Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky
| Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky | |
|---|---|
 | |
| Zkratka | UEM |
| Vznik | 1975 |
| Právní forma | veřejná výzkumná instituce |
| Sídlo | Vídeňská 1083, Praha 4 |
| Souřadnice | 50°1′1,22″ s. š., 14°27′55,98″ v. d. |
| Ředitel | Miroslava Anděrová |
| Mateřská organizace | Akademie věd České republiky |
| Rozpočet | 0,2 mld CZK |
| Počet zaměstnanců | 100 |
| Oficiální web | www |
| uemavcr | |
| Datová schránka | kqcnc2p |
| IČO | 68378041 (VR) |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i., je centrem základního biomedicínského výzkumu v oblasti buněčné biologie, vývojové toxikologie, neurobiologie, neurofyziologie, neuropatologie a teratologie, molekulární epidemiologie, molekulární farmakologie, imunofarmakologie, výzkumu rakoviny, molekulární embryologie, kmenových buněk a tkáňových náhrad. Ústav také zajišťuje výuku neurověd na lékařských fakultách Univerzity Karlovy. Ústav je také partnerem několika spin-off společnosti na využití kmenových buněk, např. Bioinova a Epona Cells, které sídlí v Inovačním biomedicínském centru (IBC) 350 metrů od budovy UEM.
Oblast výzkumu a organizace ústavu
V Ústavu experimentální medicíny pracuje 100 zaměstnanců (stav k 31. 12. 2013[1]) Ústav je členěn na několik dále popsaných vědeckých oddělení.[2] Výsledkem výzkumu probíhajícím na půdě ústavu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru ochrany životního prostředí, neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie a diagnostických metod. V současné době má ústav 10 samostatných vědeckých oddělení a jednu laboratoř.[3]
Oddělení neurověd
Zde jsou studovány mechanismy onemocnění CNS, poranění mozku a míchy, užití kmenových buněk a biomateriálů v jejich léčbě. Dále jsou studovány iontové změny a difúzní parametry v CNS v průběhu fyziologických a patologických stavů, nesynaptický přenos v CNS, receptory a iontové kanály, funkce gliových buněk.
Oddělení buněčné neurofyziologie
Oddělení se zabývá astrocyty a polydendrocyty v patofyziologii cerebrální ischemie a v progresi Alzheimerovy choroby a mechanismy vápníkové signalizace u gliových buněk.
Oddělení molekulární neurofyziologie
Zaměřením je fyziologie vazopresinu a oxytocinu v CNS a PNS.
Oddělení farmakologie
Zaměřením jsou převážně imunofarmaka.
Oddělení molekulární biologie nádorů
V oddělení jsou zkoumány molekulární vlastnosti nádorových onemocnění tlustého střeva a konečníku.
Oddělení transplantační imunologie
Řeší na modelu imunity v oku se bádá na přenosu limbálních kmenových buněk, které regeneraci rohovky oka zajišťují.
Oddělení neurofyziologie sluchu
Studují morfologické charakteristiky buněk sluchového systému a jejich patologické procesy. Elektrofyziologické a histologické nálezy jsou korelovány na základě behaviorálních testů.
Laboratoř molekulární epidemiologie
Při zatížený mutageny a karcinogeny dochází ke změnám prostředí, které je sledováno pomocí biomarkerů. Zkoumá se vliv DNA aduktů, oxidační poškození DNA, bílkovin a tuků, stanovení RNA expresních profilů) a jejich vliv v životním prostředí na průběh těhotenství a stav novorozeněte.
Spin-off Bioinova
ALS a produkce kmenových buněk
Společnost Bioinova s.r.o., ve které má Ústav experimentální medicíny AV ČR menšinový majetkový podíl, aplikuje léčbu kmenovými buňkami u pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou v rámci experimentální terapie pod kodem AMSC-ALS-001 [4], a to za cenu nákladů léčby ve výši 150.000 Kč. [5] Smyslem studie je evidence nepřítomnosti komplikací v místě intratekálně aplikace suspenze mesenchymálních kmenových buněk a nepřítomnosti nové neurologické poruchy (meningitida, paraplegie, inkontinence), kterou nelze vysvětlit přirozenou progresí základního onemocnění. Dalším cílem experimentální léčby je zpomalení progrese onemocnění ALS po aplikaci hodnoceného přípravku hAMSC (progrese choroby dle funkční škály ALSFRS, Norrisovy škály a spirometrických vyšetření). [6] Pro zavedení experimentální medicíny byla nutná vstupní investice 60 mil Kč do tzv. superčistých prostor (vzduch se vymění a vyčistí i 40x každou hodinu), přičemž v roce 2014 náklady na výrobu vlastních kmenových buněk byly 3x levnější než dovozené ze zahraničí[7] .
Ruptura rotátorové manžety
Další studií č. AMSC-RC-001 je klinické hodnocení testující možné využití mesenchymálních stromálních buněk k reperaci poškozené šlachy u pacientů s rupturou rotátorové manžety.[8]
Srůst obratlů
Využitím kmenových buněk kostní dřeně při navození srůstu obratlů po operaci páteře se zabývá klinická studie č. AMSC-DSD-001.
Reimplantace endoprotézy kyčelního kloubu
Pod kódem AMSC-BDT-001 pokračuje klinická studie ověřující možnost využití autologních multipotentních kmenových buněk pro hojení rozsáhlých defektů při reimplantaci endoprotézy kyčelního kloubu. Cílem této studie je hodnocení bezpečnosti a účinnosti kostní novotvorby s využitím beta-trikalcium fosfátového biomateriálu obsahujícího autologní mezenchymální kmenové buňky.[9] Od r. 2010 vlastní Bioinova, s.r.o. povolení SÚKL k aseptické výrobě léčivých přípravků na bázi mezenchymálních kmenových buněk z kostní dřeně pro klinická hodnocení fáze I, II a III. Výroba probíhá v čistých prostorech třídy A/B v souladu s pravidly tzv. správné výrobní praxe.
Spin-off EponaCell
Aplikovaný výzkum je zaměřen na užití autologních (vlastních) kmenových buněk léčeného zvířete (pes, kůň), které nastartováním hojivého procesu pomáhají obnovit poškozenou tkáň. Léčba, která urychlí hojení a sníží komplikace, stojí cca 30.000,- Kč.[10]
Akce pro veřejnost a Gender policy
Veřejnost se může s některými částmi ústavu.[11] Veřejnost si často plete UEM s cca 1 km vzdáleným IKEM, který je především klinickým pracovištěm. Obě instituce dlouhodobě spolupracují na několika projektech. Publikační aktivita, citovanost anebo patentová aktivita je v UEM asi 4x vyšší.
Ústav je od roku 2001 veden přísně genderově vyváženě s ohledem na eliminaci byť i nepřímé diskriminace, tj. procentní zapojení žen ve vedoucích funkcí ústavu je na 40 % vedoucích pracovníků oproti 8 % u sousedního Ústavu molekulární genetiky[12] (rok 2013) nebo dokonce 4 % u IKEM[13]. Vedení ústavu podporuje účast žen ve vědě v akcích pro média a veřejnost.
Historie
Ústav vznikl v roce 1975,[14] kdy došlo ke sloučení tří klinických laboratoří Univerzity Karlovy: plastické chirurgie, oftalmologie, otorhinolaryngologie a jedné laboratoře ultrastruktury v histologii na 1. LF UK a jejich postupnému přemístění do sídla v Legerově ulici č. 61 po bývalé klinice popálenin, která tam vznikla za války v době náletů po zrušení soukromého Borůvkova sanatoria. Pobočnou laboratoří se v 70. letech stala Laboratoř pro výzkum vlivu mykotoxinů na zdraví v Olešnici v Orlických horách. V roce 1993 se přestěhoval do nové budovy v Praze Krči, Vídeňská 1083, a v roce 2011 došlo k zániku Ústavu farmakologie AV ČR[15] a k převodu Oddělení molekulární embryologie z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR do UEM AV.
Ředitelé
| Vlastimil Klusák | 1975–1984 | otolaryngologista |
| Jiří Elis[16] | 1984–1990 | farmakolog |
| Richard Jelínek | 1990–1994 | teratolog |
| Josef Syka | 1994–2001 | neurolog sluchu |
| Eva Syková | 2001–2016 | neuroložka |
| Miroslava Anděrová | 2016– | neurovědkyně |
Vědci
- Jitka Čejková – histochemička a oftalmoložka, spoluobjevitelka hemagelu
- Radim Šrám - molekulární epidemiolog a genetik, od roku 2007 koordinoval rozsáhlý výzkum znečištění ovzduší na Ostravsku, držitel zvláštní ceny Česká hlava
Patenty
Prodané licence na patenty byly podstatné zdroje příjmů této instituce. Níže jsou uvedeny některé z nich, ohledně jiných se vedou vleklé soudní spory.[17]
| Číslo přihlášky | Název patentu | Datum přihlášení |
|---|---|---|
| 27679 | Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro deaktivaci bakterií | 28.11.2014 |
| 25959 | Atmosférický zdroj plazmatu, zejména pro využití v medicínských bioaplikacích | 11.07.2013 |
| 302505 | Použití galektinů a způsob přípravy myofibroblastů a nanovláken extracelulární matrix | 11.02.2010 |
| 301067 | Superparamagnetické nanočástice na bázi oxidu železa s modifikovaným povrchem, způsob jejich přípravy a použití | 24.02.2006 |
| 300142 | Způsob výroby vlákenných biodegradabilních krycích materiálů jako nosičů léčiv s řízeným uvolňováním | 22.03.2006 |
Odkazy
Reference
- ↑ Výroční zpráva za rok 2013. [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Vědecká oddělení [online]. UEM ústav AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné online.
- ↑ http://www.iem.cas.cz/institute/index.html
- ↑ http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-ALS-001.html
- ↑ Lucie Oldřichová, Poslední naděje za 150 000 korun, Medical Tribune Cz, 7. září 2014
- ↑ http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-ALS-001.html
- ↑ http://www.veda-pro-zivot.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/140211-ALS-a-kmenove-bunky.html
- ↑ http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-RC-001.html
- ↑ http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-BDT-001/
- ↑ http://eponacell.cz/lecba-psu
- ↑ Týden mozku. [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné online.
- ↑ http://www.img.cas.cz/files/2011/12/Rocni-zprava-2013.pdf
- ↑ http://www.ikem.cz/www?docid=1011020&getdoc=show
- ↑ Historie [online]. UEM AV ČR [cit. 2014-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Počátky klinické farmakologie v českých zemích [online]. Solen, s. r. o. [cit. 2010-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Prof. MUDr. Jiří Elis, DrSc. Pětasedmdesátník [online]. Solen, s. r. o. [cit. 2005-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Bolavý spor o hojivý lék [online]. Lidové Noviny [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky na Wikimedia Commons - Stránky ústavu
