Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí

Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (Istanbulská úmluva) je mezinárodní smlouva Rady Evropy posuzující především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Úmluva se zaměřuje na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí. Úmluva také nově definuje některé trestné činy (například:  mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucenou sterilizaci) a požaduje po státech, aby je zavedly do svého trestního řádu. Dne 14.3. 2012 jako první ratifikovalo úmluvu Turecko, ke kterému se k březnu 2017 připojilo dalších 21 států. V platnost vstoupila 1. 8. 2014.

Modrá: státy, kde úmluva již platí. Červená: úmluva přijata, ale dosud neratifikována.

Historie úmluvy

Počátkem devadesátých let se Rada Evropy začala zasazovat o ochranu žen před genderově motivovaným násilím. Její Výbor ministrů vydal několik doporučení, což dalo vzniknout v období 2006-2008  celoevropské kampani za boj proti násilí na ženách včetně domácího násilí. Zásadně odmítavý postoj k tomuto násilí vyjádřil i Evropský parlament přijetím řady rezolucí a doporučení vyzývající ke schválení právně závazných norem v oblasti prevence, ochrany a stíhání nejzávažnějších a nejrozšířenějších forem genderově podmíněného násilí.

Národní zprávy, studie a průzkumy následně poukázaly na závažnost tohoto problému v Evropě. Kampaň v první řadě odhalila značně rozdílné reakce jednotlivých států na násilí na ženách a domácí násilí. Objevila se evidentní potřeba harmonizace právních norem s cílem zajistit, aby oběti mohly požívat stejné úrovně ochrany napříč celou Evropou. Politická vůle jednat vzrostla. Ministři členských států Rady Evropy začali diskutovat o nutnosti posílení ochrany obětí domácího násilí, zejména pak násilí partnerského.

Vědoma si své role, rozhodla se tedy Rada Evropy vytvořit jednotné standardy pro prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. V prosinci roku 2008 Výbor ministrů zřídil expertní skupinu pověřenou přípravou návrhu úmluvy v této oblasti. Zhruba během dvou let skupina, pojmenovaná CAHVIO - Výbor pro prevenci a boj s násilím na ženách a domácím násilím, vypracovala návrh textu. Návrh byl dokončen v prosinci roku 2010.

Přijetí úmluvy

Úmluva byla přijata Výborem ministrů Rady Evropy dne 7. 4. 2011 a k podpisům byla otevřena 11. 5. 2011 u příležitosti 121. zasedání Výboru ministrů v Istanbulu. V platnost úmluva vstoupila po ratifikaci prvními deseti státy, dne 1. srpna 2014. K 7. březnu 2017 ji ratifikovalo 22 států (Albánie, Andorra, Rakousko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Malta, Monako, Černá Hora, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, San Marino, Srbsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Turecko) a dalších 22 států, včetně České republiky, ji zatím jen podepsalo.

Proces přijímání v ČR

Za přijetí smlouvy se dlouhodobě zasazovala Česká ženská lobby společně s členskými organizacemi (proFem, Český svaz žen, Rosa). Přijetí úmluvy rovněž dlouhodobě podporoval bývalý ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, který v  lednu 2016 přijal za vládu petici organizace Amnesty International za její přijetí. Česká republika nakonec podepsala smlouvu (jako jedna z posledních zemí EU) dne 12. května 2016. Podpis připojil její velvyslanec při Radě Evropy Emil Ruffer. Samotná ratifikace smlouvy by měla proběhnout do poloviny roku 2018.

Cíle úmluvy

Prevence

Má za cíl ovlivnění a změnu kulturních vzorců chování mužů a žen. Je namířena proti všem zvykům a tradicím podporujících vnímání ženy jako méněcenné bytosti. Bojuje proti stereotypnímu vnímání ženských a mužských rolí. Dosáhnout toho chce pomocí:

• školení odborníků pracujících s obětmi
• pravidelných osvětových kampaní
• zahrnutí téma genderové problematiky do školních osnov
• zajištění terapeutických programů pro pachatele domácího a sexuálně orientovaného násilí
• těsné spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi

Ochrana

V případě selhání preventivních opatření je nezbytné podniknout veškerá opatření k ochraně obětí před násilím ze strany pachatele. Toho se dosáhne zejména zavedením legální možnosti dočasného vykázání pachatele domácího násilí ze společného obydlí, zavedením nepřetržitých tísňových linek, dostatečným počtem dostupných prozatímních útulků, poskytováním potřebných srozumitelných informací pro traumatizované oběti, zřízením specializovaných center pro oběti sexuálního násilí, dostatečným informováním obětí o jejich právech a dostupné pomoci.

Stíhání

Strany jsou povinny definovat nové trestné činy, jestliže je dosud trestní řád neobsahuje (např. fyzické týrání, psychické týrání, nebezpečné pronásledování, sexuální násilí a znásilnění, sexuální obtěžování, vynucený sňatek, mrzačení ženského genitálu, vynucený potrat a nucená sterilizace). Mimo to mají státy povinnost zajistit, aby kulturní zvyklosti a obyčeje nesloužily jako záminka k ospravedlňování výše uvedeného chování (včetně tak zvaných zločinů ze cti). Dále mají povinnost zajistit řádné vyšetření všech projevů násilí vůči ženám a domácího násilí.

Integrovaná politika

Je založena na myšlence, že žádná organizace, úřad či jednotlivec nemůže zvítězit v boji proti násilí páchaném na ženách osamoceně. Smlouva motivuje ke koordinovanému a promyšlenému úsilí všech orgánů státní správy i nevládních organizací. Je třeba vyslat společnosti jasný signál jako celku, aby každý člověk pochopil, že násilí není adekvátním řešením žádného problému. Každý musí pochopit, že násilí proti ženám a domácí násilí nebude nikdy tolerováno.

Monitorovací mechanismus

Úmluva má vytvořený vlastní monitorovací mechanismus, jehož úkolem je podpora zavádění smlouvy do praxe. Je postaven na dvou pilířích. Na jedné straně stojí desetičlenná skupina expertů proti násilí vůči ženám a domácímu násilí (GREVIO), která bude v budoucnu ještě rozšířena. Na straně druhé je Výbor smluvních států (the Committee of the Parties), který je sestaven z politických zástupců jednotlivých smluvních stran.

Nesouhlasné hlasy

Ve společnosti není úmluva přijímána pouze kladně. V České republice nesouhlasný postoj vyjádřili například ministři vlády za KDU-ČSL Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka. Podle nich zákon pro naši republiku nepřináší nic nového mimo zavedení prvků tzv. genderové ideologie do školní výchovy. Podobné snahy vnímají spíše jako útok na tradiční podobu rodiny, definování třetího pohlaví a projev sociálního inženýrství. Podle Pavla Bělobrádka již zákony proti domácímu násilí máme, jen nejsou dostatečně využívány.

Odkazy

Související články

• Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
• Evropská sociální charta
• Listina základních práv a svobod
• Charta základních práv EU
• Všeobecná deklarace lidských práv

Externí odkazy

• Oficiální stránky úmluvy
• Text úmluvy česky
• Sborník #ZaIstanbul

Portály: Evropská unie | Politika | Právo