Alice Jeruzalémská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Balduin II. Jeruzalémský
matka Morfie Arménská
manžel Bohemund II. z Antiochie
dcera Konstancie Antiochijská

Alice Jeruzalémská (1108 - po 1136)[1] byla kněžna z Antiochie, která se opakovaně marně pokoušela získat vládu nad Antiochií do svých rukou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Levanta roku 1135

Alice byla jednou ze čtyř jeruzalémského krále Balduina II. a arménské princezny Morphie. Roku 1126[1] byla provdána za Bohemunda z Antiochie, dědice normanského dobrodruha Bohemunda z Tarentu. Mladík do Svaté země připlul v říjnu 1126, aby se ujal otcova dědictví.

... A když přicházel do Antiochie, všickni radostně ho uvítali. A král vyšel slavnostně mu v ústrety s velikým průvodem a chvalami lidu a vroucně ho přivítal. A po spěšné domluvě král ihned odevzdal mu všecku svou zemi a z dcer svých jednu dal mu za mnaželku. Přistrojena byla svatba a zákonitě slavena. I zasedl Bohemond na svoje křeslo jakožto kníže a oděv se přestkvoucím pláštěm, svolal všecky velmože, i přísahali mu za přítomnosti královy a s jeho úchvalou, že od toho dne na vždy zachovají mu poddanskou věrnost...
— Fulcher ze Chartres[2]

Z manželství se narodila pouze dcera Konstancie a roku 1130 Bohemund padl na Poli krve. Ctižádostivé Alici se podařilo získat vládu, prohlásila se regentkou nezletilého děcka a odrazila pokus nespokojených normanských rytířů o palácový převrat. V touze po získání podpory nabídla slib poslušnosti vládci Aleppa Zengímu. U moci se udržela až do příchodu svého otce Balduina Jeruzalémského a švagra Fulka, kterým se při tažení na sever podařilo Alicina posla chytit a pověsit. Samotnou Alici, jenž před nimi nechala zavřít brány města, po vyjednávání sesadili a vykázali do vdovského údělu v Latakii. Balduin sám se jmenoval regentem a zástupcem jmenoval Joscelina z Edessy.[3]

Po králově a Joscelinově smrti roku 1131 se situace v Antiochii změnila. Antiochijští baroni se nechtěli smířit s hrozícím regentstvím Joscelina mladšího a vyzvali Alici k návratu k moci. Za podpory Joscelina a Ponse z Edessy se Alice vrátila do města a převzala vládu za stále nezletilou dceru.[4] Nový jeruzalémský král Fulko byl nucen vzpurné křižácké pány, kteří se nechtěli podrobit jeho vládě, přivést k rozumu. Vytáhl na sever a jen díky vojenské převaze a několika šarvátkám si vynutil omluvu obou odbojných pánů a Alicin opětovný odchod do Latakie.[5] Zapuzená Alice se však nevzdala a roku 1135 vyslala posly na konstantinopolský dvůr s nabídkou na sňatkové spojení mezi Konstancií a Manuelem, synem císaře. Tato snaha příliš nenadchla francké rytíře a ani latinské duchovní, kteří, jen aby předešli vládě Byzantinců, raději požádali krále Fulka o vyhledání vhodného ženicha pro Konstancii. Fulko dědičku a vládu v Antiochii nabídl Raimondovi z Poitiers, mladšímu synovi akvitánského vévody. Ten lákavou nabídku přijal, v převlečení putoval na Východ a v Antiochii přistál na jaře 1136. Za pomocí lsti se oženil nikoli s Alicí, která na něj čekala ve svém paláci, ale v katedrále s její malou dcerou Konstancií. Tím se za Fulkovy pomoci stal vládcem v antiochijském knížectví a Alice definitivně odešla do Latakie, kde i zemřela.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b www.mittelalter-genealogie.de
  2. CHARTRESSKÝ, Fulcher. Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě. Praha : Družstvo přátel studia, 1920. 158 s. Dále jen Historie Jerusalémská. S. 158.  
  3. DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha : Orbis, 1973. 214 s. Dále jen Křižácké výpravy . S. 85.  
  4. a b Křižácké výpravy , str. 86
  5. HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 97.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]