
- BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
- BOROVIČKA, Jan. Zajímavá podzimní houba: čirůvka sírožlutá – Tricholoma sulphureum. In: BOROVIČKA, Jan. Mykologický sborník. Praha: Česká mykologická společnost, 12. 2007. ISSN 0374-9436. S. 120.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čirůvka sírožlutá na Wikimedia Commons - Čirůvka sírožlutá v atlasu České mykologické společnosti
- Čirůvka sírožlutá na Nahuby.sk
