Wikipedista:BBukovec/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Balduin II.[editovat | editovat zdroj]

Smrt krále Balduina II.

Smrt a dědictví[editovat | editovat zdroj]

V roce 1131 král onemocněl. Když bylo v srpnu jasné, že umírá, nechal se přenést do patriarchova domu, jenž byl propojen s Chrámem Božího hrobu. Ke králově smrtelné posteli poté přišli baroni království, dědicové Melisenda s Fulkem a jejich ani ne dvouletý synek Balduin. Umírající manželům požehnal a přiměl barony, aby je uznali za své vladaře. Král Balduin II. zemřel v pátek 21. srpna 1131 krátce poté, co přijal mnišské ošacení a stal se kanovníkem v Chrámu Božího hrobu. Pochován byl po boku svých předchůdců v Chrámu Božího hrobu patrně v pondělí 24. srpna 1131.[1][2]

Pocta králi Balduinovi II.

Tři týdny po králově pohřbu, 14. září 1131, byli Balduinem určení nástupci, Melisenda a Fulko z Anjou, korunování v Chrámu Božího hrobu na královnu a krále Jeruzaléma. Noví vladaři však neměli v rámci křižáckých států v Levantě příliš pevnou pozici – nový edesský hrabě Joscelin II. z Edessy, tripolský hrabě Pons a Balduinova dcera Alice, regentka Antiochie, zprvu odmítali složit Fulkovi přísahu věrnosti, kterou od vládců severních států měli králové Balduin I. a Balduin II.[3][4][pozn. 1]

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Balduin II., prý velmi urostlý muž s úhlednou tváří a světlým vousem, byl – obdobně jako jeho předchůdce Balduin I. – uznávanou hlavou křižáckých dobyvatelů v Levantě. Jeho vystupování bylo vlídné a přátelské, když to však situace vyžadovala, dovedl být vypočítavý; oproti svému předchůdci nebylo jeho jednání tolik předvídatelné, zbrklé a ukvapené. Občas se také projevila jeho touha po penězích v kontrastu se štědrostí a velkou zbožností. Byl velmi schopným panovníkem a jeho osobní život byl spořádaný – manželství s Arménkou Morfií bylo, zdá se, šťastné.[6][7]

...Byl to starý zkušený muž, který prošel mnohými zkouškami a těžkostmi života. Několikrát upadl do muslimských rukou jako zajatec ve válce i v míru, ale vždy se díky svým lstím a zkušeným podvodům ze zajetí dokázal dostat...
— Ibn al-Qalánisí[8]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Se svou chotí Morfií Arménskou (∞ krátce po 1100) měl Balduin čtyři dcery:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pokud vůbec Pons a Joscelin složili lenní přísahu, byla jejich věrnost nestálá; v Antiochii se Fulko ujal regenství za svou neteř Konstancii namísto její matky Alice.[5][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Runciman II., str. 106, 184–185, 187
  2. Baldwin, str. 432
  3. Runciman II., str. 187–188
  4. a b Duggan, str. 86
  5. Runciman II., str. 188
  6. Hrochová, str. 86, 95
  7. Runciman II., str. 144
  8. Gabrieli, str. 62

Joscelin I. z Edessy[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Infobox panovník Joscelin I. z Edessy (někdy také Jocelin, francouzsky: Josselin I d'Édesse; datum narození neznámé, zemřel na podzim 1131), syn Joscelina, pána z Courtenay, a Isabely z Montlhéry, vládl v letech 11021113 turbesselskému panství, v letech 11131119 Galilejskému knížectví a od roku 1119 až do své smrti hrabství Edesskému.

Křížová výprava[editovat | editovat zdroj]

Narodil se neznámo kdy Joscelinu, pánovi z Courtenay,[pozn. 1] a jeho choti Isabele z Montlhéry.[1] Jelikož byl mladším synem, nezdědil žádné panství. Možná proto se v únoru 1101 vydal na cestu – pomocnou křížovou výpravu – z Francie přes Itálii a Konstantinopol do Svaté země v kontingentu hraběte Viléma z Nevers.[2] Z Konstantinopole, kam Vilémovi křižáci dospěli v červnu roku 1101, vyrazili dále směrem na Iconium; cestou byli přepadeni Turky. Po náročném boji se vojsko konečně v srpnu ocitlo v Iconiu, odkud se vydalo do Herakleie. Cestou byli však opět přepadeni muslimy a v boji byli poraženi; ženy byly odvedeny do otroctví, jen malá skupinka rytířů, v ní byl patrně i Joscelin, přežila a dostala se do Antiochie.[3][4]

Pánem Turbesselu[editovat | editovat zdroj]

Po příjezdu do Levanty byl Joscelin osloven svým bratrancem,[pozn. 2] edesským hrabětem Balduinem Le Bourg, aby se ujal správy pravého břehy řeky Eufrat, náležícího Edesskému hrabství. Joscelin přijal a usadil se v pevnosti Turbessel.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Panství Courtenay leží ve střední Francii.
  2. Joscelinova matka Isabela a Balduinova matka Melisenda byly sestry.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b RUNCIMAN, Steven. A History of the Crusades. Díl II. The kingdom of Jerusalem and the frankish east. [s.l.]: Cambridge University Press, 1965. Kapitola Appendix III., s. 525. (anglicky) Dále jen Runciman II..  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „runcimanII525“ použit vícekrát s různým obsahem
  2. Runciman II., str. 25–26, 37–38
  3. BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. S. 358–359. (anglicky) Dále jen Baldwin. 
  4. Runciman II., str. 26
  5. HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. S. 86. [Dále jen Hrochová].