Doutnákový zámek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čínské muškety s doutnákovým zámkem z období dynastie Ming (1368-1644)

Doutnákový zámek je nejstarší typ zámku na palných zbraních. K iniciaci výstřelu je zde třeba zapálit doutnák neboli lunt. Začal se používat v 15. století v arkebuzách a mušketách. Technologie se rozšířila do Asie (Indie, Čína a Japonsko), kde se udržela až do konce 19. století. V evropských armádách se udržela do roku 1720, kdy byla kompletně nahrazena křesadlovým zámkem.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Na vrchu hlavně byla pánvička - jamka spojená kanálkem s vnitřkem hlavně, později chráněná krytem. Střelný prach se nasypal do hlavně, tam se utěsnil a doplnil střelou a menší část se nasypala do pánvičky. Nad pánvičkou byla na páčce ve tvaru písmene "S" upevněna zápalná šňůra nazývaná lunt, což byl v podstatě doutnající provázek napuštěný octanem hlinitým.

První doutnákové zámky neměly spoušťový mechanismus. Střelný prach se zapaloval přitažením spodní části páčky přidržující lunt. To přiblížilo doutnající lunt k pánvičce, střelný prach se vznítil a přes kanálek ​​se zapálila prachová náplň v hlavni. Pozdější konstrukce doutnákového zámku už měly spoušťovou páku, kterou udržovala v základní poloze pružina.

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Před vynálezem doutnákového zámku se střelec musel těsně před výstřelem soustředit na ruční zapálení střelného prachu v pánvičce, což zaměstnalo jeho ruce a zároveň tak nemohl mířit. To negativně ovlivňovalo jeho schopnost zasáhnout cíl, ve srovnání s lukostřelci byli tedy mušketýři pomalí a neefektivní. Doutnákový zámek uvolnil střelci ruce, umožnil mu mířit a střílet současně, pozdější typy zbraní s tímto zámkem měly i mířidla.

Doutnákový zámek je levný a jednoduchý, díky čemuž se zbraně s touto konstrukcí objevovaly ještě v 19. století (mimo Evropu a Severní Ameriku).

Zbraně s tímto zámkem měly množství nevýhod:

  • Zapálení luntů chvíli trvalo, v případě náhlého přepadení byli tedy střelci s těmito puškami prakticky vyřazeni z boje,
  • Střelný prach byl za mokrého počasí zvlhlý a dal se jen velmi těžko zapálit,
  • Hořící lunt v noci prozrazoval pozici střelce,
  • I charakteristický zápach pálených luntů přitahoval pozornost nepřítele.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luntová zámka na slovenské Wikipedii.