Zobecněná Stokesova věta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zobecněná Stokesova věta je v diferenciální geometrii tvrzení o integraci diferenciálních forem, které zobecňuje a zahrnuje několik vět vektorového počtu. Je pojmenovaná po George Gabriel Stokesovi, ačkoliv poprvé tuto větu pravděpodobně zformuloval William Thomson.
Obsah |
[editovat] Znění věty
Buď M regulární plocha dimenze k vložená do n-rozměrného euklidovského prostoru a buď ω k−1 rozměrná diferenciální forma na M. Označíme-li ∂M hranici M s příslušnou orientací, pak platí
kde d je vnější derivace.
Obecněji lze větu formulovat pro M jako hladkou varietu vloženou do variety vyšší dimenze, na níž je forma ω definována.
- pro n=2, k=2 přechází Zobecněná Stokesova věta na Greenovu větu,
- pro n=3, k=1 přechází Zobecněná Stokesova věta na Větu o potenciálu pro třírozměrný křivkový integrál 2. druhu,
- pro n=3, k=2 přechází Zobecněná Stokesova věta na Stokesovu větu,
- pro n=3, k=3 přechází Zobecněná Stokesova věta na klasickou Gaussovu větu.
[editovat] Odvození jednotlivých integrálních vět ze Zobecněné Stokesovy věty
[editovat] Gaussova věta
Uvažujeme-li klasickou Gaussovu větu ve trojrozměrném Euklidovském prostoru. Množinou M tedy budeme v tomto případě rozumět daný objem a ∂M plochu, která jej uzavírá. Vyjdeme z toho, že máme po ploše ∂M integrovat tok vektorového pole, tedy
Forma dS má v kartézských složkách poměrně jednoduchý tvar (dy^dz,dz^dx,dx^dy) - ten je snadné zjistit, uvědomíme-li si, že první složka této formy musí být element plochy, ke kterému je vektor (1,0,0) kolmý. ^ je vnější násobení forem. Pořadí forem dy,dz určujících plochu je libovolné. Zbylé souřadnice určíme cyklickou záměnou, abychom nezměnili orientaci formy (povšimněme si, že pokud bychom za plošku kolmou k (1,0,0) zvolili naopak dz^dy, pak pokud ostatní složky určíme cyklickou záměnou, výsledek bude stejný.)
Nyní aplikujeme větu - tedy musíme zderivovat integrovanou formu. V členech jsou vždy derivace podle dvou souřadnic nulové, takže zbývá jedna, konkrétně tedy
Jakmile jsou souřadnicové formy ve správném pořadí, můžeme aplikovat tzv. hustotní duál a převést integrál z formy na běžný integrál přes objem.
Je tedy vidět, že nám vyšla právě Gaussova věta.
[editovat] Stokesova věta
Zcela obdobným postupem dospějeme ke znění Stokesovy věty.
Aplikujeme větu
Provedeme vnější derivaci na jednotlivých formách
Protože vnější součin je na 1-formách antisymetrický, posbíráme integrál podle jednotlivých 2-forem
A povšimneme-si, že (máme-li jednotlivé formy ve správném pořadí podle indexů) jde o Stokesovu větu














