Ioveta Jeruzalémská
| Ioveta Jeruzalémská | |
|---|---|
| Narození | 1118 Betánie |
| Povolání | teoložka |
| Nábož. vyznání | křesťanství |
| Rodiče | Balduin II. Jeruzalémský[1] a Morfie Arménská[1] |
| Příbuzní | Melisenda Jeruzalémská[1], Alice Jeruzalémská[1] a Hodierna Jeruzalémská[1] (sourozenci) |
| Funkce | Abatyše v klášteře svatého Lazara v Betánii (1144–1161) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ioveta Jeruzalémská (někdy také Yvetta či Judita, 1120 – mezi 1174 a 1178) byla nejmladší dcera jeruzalémského krále Balduina II. a Morfie Arménské a od roku 1144 až do své smrti abatyše v klášteře svatého Lazara v Betánii.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se roku 1120 jeruzalémskému králi Balduinovi II. a jeho choti Morfii Arménské. Byla nejmladším potomkem královského páru a měla tři starší sestry – Melisendu, Alici a Hodiernu.[2] Když byly princezně tři roky, byl její otec zajat při pomocné výpravě.[3] Během jednání o výkupném navrhl ortokidský vládce Timurtaš výměnu krále za malou Iovetu, mladého prince Joscelina z Edessy a několik dalších urozených dětí.[pozn. 1] Tento návrh byl přijat a Ioveta se v létě roku 1124 stala muslimskou vězeňkyní. Na svobodu se dostala po roce věznění roku 1125.[6] Ioveta se, na rozdíl od svých třech starších sester, nemohla provdat; prý ji velmi postihlo věznění v raném věku. Vstoupila proto do kláštera svaté Anny v Jeruzalémě.[7][8] Roku 1144 byla Ioveta zvolena abatyší kláštera svatého Lazara v Betánii, založeného o rok dříve její sestrou, královnou Melisendou.[9][pozn. 2] Po smrti svého synovce, Melisendina mladšího syna a jeruzalémského krále Amauryho I. roku 1174 byla Iovetě dána do výchovy jeho nezletilá dcerka Sibyla.[11] Ještě před rokem 1178 princezna a abatyše Ioveta zemřela.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online.
- ↑ RUNCIMAN, Steven. A History of the Crusades. Díl II. The kingdom of Jerusalem and the frankish east. [s.l.]: Cambridge University Press, 1965. S. 171, 177. (anglicky) Dále jen Runciman II..
- ↑ BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. S. 419. (anglicky) Dále jen Baldwin.
- ↑ Baldwin, str. 423
- ↑ Runciman II., str. 171
- ↑ Baldwin, str. 423, 425
- ↑ Runciman II., str. 231
- ↑ DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. S. 84. Dále jen Duggan.
- ↑ Runciman II., str. 231–232
- ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. S. 101,108. [Dále jen Hrochová].
- ↑ Runciman II., str. 407
- ↑ Runciman II., str. 232
