Hodierna Jeruzalémská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hodierna v náručí trubadúra Jaufreho Rudela (středověká miniatura)
Příbuzenstvo
otec Balduin II. Jeruzalémský
matka Morfie Arménská
manžel Raimond II. z Tripolisu
syn Raimond III. z Tripolisu
dcera Melisenda z Tripolisu

Hodierna Jeruzalémská (mezi 1110 a 1118 – po 1160), dcera jeruzalémského krále Balduina II. a Morfie Arménské, byla v letech 11371152 jako manželka Raimonda II. tripolskou hraběnkou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se někdy mezi lety 1110 a 1118[pozn. 1] tehdejšímu edesskému hraběti Balduinovi Le Bourg a jeho choti Morfii. Měla dvě starší sestry, Melisendu a Alici, a mladší sestru Iovetu.[1] Po smrti svého otce se nejspíše v roce 1133 stala nástrojem politiky svého švagra Fulka z Anjou, Melisendina manžela a krále Jeruzaléma, když se za účelem utužení vztahů mezi dvorem v Jeruzalémě a v Tripolisu provdala za dědice tripolského hrabství Raimonda; princ byl Hodierně hluboce oddán.[2] Když na počátku jara roku 1137 zahynul tripolský hrabě Pons v boji s muslimy, nastoupil jeho syn Raimond na trůn a Hodierna usedla po jeho boku.[3] Raimondovy nároky na vládu však mohl ohrozit syn jeho pradědečka a zakladatele hrabství, Raimonda ze Saint-Gilles, Alfons Jordan z Toulouse, narozený v Levantě.[pozn. 2] Alfons se sice vydal s druhou křížovou výpravou do Svaté země, naštěstí pro Raimonda však cestou v Caesareji za velkých bolestí zemřel. Je otázkou, zda byla jeho náhlá smrt přirozená; Raimond ani Hodierna se nevyhnuli obvinění z vraždy.[4]

Osobní život hraběnky nebyl příliš šťastný – byla velmi ambiciózní, rozmařilá a tvrdohlavá a její manžel Raimond na ni velmi žárlil; jistě jej neuklidnilo podezření, že hraběnčina dcera Melisenda možná není jeho vlastní. Roku 1152 se situace vyhrotila tak, že bylo zapotřebí zprostředkování královny Melisenda a jejího syn, jeruzalémského krále Balduin III., kteří se dostavili do Tripolisu. Hodierna se nakonec zásluhou své sestry se svým chotěm usmířila, pro jistotu se však rozhodla vydat se na nějaký čas do Jeruzaléma. Když se hrabě, jenž chvíli doprovázel obě jeruzalémské princezny, vracel do Tripolisu, byl přepaden sektářskými assassíny a zabit. Jediný syn Raimonda a Hodierny a otcův dědic, Raimond Třetí, byl však teprve dvanáctiletý a Hodierna se ujala regentství.[6] Roku 1160 se do Jeruzaléma vypravilo poselstvo od právě ovdovělého byzantského císaře Manuela I. Komnena s úkolem, aby císaři Římanů našlo nevěstu. Vyslanci se otázali krále Balduina III. a ten jim doporučil svou sestřenici a Hodierninu dceru, prý překrásnou Melisendu. Když bylo vše připraveno na svatbu, císař sňatek s tripolskou princeznou, snad kvůli klepům o jejím nemanželském původu, zamítl a oženil se s antiochijskou princeznou Marií, čímž velmi rozzuřil tripolskou nobilitu v čele s hrabětem, nyní již dospělým Raimondem III.[7] Snad krátce poté Melisenda zemřela. Její syn Raimond se později stal regentem za malomocného jeruzalémského krále Balduina IV. a dokonce se patrně roku 1183 skrz svou matku pokoušel, leč neúspěšně, uplatnit práva na jeruzalémský trůn.[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle Stevena Runcimana byla v roce 1128 ještě dítě, zároveň se nenarodila za vlády svého otce v Jeruzalémě (od 1118).[1]
  2. Raimondův děd a Ponsův otec, hrabě Bertrand ze Saint-Gilles, byl totiž nemanželským synem hraběte Raimonda ze Saint-Gilles, po jehož smrti byl mladičký Alfons Jordan povolán spolu se svou matkou do Toulouse a Bertrand byl uznán Raimondovým dědicem v Levantě.[4][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b RUNCIMAN, Steven. A History of the Crusades. Díl II. The kingdom of Jerusalem and the frankish east. [s.l.] : Cambridge University Press, 1965. Dále jen Runciman II.. S. 177, 449. (anglicky) 
  2. Runciman II., str. 195, 203
  3. BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison : University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dále jen Baldwin. Dostupné online. S. 437–438. (anglicky) 
  4. a b Runciman II., str. 280
  5. HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci v Levantě. Praha : Mladá fronta, 1975. [Dále jen Hrochová]. S. 91.  
  6. Runciman II., str. 332–333
  7. Runciman II., str. 358–360
  8. Hrochová, str. 161, 164–165
  9. Runciman II., str. 449