Poděbrady (zámek)
Zámek Poděbrady je velká dominantní stavba lázeňského města Poděbrady, která vznikla přestavbami původního hradu postaveného Přemyslem Otakarem II. Nyní je součástí městské památkové zóny.
Obsah |
Historie [editovat]
Místo, kde stojí dnes zámek, bylo obýváno již v pravěku.
Původní stavba zde stála v roce 1108. Český panovník Přemysl Otakar II. zde nechal postavit královský vodní hrad, o jehož existenci jsou zprávy od roku 1268. V roce 1345 se dostává hrad jako léno pánům z Lichtemburka a Žleb, o šest let později jej získali páni z Kunštátu a tento rod zde zůstal až do roku 1495. Jeho příslušníci se psali jako páni z Kunštátu a Poděbrad. Během jich panování byl hrad obléhán vojsky císaře Zikmunda a po něm se jej pokusili dobýt husité.
Byl poškozen i za třicetileté války, opraven byl po ní roku 1651.[1]
V období let 1495 až 1840 se panství i s hradem stalo královským a císařským majetkem. Hrad byl postupně přestavován do zámecké podoby. Dnešní podobu má z barokních přestaveb provedených v letech 1723-1780, mj. i kvůli návštěvě císaře. Podíleli se na nich František Maxmilián Kaňka i Josef Hübner.[1] V období let 1840 až 1884 zámek měli ve svém vlastnictví baroni ze Siny a po nich, až do začátku I. světové války Hohenloheové. Pak jej začala spravovat lázeňská akciová společnost.
V současnosti je v zámku muzeum a Ústav jazykové a odborné přípravy zahraničních studentů Karlovy univerzity.[2]
Zajímavosti [editovat]
- Hrad byl dlouho považován za rodiště českého krále Jiřího z Poděbrad (na den sv. Jiří roku 1420).
- V roce 1905 hledal jeden z hostů na zámku hrabě Büllov s pomocí proutku vodní pramen. Podařilo se mu to přímo na hradním nádvoří a zasloužil se tak o vznik poděbradských lázní.
- Zámek se zapsán v soupisu Národních kulturních památek České republiky
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5 : Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Zámek Poděbrady, s. 217.
- ↑ PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha : Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Poděbrady, s. 35.
