Wikipedista:JaDlo/Pískoviště

Prof. RNDr. Jaroslav Číhalík, CSc.
Narození	24. listopadu 1924 Trnava Československo Československo
Úmrtí	24. prosince 2005 (ve věku 81 let) Praha Česko Česko
Chybí svobodný obrázek.

Prof. Číhalík byl analytický chemik a vysokoškolský pedagog působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, jeho jméno je neoddělitelně spjato se založením oboru zaměřeného na výuku ochrany přírodního, později životního prostředí na této fakultě.

Rodinný život

Jaroslav Číhalík se narodil na Slovensku, kam byl jeho otec povolán, aby jako učitel pomáhal s rozvojem vzdělání v této části nově vzniklé Československé republiky. Základní školu absolvoval v Trnavě a Kremnici; středoškolská studia dokončil v Havlíčkově Brodě a Praze v období okupace a druhé světové války. Po celý život jej doprovázela manželka Marie.

Zemřel na Štědrý den roku 2005. Je pohřben v Havlíčkově Brodě.

Vzdělání a odborná kariéra

Po konci války, hned v roce 1945, zahájil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK) v Praze, zvolil si obor chemie a rostlinná fyziologie. Byl vynikajícím studentem, mimo jiné žákem významného českého analytického chemika profesora Oldřicha Tomíčka. Na doktora přírodních věd promoval v roce 1948, poté, co většinu předepsaných a rigorózních zkoušek složil s výborným prospěchem. Jeho další působení na PřF UK navázalo na jeho zájem a aktivity vykonávané v období studia, kdy byl na Ústavu analytické chemie již zaměstnán jako správce přístrojů a knihovník. Od roku 1948 se datuje jeho pedagogické působení: nejprve vedl cvičení z analytické chemie a poté začal přednášet speciální a výběrové přednášky, později i základní přednášky z analytické chemie. Stal se tak odborným asistentem, v roce 1954 se habilitoval na docenta a v roce 1968 (teprve 44-letý) byl nominován nejprve mimořádným a později řádným profesorem.

Prof. Číhalík se na Ústavu či katedře analytické chemie PřF UK věnoval se především elektroanalytickým metodám, je např. autorem monografie Potenciometrie z roku 1961, která je obsahem i rozsahem (771 str.) zřejmě nejvýznamnějším českým dílem o této metodě. V letech 1963 a 1969–71 působil na Havanské univerzitě a na univerzitě v Santiago de Cuba. Se svou manželkou vydal na Kubě učebnici analytické kontroly léčiv pro farmaceutickou fakultu. Za dobu působení na Přírodovědecké fakultě UK napsal sám nebo se spolupracovníky řadu skript a přes 70 publikací do odborného tisku. Byl také spoluautorem příručky o měření pH z r. 1975 (cit.). Prof. Číhalíka ovšem velmi zajímalo i to, k jakému účelu měření pH slouží, jím zkoumané metody se jevily vhodné pro analýzy složek přírody. V 70. letech se tak zabýval problematikou chemického znečištění životního prostředí, věnoval se analýze složek prostředí včetně stopové analýzy.

Založení oboru "Ochrana přírodního prostředí"

Jedním z podnětů k založení mezioborového studia životního prostředí na PřF UK byla Konference Spojených národů o životním prostředí konaná ve Stockholmu v roce 1972, která rozvířila zájem o problematiku životního prostředí v mnoha zemích světa. Otázkami souvisejícími s narušováním biosféry se tehdy začala zabývat i tehdejší ČSSR. Znehodnocování životního prostředí se předtím věnovaly pozornost ale jen některé vysoké školy. Na Univerzitě Karlově byla speciální přednáška o ekologii zavedena například na katedrách geografie, biologie a chemie Přírodovědecké fakulty UK. V roce 1971 byl prof. Číhalík pověřen katedrou analytické chemie k rozšíření fakultní výuky o stále aktuálnější otázky životního prostředí a jeho znečišťování. Inicioval zavedení přednášek o životním prostředí do výuky na chemických katedrách PřF UK a následně zřídil a vedl se svými spolupracovníky (např. s tehdejším docentem RNDr. Zdeňkem Pavlíčkem, CSc.) i čtyřsemestrální postgraduální studium připravující pracovníky do oblasti praktické ochrany životního prostředí. Tyto postgraduální kurzy s ekologickým zaměřením organizovali pro zájemce učitelé fakulty a řada odborníků z jiných vysokých škol i z praxe. Právě značný zájem o tyto kurzy vedl přírodovědeckou fakultu k návrhu na vytvoření samostatného speciálního pětiletého studia ochrany životního prostředí. Prof. Číhalík byl pak mnoho let pak na Univerzitě Karlově nositelem příslušných výzkumných a pedagogických úkolů a předsedou odborné komise, která prosadila zavádění výuky o životním prostředí do všech oborů jednotlivých fakult.

Prosadit vytvoření samostatného speciálního pětiletého studia ochrany přírodního, později životního prostředi byl tehdy velmi komplikovaný úkol. Některé katedry se sice do přípravných prací zapojily velmi ochotně, jiné však zásadně odmítaly s tím, že jejich obor s životním prostředím nijak nesouvisí. Studijní plány (počty hodin konkrétních přednášek a cvičení) nového oboru vznikaly za velkých diskusí odborníků i neodborníků. Některé katedry se snažily získat, co největší zastoupení s poukazem na jejich význam pro životní prostředí, v jiných oborech (meteorologie, práva, ekonomie, různé technologie...) naopak potřební odborníci chyběli a my je museli zajišťovat z jiných vysokých škol. A tak až po značně dlouhé době (ve které bylo složitě přepočítáváno množství všech předmětů v procentech a bylo dosaženo vhodných vzájemných proporcí mezi jednotlivými obory) - týden před uzavřením termínu pro zřizování nových oborů studia - byl podán na Ministerstvo školství návrh na zřízení tohoto nového oboru. Ani osnovy speciálního pětiletého studia, které se tenkrát jmenovalo "Ochrana přírodního prostředí" se nerodily lehko. Ministerstvo školství je nakonec - po několikaletých odkladech - schválilo až 14 dní před přijímacím řízením - v roce 1977. Zájemci o studium "Ochrany přírodního prostředí" byli se značnými potížemi informováni televizí a rozhlasem, ale i tak se do prvního ročníku přihlásilo přes dvacet zájemců. Většina z nich později úspěšně dostudovala. Samotné studium ovšem začínalo doslova bez vlastní katedry, bez učebnic, skript a dalších potřebných pomůcek.

První ročník víceoborového studia „Ochrana přírodního prostředí“ na PřF UK tak byl po několikaletých odkladech a náročném projednávání otevřen v roce 1977 a první absolventi opustili brány univerzity v červnu 1982. Inspirací pro návrh studia mimo jiné byly průřezové environmentální obory zakládané na Kalifornské univerzitě v bouřlivém období konce 60. let, kdy se začala ukazovat neudržitelnost dosavadního vývoje lidské společnosti a vznikala první moderní legislativa na ochranu prostředí. Nový studijní obor byl zaměřen na výchovu systémových ekologů, tj. odborníků na ochranu a tvorbu životního prostředí. Už při rozjezdu tohoto oboru v r. 1977 prof. Číhalík získal pro spolupráci na přednáškách řadu uznávaných osobností z ochrany přírody (Jan Čeřovský, Vojen Ložek aj.) a dohodl i praktické stáže a diplomové práce ve velkoplošných zvláště chráněných územích. Průřezově pojatý obor zaměřený na výchovu absolventů pro řízení praktické péče o životní prostředí byl následně založen podle tohoto modelu i na dalších českých univerzitách.

"Normalizace" oboru a vývoj po r. 1990

Ne všichni novému oboru fandili. Vadilo jim riziko možné povrchnosti vzdělání a neuměli ocenit potřebu syntetického propojení úzce specializovaných oborů. Prof. Číhalík byl ve vedení nového oboru nahrazen díky své apolitičnosti (a přirozené lidské slušnosti) průbojnějšími jedinci se „správným“ kádrovým profilem již po 3 letech jeho existence. V roce 1980 tak byla na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy ustavena Katedra ochrany životního prostředí a krajinné ekologie. Jejím vedením byl pověřen v tehdejších strukturách politicky silně angažovaný prof. ing. Jan Čabart, DrSc., dlouholetý pracovník v oblasti ekologie krajiny (prof. ing. Jan Čabart, DrSc., narozen 11.4.1931 v Kozích Horách, umírá na následky opakovaného infarktu v dubnu 1990).

V roce 1990 byl na bázi této katedry byl založen Ústav pro životní prostředí PřF UK, a teprve tehdy v jeho čele stanul prof. Čihalík, který byl pověřen jeho reorganizací. Později zde aktivně působil jako emeritní profesor prakticky do konce svého života (od r. ... měl Ústav nové vedení, po prof. RNDr. Čihalíkovi je přejal doc. RNDr. Martin Braniš, CSc.; nyní je studium na tomto ústavu je bakalářské (3 roky) s možností dalšího dvouletého magisterského studia.).

Zásluhy a ocenění

Ačkoliv prof. Číhalík byl profesně analytickým chemikem, měl silný vztah k přírodě a její ochraně. Uvědomoval si velkou úlohu spolupráce vědeckých oborů při poznávání a řešení problémů životního prostředí. Již v 70. letech 20. století, v době normalizace, inicioval a prosadil zřízení průkopnického víceoborového studia „Ochrana přírodního prostředí“. Tehdy to znamenalo nesčíslně hodin jemné, zákulisní až konspirační politiky, přesvědčování, domlouvání, příprav projevů a stanovisek, zdůvodňování společenských potřeb i cest po „zadních schodištích“. Existenci, netradiční koncepci a materiální zázemí nového oboru prof. Číhalík důsledně obhajoval a snažil se zlepšit úroveň spolupráce a komunikace mezi jednotlivými obory fakulty. Studium se i tak odilo těžce, jeho vzniku předcházelo několik nezdařených pokusů.

Profesor Číhalík za svého působení na UK pracoval v řadě komisí, např. ve vědecké radě Přírodovědecké fakulty i Univerzity, v Komisi pro životní prostředí při Radě vlády České republiky, v Československé vědeckotechnické společnosti a dalších. Úspěšná byla jeho činnost ve funkci tajemníka univerzitní komise pro životní prostředí a koordinátora pro výuku životního prostředí na Univerzitě. Za práci ve všech těchto funkcích byl oceněn řadou vyznamenání, např. Zlatým odznakem za zásluhy o PřF UK, Zlatým odznakem za ochranu životního prostředí, Pamětní medailí k 650. výročí UK a oceněním Rady životního prostředí při vládě ČSR.

Pedagogická práce byla celoživotním zájmem a posláním prof. Číhalíka. Svými širokými znalostmi, hluboce lidským přístupem a gentlemanskou slušností, zápalem a činorodostí ovlivnil velké množství studentů a přivedl je k zájmu i k praktické účasti na ochraně životního prostředí. Jako vysokoškolský pedagog vychoval desítky diplomantů a doktorandů v tomto oboru. Desítky či možná již stovky absolventů jím založeného oboru působilo či dosud působí v institucích a orgánech ochrany přírody od ministerstva MŽP přes AOPK ČR, ČIŽP až po odbory životního prostředí krajských a městských úřadů. Jsou mezi nimi i lidé, kteří měli či mají možnost ovlivňovat vývoj oboru a environmentální politiku státu z nejvyšších pozic na ústředních orgánech státní správy. Průkopnická aktivita prof. Číhalíka celkově vedla k pozdějšími vzniku Ústavu pro životní prostředí, který je dosud renomovaným celofakultním interdisciplinárním pracovištěm PřF UK. Číhalíkův celoživotní zájem o knihy a knihovny stál i u shromáždění unikátního souboru knih věnovaných problematice životního prostředí.

Vzpomínka

Jaroslav Číhalík zasvěcoval svoje studenty a spolupracovníky kromě klasické analytické chemie i do dalších elektroanalytických metod jako polarografie a voltametrie, využití iontově selektivních elektrod apod. Se svým diplomantem získal cenu pro mladé badatele za nejzajímavější objevy v polarografii: přihlásili polarografii palladia v bezvodé kyselině octové. Získané křivky byly dobře vyvinuté a strmé na rozdíl od jiných tehdejších pokusů s kyselinou octovou, které pro velký elektrický odpor v tomto prostředí ukazovaly křivky položené. Podařilo se tak objevit, že octan hlinitý podstatně snižuje odpor roztoku a přídavkem diacetyldioximu vytvoří s palladiem komplex, což přispěje k lepším experimentálním výsledkům. Cenu předával vedoucí polarografického ústavu, prof. Jaroslav Heyrovský.

Publikační činnost

Knihy

• ČÍHALÍK, Jaroslav. Kvantitativní analysa. Praha: [s.n.], 1960. 228 s. 

• ČÍHALÍK, Jaroslav. Potenciometrie. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 771 s. 
• ČÍHALÍK, Jaroslav. Elektrometrické metody v analytické chemii. 1.. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,, 1963-1965. 2 svazky (282; 222 stran) : ilustrace s. 
• ČIHALÍK, Jaroslav; DVOŘÁK, Jiří; SUK, Václav. Příručka měření pH. 1.. vyd. Praha: SNTL, 1975. 244 s. 
• PAVLÍČEK, Zdeněk; ČÍHALÍK, Jaroslav. Chemie a životní prostředí. 1. vyd. Praha: SPN – Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 148 s. 
• ČÍHALÍK, Jaroslav. Analytická chemie pro studenty biologie. 1.. vyd. Praha: SPN – Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 198 s. 
• ČÍHALÍK, Jaroslav; CÍSAŘ, Václav; Havránek, et al. Člověk a životní prostředí. 1.. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 263 s. 
• ČÍHALÍK, Jaroslav, a kol. Zdravotní nezávadnost potravin. 1.. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR ve spolupráci s Centrem ekologických informací v Zemědělském nakl. Brázda, 1991. ISBN 80-85368-15-3. 
• Vliv zemědělství na životní prostředí. Příprava vydání Jaroslav Číhalík. Vyd. 1. vyd. Praha: Zemědělske Naklad. Brázda 86 s. ISBN 978-80-209-0236-8.