Sacunan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sacunan
薩南諸島
Mapa prefektury Kagošima včetně souostroví Sacunan.
Mapa prefektury Kagošima včetně souostroví Sacunan.
Geografie
Poloha
Souostroví Rjúkjú
Rozloha ~2 370 km²
Počet ostrovů 32
Časové pásmo UTC+9
Země
Stát Japonsko Japonsko
Provincie Prefektura Kagošima
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 161 500

Sacunan (japonsky 薩南諸島 [Sacunan-šotó])[1] je souostroví, které tvoří severní část souostroví Rjúkjú. Patří k Japonsku, kde celé administrativně spadá do prefektury Kagošima

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Jde o útvar definovaný především japonskou geografií z důvodu sladění pojmů politických a fyzických. Dělí se dále na tři souostroví:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rjúkjú#Historie.

Přestože Sacunan znamená jih provincie Sacuma, patřilo do ní jen souostroví Tokara a některé ostrovy na severozápadě. Souostroví Ósumi v severovýchodní části patřilo do provincie Tane po krátké období v 8. a 9. století a potom bylo spojeno do provincie Ósumi. Amami byly součástí království Rjúkjú, ačkoli od období Edo byly ovládány panstvím Sacuma.

V r. 1879 byla na Amami zřízena provincie Óšima a ostrovy Tokara byly do ní začleněny v r. 1897. Po porážce Japonska v druhé světové válce se dostala provincie Óšima do americké správy. Podle čl. 3 sanfranciské smlouvy patřily tyto ostrovy k územím, která měla být se souhlasem OSN převedena do správy USA.[2] Ostrovy byly navráceny Japonsku postupně - v r. 1952 Tokara a Amami 25. prosince 1953. Od r. 1973 je celé souostroví součástí provincie Kagošima.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Satsunan Islands na anglické Wikipedii.

  1. Teikoku's Complete Atlas of Japan. Tokio: Teikoku-Shoin Co., Ltd, 1989. 57 s. ISBN 4-8071-0004-1. (anglicky) 
  2. Treaty of Peace with Japan (with two declarations). Signed at San Francisco, on 8 September 1951 [online]. Unated Nations - Treaty Series, 1952 [cit. 2012-10-21]. S. 45 - 164. Dostupné online. (anglicky)