Ósumi (souostroví)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ósumi
大隅諸島
Ostrovy Ósumi na mapě prefektury Kagošima (jižně od ostrova Kjúšú na severu).
Ostrovy Ósumi na mapě prefektury Kagošima (jižně od ostrova Kjúšú na severu).
Geografie
Poloha
Souostroví Rjúkjú
Rozloha 1 030 km²
Počet ostrovů 7 (+ skaliska)
Časové pásmo UTC+9
Hlavní ostrov Tanegašima
Země
Stát Japonsko Japonsko
Provincie Prefektura Kagošima
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 45 045 (X/2012)

Souostroví Ósumi (japonsky 大隅諸島 [Ósumi-šotó]) je skupina ostrovů na hranici mezi Východočínským mořem a Filipínským mořem, která je v rámci prefektury Kagošima součástí Japonska.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Souostroví tvoří nejsevernější část souostroví Rjúkjú a od Kjúšú je vzdáleno asi 60 km. Ostrovy jsou vulkanického původu a je zde několik činných sopek. Nejvyšším bodem je Mijanouradake na Jakušimě s výškou 1 935 m.

Japonská geografie řadí Ósumi spolu se souostrovími Amami a Tokara do souostroví Sacunan.

Flóra je na ostrovech subtropická. Téměř neporušená se zachovala na Jakušimě, a proto byla zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Fauna není na ostrovech nijak výjimečná; přes některé introdukované druhy je nejvíce zachována na Jakešimě.

Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Průměrná roční teplota vzduchu je 19 °C. [1] V zimě je průměrná teplota 12 °C, přičemž minima dosahují 1 °C; sněhové srážky jsou vzácné. Letní teploty dosahují 35 °C. Roční úhrn srážek bývá 2 000 až 2 500 mm s maximy v červnu; od toho se se značně odchyluje Jakušima, která je s 4 477,2 mm nejdeštivějším místem Japonska.[2] Období tajfunů nastává koncem léta a na podzim.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Většina obyvatel (asi 33 tis.) žije na ostrově Tanegašimě a z nich zhruba polovina ve městě Nišinoomote.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Mapa souostroví Ósumi s hranicemi administrativních celků

Souostroví Ósumi je součástí prefektury Kagošima a spadá pod tři okresy:

  • městský okres Nišinoomote (西之表市, Nišinoomote-ši) s 16 605 obyvateli (2012), který leží na ostrově Tanegašima
  • okres Kumage, do kterého patří města Nakatane a Minamitane na Tanegašimě a město Jakušima, zahrnující i ostrov Kučinoerabudžima
  • okres Kagošima (se sídlem na ostrově Kjúšú), do které patří ves Mišima na Kurošimě, zahrnující i ostrovy Iódžima a Takešima

Přehled ostrovů dává následující tabulka.

Ostrov japonsky Plocha
[km²]
Nejvyšší
bod [m n.m.]
Pohled Zeměpisné souřadnice
Kurošima 黒島 15,37 622    Letecká fotografie Kurošimy 30°50′6″ s. š., 129°57′21″ v. d.
Takešima 竹島 4,20 220    30°48′50″ s. š., 130°25′2″ v. d.
Iódžima[p 1] 硫黄島 11,65 704    Letecká fotografie Šówa Iódžima 30°47′27″ s. š., 130°17′46″ v. d.
Magedžima[p 2] 馬毛島 8,20 72    Letecká fotografie Magedžimy 30°44′30″ s. š., 130°51′17″ v. d.
Tanegašima 種子島 444,99 282    30°34′26″ s. š., 130°58′52″ v. d.
Kučinoerabudžima 口永良部島 38,04 657    Letecká fotografie Kučinoerabudžima 30°26′24″ s. š., 130°13′8″ v. d.
Jakušima 屋久島 504,88 1 936    Letecká fotografie Jakušima 30°21′31″ s. š., 130°31′43″ v. d.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Hlavním zdrojem obživy na ostrovech býval rybolov a zemědělství, které si dodnes udrželo svůj význam v místní ekonomice. V současnosti se pěstuje především rýže (ve dvou sklizních), sladké brambory, banány, tabák, mandarinky, hrách; na menších ostrovech prosperuje dobytkářství. Od 70. let 20. století nabývá význam má domácí turistika, která je navázána na zdejší přírodu a kosmodrom.

Přestože se v minulosti na Tanegašimě těžila železná ruda, nejsou tyto zdroje pro nerentabilitu využívány. Ze stejného důvodu se netěží ani zdejší ropa, jejíž výskyt byl prokázán. Z průmyslu je významné zpracování mořských ryb a krevet. V r. 1968 bylo zde uvedeno do provozu kosmické centrum Tanegašima, které má pro tento ostrov mimořádný hospodářský význam.

Ostrovy jsou propojeny trajekty. Na ostrovech Tanegašima a Jakušima jsou letiště místního významu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na Tanegašimě jsou známky lidské přítomnosti, doložené vykopávkami Jokomine poblíž města Minamitane, které se datují do doby před 30 tisíci let. Jedná se o jeden z mála menších ostrovů, které lidstvo osídlilo v paleolitu. Byly zde nalezeny podobné mikrolity jako na jižním cípu Kjúšú. Stejnou vazbu vykazují i nálezy keramiky z období Džómon. Další nálezy se vážou k období Jajoi, které se zde vyznačuje nálezy výrobků z barevných schránek měkkýšů, které se používaly jako platidlo. K tomuto období patří vykopávky Hirota.[3]

První zmínka o Jakušimě je v čínské kronice o dynastii Suej, kde je popsána jako země zlého barbara. Podle záznamů v kronice Šoku Nihongi jsou k r. 702 Tanegašima s Jakušimou uvedeny jako součást provincie Tane, a proto se usuzuje, že ostrovy byly pod japonskou kontrolou již v 8. století. V r. 753 se na Jakušimě zastavil během své cesty čínský mnich Ťian-čen. V r. 824 byla provincie Tane zrušena o ostrovy se staly součástí provincie Ósumi.

V r. 1185 se na ostrovech usídlili příslušníci klanu Taira, kteří byli posláni do vyhnanství z Kjóta. Přinesli s sebou znalosti zpracování železa, jehož ložiska se nacházejí na Tanegašimě, a rozvinuli zde výrobu ocelových zbraní. Počátkem 13. století na ostrovech vzniklo panství Tanegašima, které se později, v období Sengoku stalo vazalem panství Sacuma. V r. 1543 sem na čínské džunce připluli portugalští mořeplavci, kteří místnímu pánu Tokitakovi Tanegašimovi prodali dvě arkebuzy.[4] Podle nich nechal svými zbrojíři zdokonalit primitivní střelné zbraně dosud užívané v Japonsku přidáním doutnákového zámku. Modernizované zbraně se velmi rychle uplatnily,[5] přesto jejich použití neodvrátilo ztrátu Jakešimy, která se v r. 1595 dostala pod přímou kontrolu klanu Šimazu, tehdy vládnoucího v panství Sacuma.

Přes izolaci Japonska, zavedenou v období Edo, přistál v r. 1708 na Jakušimě italský jezuitský misionář Giovanni Battista Sidotti, ale byl záhy deportován do Eda. V období Meidži byla mimo jiné zestátněna většina lesů, což vedlo k dlouhodobému sporu mezi vládou a obyvateli Jakušimy.

V průběhu dějin se na ostrovech podepsala zdejší vulkanická činnost. Nejhorší následky mezi novějšími katastrofami měla erupce na ostrově Kučinoerabu 4. prosince 1933, která způsobila 8 úmrtí a 26 zranění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. U ostrova leží ostrůvek Šówa Iódžima (昭和硫黄島) o ploše 0,07 km², který vznikl vulkanickou činností v r. 1934.
  2. Ostrov je od r. 1980 neobydlený.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Climate Statistics. Monthly Mean and Monthly Total Tables. Monthly mean air temperature: TANEGASHIMA Station No:47837 [online]. Japan Meteorological Agency, 2002, rev. 2012 [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. World Climate:Yakushima, Japan [online]. Climate-Charts.com, 2010 [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ISHIDŌ, Takahiro. Hirota: Gorgeous accessories using shell from the south seas. People with unique customs who lived at a relay point on the “shell route.” [online]. Noteworthy Archaeological Sites, 2008 [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. KERR, George H. Okinawa: The History of an Island People. Boston: Tuttle Publishing, 2000. 573 s. ISBN 0-8048-2087-2. Kapitola Relations with Japan: Trade and Politics, s. 141, 144. (anglicky) 
  5. PERRIN, Noel. Giving Up the Gun: Japan's Reversion to the Sword, 1543-1879. Jaffrey: David R. Godine, Publisher, 1979. 125 s. ISBN 0-87923-773-2. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]