Wilhelm Hermann von Lindheim
| Wilhelm Hermann von Lindheim | |
|---|---|
| Narození | 4. května 1835 Ołdrzychowice Kłodzkie |
| Úmrtí | 6. ledna 1898 (ve věku 62 let) Vídeň |
| Povolání | podnikatel |
| Rodiče | Hermann Dietrich Lindheim |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Wilhelm Hermann von Lindheim (4. května 1835, Ołdrzychowice Kłodzkie – 6. leden 1898, Vídeň) byl německo-rakouský průmyslník a stavitel železnic v Rakousko-Uhersku. Přispěl k výstavbě železnice ve střední Evropě a vzniku tramvajové dopravní sítě ve Vídni.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1835 jako třetí dítě průmyslníka Hermanna Dietricha Lindheima (1790–1860) a jeho ženy Estelly Marie Mevil (1806–1878). Za otcovy zásluhy v rozvoji průmyslu získali jeho synové šlechtický titul, baron - von. Po ukončení studií na polytechnice v Hannoveru se věnoval spolu s bratrem Ernestem Edlerem von Lindheimem (1832–1895) vedení otcovy firmy a správě majetku. Po otcově smrti v roce 1860 prodali textilní závody v Oldřichovicích Friedrichovi Eduardovi von Löbbeckemu, který provozy nadále rozšiřoval. Ve druhé polovině 60. let 19. století Lindheimové své podíly v Pražské železářské společnosti stáhli a předali bankovnímu domu Löbbecke ve Vratislavi. Od roku 1870 až do roku 1905 je zastupoval Hugo von Löbbecke, zeť H. D. Lindheima.[1]
Od roku 1867 se zabýval především železničním stavitelstvím. Jeho pozornost se zaměřila na území habsburské monarchie a zčásti na Rusko. Stavěl železnici z Liberce do Jablonce nad Nisou a do Tanvaldu, pak také z Teplic do Dubí a další.
Po přestěhování do Vídně obdržel v roce 1885 rakouské občanství. Inicioval zavádění elektrických tramvají ve Vídni. Byl také novinářem a rumunským generálním konsulem ve Vídni.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilhelm Hermann von Lindheim na polské Wikipedii.
- ↑ HLÁVKA, Jiří; KADERA, Jiří. Historie železářství a uhlířství v Českém lese. Příbram: Hornicko-historický spolek v Plané, 2010. S. 135–141.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hlávka, Jiří; Kadera, Jiří. Historie železářství a uhlířství v Českém lese. Příbram 2010, s. 135–141
