Perkusní zámek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Historická pistole s perkusním zámkem z roku 1817

Perkusní zámek je mechanismus používaný v minulosti u ručních palných zbraní k zažehnutí výmetné náplně.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Označení zámek bylo u palných zbraní používáno pro zážehové mechanismy založené na více principech. Například doutnákový zámek, kolečkový zámek, nebo křesadlový zámek.

Z latinského slova percutiens (česky udeřit) lze dovodit funkční princip. Zážeh je vyvolán úderem na mechanicky citlivou látku, která se v důsledku úderu vznítí. [1] [2] Jako materiál používaný pro zážehovou slož se v počátku používal chlorečnan draselný spolu se sírou a dřevěným uhlím. Také se používala směs černého prachu s chlorečnanem draselným. Později se přešlo k použití třaskavé rtuti a sulfidu antimonitého.

Mechanický princip založený na kohoutu, který je poháněn pružinou natahovanou střelcem a uvolňovanou spouští zbraně byl používán již dříve například u křesadlového zámku.

Zažehnutí úderem jako takové je u palných zbraní používáno i v 21. století. Zážehová slož je ale už součástí jednotného náboje. V tomto případě mluvíme o bicím mechanismu zbraně. Do perkusního zámku je třaskavá slož vkládána odděleně od výmetné náplně a střely. Principů, jak je to prováděno, je více.

Zámky bez zápalek[editovat | editovat zdroj]

Vznik perkusního zámku byl podmíněn objevením třaskavých látek, tedy látek schopných zažehnutí úderem. Vlastní zámek byl pak zkonstruován na přelomu 18. a 19. století a to současně v několika zemích. Roku 1807 byl přiznán Alexandru Forsythovi patent na perkusní zámek, u kterého byla zážehová slož v sypké formě uložena v otočném zásobníku zážehové slože. Při pootočení zásobníku se na pánvičku nasypalo potřebné množství zážehové slože. Další zámky měly potřebnou dávku zážehové slože předem odměřenu do dávek připravených například v papírovém obalu. Jedním z používaných způsobů byly například dávky třaskavé náplně zalisované mezi dva papírové pásky. Zbraně používající tento zámek byly používány ještě i v průběhu americké občanské války Sever proti Jihu.

V některých zdrojích jsou perkusní zámky bez zápalek nazývány chemickými zámky. Tyto zdroje potom používají pojem perkusní zámek až pro zámky používající perkusní zápalky. [3]

Piston pro perkusní zápalku

Zámky se zápalkou[editovat | editovat zdroj]

Dalším krokem, který zdokonalil perkusní zámek, bylo vynalezení perkusní zápalky. Perkusní zápalku vytvořilo na více místech světa několik konstruktérů v letech 1810-1820. Jako země původu jsou uváděny Francie, Anglie a Německo a také USA. [1]. U perkusní zápalky je jedna dávka zážehové slože vložena do kovového kalíšku, který se vkládá do perkusního zámku obvykle nasazením na vystouplou část nazývanou piston (viz. obrázek). Piston má otvor vedoucí k výmetné náplni do hlavně. Kalíšek zápalky svým dnem tento otvor překryje. Při stisku spouště se uvolní kohout a natažená pružina vyvolá pootočení a úder kohoutu na dno kalíšku zápalky. Tak dojde k iniciaci perkusní zápalky a otvorem v pistonu je zažehnuta výmetná náplň, kterou tvoří obvykle černý střelný prach.

Použití perkusních zámků[editovat | editovat zdroj]

Perkusní zámek znamenal ve srovnání s dříve užívanými principy pokrok. Zjednodušilo a zrychlilo se nabíjení zbraně. Zbraň byla spolehlivější a to i za vlhčího počasí. Zámky s perkusními zápalkami byla použity jak na dlouhých tak krátkých zbraních. Existují předovky, zadovky i revolvery používající zámek s perkusní zápalkou. [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Caras, J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995) , ISBN 80-900833-8-2
  2. Hartink,A.E. : Encyklopedie pušek a karabin, Rebo production, Praha (1997) , ISBN 80-85815-87-7
  3. Houba,M. : Pistole, BB/art, Praha (2013), ISBN 978-80-7461-343-2
  4. Hartink,A.E. : Encyklopedie pistolí a revolverů, Rebo production, Praha (1998) , ISBN 80-85815-66-4

Související články[editovat | editovat zdroj]