Wikipedista:Allontanato/Pískoviště3

Gene Tierneyová

Život

Dětství a studium

Gene Tierneyová se narodila 19. litopadu 1920 ve newyorské čtvrti Brooklyn jako druhé dítě pojišťovacího makléře Howarda Sherwooda Tierneyho a učitelce gymnastiky Belle Lavinie Tierneyové. Údajně byla pojmenována podle svého zesnulého strýce, který zemřel již v 17 letech na cukrovku a v rodině o něm nikdy nemluvili. Měla o tři roky staršího bratra Howarda Jr. přezdívaného „Butch“ a později i o tři roky mladší sestru Patricii. Její rodina byla poměrně bohatá a po pěti letech v Brooklynu se její otec rozhodl přestěhovat se do venkovského sídla v Green Farms v Connecticutu. Kromě statku a velkého pozemku rodina vlastnila také několik koní, aut a zaměstnávala početné služebnictvo. V roce 1928 se však rodina znovu rozhodla přestěhovat se do většího sídla. Její otec tedy koupil ještě větší pozemek a začal se stavbou nového sídla podle vlastních měřítek. Za 60 000 dolarů nakonec nechal postavit nový dvoupodlažní dům, kde se rodina usadila již natrvalo.

Gene navštěvovala základní školu St. Margaret's School ve městě Waterbury, avšak údajně začala trpět chronickým lhaním, se kterým byla později nucena bojovat i během dospívání. Na škole se v pátém ročníku také poprvé setkala s herectvím, přičemž ztvárnila Jo Marchovou v klasické hře Malé ženy od Louisy May Alcottové a již tehdy začala údajně uvažovat o profesionálním herectví. V 15 letech se také rozhodla, že hodlá pokračovat ve studiu v zahraničí, ve Švýcarsku. V roce 1936 tak nastoupila na soukromou dívčí školu Brillantmont International School v Lausanne. Studovala zde dva roky a se svou rodinou si často dopisovala. Jak uvádí Michelle Vogel v její biografii, Gene se se svými spolužáky také zúčastnila několika horských výstupů a po určitou dobu s nimi pobývala ve vesnici Les Marécottes. Na konci studia v roce 1937 Gene se svým bratrem i několika přáteli podnikla výlet po Evropě, přičemž navštívili celkem 8 zemí.

Začátek kariéry na Broadwayi

Po návratu do Spojených států v roce 1938 se tehdy 17letá Gene rozhodla s rodinou v létě vydat do Los Angeles, kde měl její otec přátele u hollywoodského filmového studia Warner Bros. Rodina se tedy dostala i na prohlídku zákulisí natáčení snímku Soukromý život Alžběty a Essexe s Bette Davisovou v hlavní roli. O přestávce si s ní a její sestrou také Bette Davisová přišla popovídat a Gene jí sdělila, že se chystá debutovat a zeptala se jí, jestli by jí nevadilo, když si na kamerové zkoušky vezme kopii jejích šatů z filmu Jezábel. Krátce poté, co s rodinou opustila natáčení s Bette Davisovou, ji oslovil režisér Anatole Litvak, který údajně bezmyšlenkovitě pronesl větu: „Mladá dámo, měla by si účinkovat ve filmech.“ Po krátkém rozhovoru Gene hned na druhý den pozval na kamerové zkoušky. Následujícího dne tedy Gene podstoupila standartní zkoušku, při které měla před kamerou přečíst monolog s názvem Telefonní hovor od spisovatelky a kritičky Dorothy Parkerové. Po zkoušce se následně připojila ke své rodině a pokračovala v prohlídce studia. Ten večer kontaktovali její matku, že Gene byla poměrně úspěšná a nabídli jí standartní studiovou smlouvu na 150 dolarů týdně.

Z jejího přijetí však její otec nadšený nebyl a telefonicky ji její angažmá v Hollywoodu zamítnul a požádal ji, aby se vrátila zpět a byla představena členům Connecticutské smetánky. Po jejím příjetí se však rozhodla otce přemluvit, aby ji nechal herectví alespoň zkusit. Otec s jejím návrhem nakonec souhlasil a brzy se s ní vydal zkusit štěstí na Broadway. Po třech neúspěšných pokusech začal její otec doufat, že s herectvím skončí, avšak při čtvrtém pokusu si Gene zavolal do své kanceláře divadelní producent a režisér George Abbott. O týden později nakonec Gene přišel od Abbotta dopis, ve kterém ji nabídl její první roli. Nadšená Gene také odmítla odjet se svými přáteli na dlouho plánovaný lyžařský výlet do Vermontu a vydala se do New Yorku na její druhou schůzku s Abbottem. Abbott otestoval její dovednost číst s irským přízvukem a Gene Tierneyová následně získala svou první divadelní roli.

Zanedlouho jí byla nabídnuta i první hlavní role a současně začala navštěvovat také hereckou školu Miss Porter's School. Při svých začátcích na Broadwayi si začala příležitostně přividělávat i jako modelka a kvůli kariéře se brzy přestěhovala do New Yorku. S další rolí ve hře Mrs. O'Brien Entertains za 75 dolarů týdně ji George Abbott ujistil, že prošla „zkušební dobou“ a že již nemůže, být bezdůvodně vyhozena, jak bylo v tehdejším systému běžné. Po získání trvalého členství v hereckém souboru si ji začali všímat také kritici; většina jejích hereckých výkonů však byla hodnocena kladně a některé recenze zmiňovaly i její krásu. Netrvalo dlouho a její jméno se objevilo i v deníku The New York Times, kde její první roli shrnul i významný divadelní kritik Brooks Atkinson: „Jako svěží irská dívka ze staré země, Gene Tierneyová je ve své první divadelní roli velmi pěkná a osvěživě skromná.“ Ačkoliv byla Gene Tierneyová za své výkony chválena, hra Mrs. O'Brien Entertains se hrála pouze čtyři týdny u diváků neuspěla.

První kroky v Hollywoodu a návrat na Broadway

Gene Tierneyová se tak po měsící ocitla bez práce, bez nové role, avšak během jejího krátkého divadelního angažmá upoutala pozornost i hledače talentů, který ji nabídl práci v Hollywoodu za 350 dolarů týdně. Gene nabídku bez váhání přijala, avšak její plány se opět střetly s odporem ze strany jejího otce. Po několika vleklých hádkách si nakonec Gene prosadila svou a společně s matkou následně vyrazila do Hollywoodu, aby zkusila štěstí ve filmu u studia Columbia Pictures. Její otec tehdy založil společnost Belle Tier, která měla spravovat očekávaný nárůst Geniných příjmů; společnost se však později stala předmětem mnoha dalších sporů.

V Hollywoodu byla Gene Tierneyová mezitím donucena vyčkávat na svou první filmovou roli. Díky spoustě času se prostřednictvím svého agenta Lelanda Howarda seznámila s proslulým miliardářem Howardem Hughesem. Howard Hughes byl v Hollywoodu velmi vlivným mužem, mj. vlastnil filmové studio RKO Pictures a kromě velkého zájmu o letectví byl také známý svým sukničkářstvím. Hughes byl potěšem setkáním s jednou z mnoha mladých začínajících hereček a jako obvykle se ji pokusil svést. Gene Tierneyová se do něj brzy zamilovala, ale jejich románek trval jen krátce; s Hughesem si však udržela přátelský vztah a později v budoucnu ji také několikrát pomohl. Gene Tierneyová i nadále stále čekala na svou první roli a po vzoru Rity Hayworthové, která se tehdy stala novou vedoucí hvězdou studia Columbia Pictures, jí byla navrhnuta změna jména. „Gene“ bylo chlapecké jméno a reklamní pracovníci studia jí navrhli, aby si změnila jméno na „Jean“, jehož výslovnost byla totožná. Gene Tierneyová si však jméno měnit nehodlala a všechny podobné nabídky důrazně odmítla. Jeden z kameramanů jí však doporučil, aby trochu zhubla. Tuto radu vzala poměrně vážně a nastavenou dietu následně dodržovala po dalších 20 let, čímž si udržovala stálou hmotnost na zhruba 53 kilogramech.

Po šesti měsících bez role u Columbia Pictures se na žádost George Abbotta rozhodla vrátit se zpět na Broadway. Abbott ji také brzy zajistil roli ve hře Ring Two s platem 100 dolarů týdně a Gene Tierneyová se tak po půl roce vrátila zpět k herecké profesi. V nové hře však měla šanci zahrát si pouze dvakrát. Ze hry se stal velký propadák a Gene téměř ztratila motivaci s herectvím pokračovat. Útěchy se jí dostalo u Abbotta, do kterého se postupem času zamilovala. Po jediné schůzce si však oba uvědomili, že rozvíjení jejich blízkého vztahu nemá smysl, hlavní příčinou byl jejich 34letý věkový rozdíl. Po zbytek života si spolu však udržovali přátelský vztah.

Gene Tierneyová získala další divadelní roli ve hře The Male Animal, kde zastoupila těhotnou herečku Mary Lou Davies. Následně obržela i mnoho dalších pochvalných recenzí, avšak ve hře zůstala opět pouhé dva týdny. Její odstoupení však nebylo zapříčiněno nízkou návštěvností či tržbou; na jedno z představení zavítal samotný šéf filmového studia 20th Century Fox Darryl F. Zanuck, na kterého Gene Tierneyová velmi zapůsobila. Ta však nechtěla opět strávit několik měsíců čekáním na filmovou roli, a proto Zanuckovu první nabídku odmítla. Zanuck byl však odhodlán získat její podpis za každou cenu a navrhli jí kamerovou zkoušku přímo v New Yorku na Broadwayi. Při zkoušce ji nechali odříkat monolog ze hry Our Town od Thorntona Wildera a její přednes byl tak působivý, že údajně rozplakal většinu štábu. Svou druhou hollywoodskou smlouvu nakonec vyjednala za pomoci svého otce a byla stanovena podle jejích podmínek, které zahrnovaly například její propadnutí po 30 dnech nečinnosti nebo jakékoliv kosmetické úpravy vč. obarvování vlasů. Zanuck se všemi podmínkami souhlasil a Gene Tierneyová se opět vydala do Hollywoodu, přičemž její finanční situaci nadále spravovala rodinná firma Belle Tier.

Druhý pokus v Hollywoodu u 20th Century Fox

Jak bylo Gene Tierneyová slíbeno, ve studiu 20th Century Fox ji brzy obsadili do její první filmové role ve westernu The Return of Frank James se slavným Henrym Fondou. Snímek byl poměrně úspěšný, ale Gene věnovala pozronost převážně svému vyššímu hlasu. Ve filmu, jak sama popsala, údajně zněla jako „naštvaná Minnie Mouse“ a tak se rozhodla začít kouřit cigarety, což na snížení hlasu zafungovalo. Za svůj debutový snímek získala také první filmovou cenu, ale ani z té příliš nadšená nebyla. Magazín Harvard Lampoon ji totiž zvolil „Nejhorší objevenou herečkou roku 1940“. Na svůj další film nemusela dlouho čekat a zanedlouho byla obsazena opět po boku slavného oscarového herce Paula Muniho v dobrodružném historickém dramatu Hudson's Bay. V roce 1941 byla obsazena také do filmu Tabáková cesta režírovaného Johnem Fordem, jedním z nejuznávanějších režisérů té doby. Natáčení tohoto snímku však bylo fyzicky velmi náročné a její role Ellie May Lesterové z chudé, živořící jižanské sedlácké rodiny vyžadovala po Gene hrát celý den ve špinavých kostýmech, umaštěná od hlíny. Gene tutu roli však považovala za skutečnou, surovou hereckou práci a začala se cítit jako skutečná herečka.

Gene Tierneyová měla po svém prvním roce v Hollywoodu za sebou tři filmy a vedení studia si bylo vědomo jejího potenciálu. Stále se jim však nedařilo pro ni najít tu pravou roli, Gene Tierneyová byla tudíž nadále obsazována do filmů nejrůznějších žánrů. Se svým druhým hollywoodským angažmá, již nebyla tolik nespokojená a opět se zapojila do spousty společenských akcí. Brzy se také zasnoubila s herecem Robertem Sterlingem, ale po zásahu jejích rodičů bylo zasnoubení zrušeno. Život v Hollywoodu ji však zanedlouho poněkud omrzel a brzy se začala ohlížet po nabídkách na Broadwayi. Po konkurzu na hru Claudia byla nakonec přijata, ale brzy sjistila, že nemůže být kvůli smluvním podmínkám se studiem přijata. Při vyjednávání podmínek nebyla Gene plnoletá a její otec ji bez jejího vědomí v určitých podmínkách zastoupil. Gene Tierneyová byla tedy donucena hru odmítnout a její roli připadla Dorothy McGuirové.

Gene Tierneyová měla po svém prvním roce v Hollywoodu za sebou tři filmy a vedení studia si bylo vědomo jejího potenciálu. Stále se jim však nedařilo pro ni najít tu pravou roli, Gene Tierneyová byla tudíž nadále obsazována do filmů nejrůznějších žánrů. Se svým druhým hollywoodským angažmá, již nebyla tolik nespokojená a opět se zapojila do spousty společenských akcí. Brzy se také zasnoubila s herecem Robertem Sterlingem, ale po zásahu jejích rodičů bylo zasnoubení zrušeno. Život v Hollywoodu ji však zanedlouho poněkud omrzel a brzy se začala ohlížet po nabídkách na Broadwayi. Po konkurzu na hru Claudia byla nakonec přijata, ale brzy sjistila, že nemůže být kvůli smluvním podmínkám se studiem přijata. Při vyjednávání podmínek nebyla Gene plnoletá a její otec ji bez jejího vědomí v určitých podmínkách zastoupil. Gene Tierneyová byla tedy donucena hru odmítnout a její roli připadla Dorothy McGuirové. Gene Tierneyová měla po svém prvním roce v Hollywoodu za sebou tři filmy a vedení studia si bylo vědomo jejího potenciálu. Stále se jim však nedařilo pro ni najít tu pravou roli, Gene Tierneyová byla tudíž nadále obsazována do filmů nejrůznějších žánrů. Se svým druhým hollywoodským angažmá, již nebyla tolik nespokojená a opět se zapojila do spousty společenských akcí. Brzy se také zasnoubila s herecem Robertem Sterlingem, ale po zásahu jejích rodičů bylo zasnoubení zrušeno.

Život v Hollywoodu ji však zanedlouho poněkud omrzel a brzy se začala ohlížet po nabídkách na Broadwayi. Po konkurzu na hru Claudia byla nakonec přijata, ale brzy zjistila, že nemůže být kvůli smluvním podmínkám se studiem přijata. Při vyjednávání podmínek nebyla Gene plnoletá a její otec ji bez jejího vědomí při vyhednávání některých podmínek zastoupil. Gene Tierneyová byla tedy donucena hru odmítnout a její roli připadla Dorothy McGuirové. Její filmová kariéra však neustále stoupala a i nadále se socializovala na nejrůznějších večírcích. Mnoho z nich také vyústilo v krátké nezávazné vztahy s mnoha muži, včetně Eddieho Alberta či Mickeyho Rooneyho. Její vztahy se však brzy začaly mísit se studiovou politikou, což vyústilo například ve zinscenovaný vztah s mnohem starším zpěvákem Rudym Valleem. Rušný život Gene Tierneyové vyhovoval, avšak brzy jí jej překazil módní návrhář Oleg Cassini.

První manželství

Gene Tierneyová se s Olegem Cassinim setkala na večírku uspořádaném herečkou Constance Mooreovou a Johnnym Maschiem, který byl zároveň jejím agentem. Olegu Cassini bylo tehdy 28 let, byl jendou rozvedený a pracoval jako módní návrhář u filmového studia Paramount Pictures. Gene Tierneyová však i nadále netoužila po vážném vztahu, ale Oleg Cassini se po jejich dlouhém společném rozhovoru rozhodl bez jejího telefonního čísla neodejít. Tierneyová mu jej nakonec dala a několik dní později ji Cassini zavolal, zda by nechtěla oslavit v jeho společnosti Silvestr. Po dlouhém přemlouvání po telefonu mu na jeho nabídku nakonec kývla a své původní plány na osobní schůzku s producentem Raymondem Hakimem zrušila. Na přelomu roku 1940 a 1941 tak začal Genin první vážný vztah. Spousta jejich přátel je považovala za ideální pár, avšak Gene i Oleg veřili, že jejich rodiče budou proti. Netrvalo dlouho a než se jejich románek donesl k jejich rodičům, oba se pokusili utéct a tajně se vzít. Jejich plány však překazilo počasí, kvůli kterému nemohlo soukromé letadlo Olegova přítele vzlétnout. Gene Tierneyová se nakonec také rozhodla, že se bez jediné zmínky své rodině nevdá, s čímž byl Oleg Cassini donucen souhlasit. Nakonec ho Gene své rodině také představila, ale celá věc nakonec vyústila až v rodiný konflikt, který zapříčinil jejich rozchod.

Vztah Gene Tierneyové s Olegem Cassinim však nebyl jediný. I manželství Geniných rodičů se pomalu začínalo rozpadat a nakonec došlo i na rozvod. Genin otec opustil její matku, kvůli její blízké přítelkyni, což Gene uvrhlo do velké emocionální krize a naprosto změnilo vztah s jejím otcem. V květnu roku 1941 se Gene Tierneyová opět setkala s Olegem Cassinim, který se jí pokusil z její omecionální krize vyprostit. Oba chtěli obnovit svůj vztah do dřívější podoby, což se jim nakonec povedlo, ale zároveň si stanovili několik podmínek.

V té době získala Tierneyová také další roli ve westernu Belle Starr (1941) s Randolphem Scottem a Danou Andrews, avšak tehdy se u ní také poprvé objevily žaludeční potíže, ke kterým se později přidaly problémy s očima. Natáčení muselo být kvůli jejímu zdravotnímu stavu několikrát přerušeno a po několika lékařských prohlídkách se většina doktorů shodla, že za jejími problémy s otoky očí pravděpodobně stojí alergie. Darrylu F. Zanuckovi také jeden z alergologů sdělil, že její zdravotní problémy budou trvalé, což jej přimělo vážně uvažovat o jejím nahrazení jinou herečkou. Její herecký kolega Randolph Scott se jí však na úkor svého platu zastal. Tierneyové byl nakonec diagnostikován angioneurotický edém, způsobený pravděpodobně velkým stresem.

Obnovení jejího vztahu s Olegem Cassini zapříčinilo další spory s jejími rodiči, tentokrát se však Gene Tierneyová pevně rozhodla, že s Cassinim uteče a provdá se za něj. Stalo se tak 1. června 1941, čímž Tierneyové, která ještě nebyla formálně dospělá, propadla smlouva s její rodinou společností Belle Tier, pod jejíž záštitou uzavřela také smlouvu se studiem. Formální záležitosti však předcházelo uvědomění její rodiny. Hlavně její matka Belle Tierneyová nesla svatbu své dcery velmi těžce a její otec, stejně jako spousta přátel, jejich sňatkem poněkud pohrdal. Genina rodina, stejně jako Olegova, s novomanželi po svatbě zcela přerušila veškerý kontakt a jediným možným prostředkem komunikace se stal tisk, kterého Gene Tierneyová později několikrát využila. Novomanželé se však zprvu snažili vnější napětí ignorovat a společně začali bydlet v Beverly Hills v ulici Cherokee Lane. Gene Tierneyová byla podle svého manžela údajně dokonalá manželka a její role v domácnosti ji velmi bavila. Společenský život však byli donuceni výrazně omezit, jelikož po uzavření manželství, přestaly oběma chodit pozvánky na jakékoliv večírky a podobné společenské akce. Popřípadě byli zváni jednotlivě a ve většině případů pouze Gene. Její manžel byl společností zcela zavržen a nebyli společensky uznáváni ani jako pár. Oleg Cassini byl tehdy nezaměstnaný a jejich manželství mu tedy značně stížilo najít práci. Neuspěl ani se spoustou kostýmních náčrtů, které Tierneyová přinesla ukázat Zanuckovi do studia. Brzy se proti jeho návrhům spikla i ostatní studia a ustoupila až po roce, kdy bylo zřejmé, že jeho manželství s Gene Tierneyovou vytrvá.

Sotva opadnul prvotní společenský nátlak, před manžele Cassiniovi se postavily další potíže. Vztah mezi Gene Tierneyovou a jejím otcem se zhoršil natolik, že veškerá komunikace probíhala pouze prostřednictvím jejich právníků. Její otec se ji dokonce rozhodl zažalovat, kvůli údajnému porušení smloumy s jejich společností Belle Tier. Jako vdaná a navíc plnoletá byla Tierneyová již sama zodpovědná za svou finanční situaci, kterou však i nadále ovládala Belle Tier. Během soudního procesu se také přišlo na její skutečný podíl u společnosti, který se rovnal nule. Její otec si veškeré peníze, které dosud vydělala, přivlastnil nebo investoval a u soudu neuspěl. Během procesu byla škoda vyčíslena na zhruba 30 000 dolarů, které Gene později splácela druhá manželka jejího otce. Gene Tierneyová se svým otcem později setkala pouze jednou, v roce 1942, kdy přišel na návštěvu do jejich nového domu. Zemřel v roce 1963.

Manželé Cassiniovi neměli prakticky žádný čas na líbánky, po prvotním společenském nátlaku se Gene brzy vrátila zpět do práce a přijala roli ve válečném dramatu Západ slunce (1941) a pro její následující film Podsvětí Šanghaje již bylo jejímu manželi dovoleno navrhnou kostýmy. Studio očekávalo velký kasovní trhák, avšak film i Gene Tierneyová se brzy po premiéře potýkali s poměrně kritickými recenzemi. Její kariéra však každým dalším snímkem stále stoupala a byla nucena často strávit celý den ve studiu. Její stále nezaměstnaný manžel si nakonec také našel práci a začal pomáhat alespoň při rekonstrukci jejich nového domu.

Válečná léta a narození první dcery

Dne 7. prosince 1941, kdy Japonsko zaútočilo na americkou námořní zkladnu Pearl Harbor byla Gene Tierneyová na natáčení romantické komedie Rings on Her Fingers na ostrově Catalina nedaleko pobřeží Kalifornie. Kvůli možnému riziku v podobě přítomnosti nepřátelských ponorek bylo natáčení ihned přerušeno a štáb se urychleně přesunul zpět na pevninu. Vstup Spojených států do druhé světové války znamenal pro jejího manžela mj. novou pracovní příležitost, přičem brzy po získání amerického občanství, se společně s hercem Victorem Maturem připojil k pobřežní stráži. Válka tak manžele Cassiniovi připravila o téměř veškerý společný čas. Oleg Cassini později také absolvoval vojenský výcvik v kansaském Fort Riley a přidal se k armádní kavalérii. Gene Tierneyová se také angažovala ve válečném úsilí a kromě několika dalších filmů začala působit v tzv „Hollywoodské kantýně“. Podobně jako spousta jiných hollywoodských hvězd se zapojila i do prodeje válečných dluhopisů.

V roce 1943 tak natočila pouze jediný film Láska není hřích, přičemž během natáčení zjistila, že je těhotná. Nadále však i během těhotenství působila v „Hollywoodské kantýně“, kde se neustále mísily stovky lidí či vojáků, kteří se sem zavítali povabit a hlavně setkat se s hollywoodskými hvězdami. Brzy po dokončení snímku se také vydala za svým manželem do Kansasu, nedlouho poté však zjistila, že onemocněla zarděnkami. Do týdne jí však vyrážka zmizela a společně se svým manželem se začala věnovat zútulňování jejich pronajatého domu v Junction City nedaleko vojenské základny Fort Riley. Oleg Cassini však byl krátce před plánovaným narozením jejich dítěte odvolán a Gene Tierneyová se proto přesunula do Washingtonu, kde měla nablízku svou matku i tchyni.

Gene Tierneyová předčasně porodila svou první dceru 15. října 1943 v nemocnici Columbia Hospital ve Washingtonu. Svou dceru, kterou pojmenovala Daria (celým jménem Antoinette Daria Cassini), se však narodila téměř slepá, se silným šedým zákalem v obou očích. Zanedlouho došli lékaři k závěru, že v důsledku onemocnění spalničkami v raném stádiu těhotelství, se Daria narodila s poškozením centrální nerovové soustavy, což v důsledku neumožní její duševní vývin; bude těžce mentálně retardovaná. Do nemocnice brzy dorazil i Oleg Cassini, kterého vojenská rozvětka výjimečně propustila a jako první se také dozvěděl o stavu své dcery. Narození jejich postižené dcery byla hlavně pro Gene Tierneyovou obrovskou ránou, a jejímu skutečnému postižení nedokázala několik let uvěřit. I poté, kdy se u ní začaly projevovat první příznaky jejího poštižení, stále věřila, že pro ni dokáže získat správný lék. Dariin stav zpočátku nevykazoval žádné známky jejího postižení a vyvýjela se normálně jako ostatní děti, což Gene dodalo falešnou naději. Tierneyová později také požádala o pomoc svého přítele Howarda Hughese, který následně zaplatil další specialisty a vyšetření. Svou pomoc však po vážné letecké nehodě v roce 1946, která mu zcela změnila život, přestal poskytovat. Hughesovi lékaři však Tierneyové sdělili, že Darii nelze pomoct a bude muset být umístěna do ústavu. Tyto zprávy Tierneyovou nakonec zbavily veškerých nadějí. Oleg Cassini se však s postižením své dcery brzy smířil a nevěřil, že její diagnóza byla mylná. Údajně také vážně uvažoval o tom, že svou dceru zabije a spáchá sebevraždu.

V pozdějí době, když Daria dospívala, bylo stále těžší se o ni starat; potřebovala 24hodinovou péči. Přesně jak lékaři předpověděli, duševně se vyvinula do míry inteligence 19měsíčního dítěte. Zůstala také částečně slepá a hluchá. Manželé Cassiniovi se o svou dceru starali až do jejích čtyř let, kdy již nedokázali unést nepřetržitou péči o ní a jejich manželství se začalo rozpadat. Před rozvodem se také dohodli na jejím umístění do vhodného domova pro osoby se zdravotním postižením. Daria byla nakonec umístěna do domova Langhorn School v Pensylvánii.

Laura a vrchol herecké kariéry

Po narození postižené dcery Darii, se však Tierneyová vrátila zpět do práce a brzy dosáhla vrcholu své kariéry. Již během těhotenství jí přišel poštou scénář k filmu Laura, roli však přijala až šest měsíců po narození Darii. Snímek měl režírovat zkušený a uznávaný režisér Otto Preminger a pro Gene Tierneyovou se měl stát velkým comebackem. Roli před ní již odmítla herečka Jennifer Jonesová a Tierneyová se tedy zdráhala roli přijmout, nakonec však Zanuckovi uvěřila a roli přijala. Natáčení začalo 27. dubna 1944 a ze snímku se později stal jeden z nejlepších filmů noir.

Gene Tierneyová v něm ztvárnila tajemnou Lauru Huntovou, která je nalezena zavražděna a zohaavena ve svém bytě. Vyšetřování její vraždy se ujme detektiv Mark McPherson, kterého ztvárnil Dana Andrews, avšak během vyšetřování se do ní skrze její portrét zamiluje. Laura se však brzy objeví živá a vyšetřování se tedy začne ubírat jiným směrem, dokud neusvědčí jejího nápadníka Walda Lydeckera v podání Cliftona Webba. Natáčení se již při začátku potýkalo se spory ohledně onoho tajemného obrazu Laury, který původně namalovala žena režiséra Roberta Mamouliana. Premingerovi však nepřipadal dostatečně tajemný a nakonec poslal Tierneyovou ke studiovému fotografovi Franku Polonymu, který pořídil několik snímků z nich byl jeden vybrán, zvětšen a upraven do podoby malovaného obrazu. I přes Premingerovu údajnou posedlost nejmenšími detaily, které natáčení často protahovaly, byl snímek poprvé představen 11. října 1944 v New Yorku a ihned se stal velkým hitem. Snímek byl také nominován na pět Oscarů, z nichž nominaci nakonec proměnil jen kameraman Joseph LaShelle. Pro Gene Tierneyovou však film jako comebackový snímek posloužil skvěle.

Tierneyvoá byla následně obsazena do válečného dramatu Zvon pro Adano, pro který si také obarvila vlasy na blond. Darryl F. Zanuck mezitím koupil práva na román Leave Her to Heaven od Bena Amese Williamse, jehož filmová adaptace se měla stát dalším trhákem. Tierneyová dostala ve stejnojmenném filmu (do češtiny přeložen jako Smrtelný hřích) hlavní roli Ellen Berentové hned po dokončení Zvonu pro Adano. Ve svém dalším filmu noir ztvárnila Tierneyová zlomyslnou, sarkastickou manželku Richarda Harlanda (Cornel Wilde), která se neštití utopit svého mladého švagra a dokonce ani zabít své nenarozené dítě, přičemž vše zinscenuje jako nehodu. Na závěr však umírá a její nevinný manžel, je odsouzen ke dvěma letům vězení. Snímek s temnou, mrazivou atmosférou se stal podobně jako Laura obrovským trhákem a Gene Tierneyová byla za své herecké výkony nominována na Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli. Cenu však toho roku získala Joan Crawfordová za film noir Mildred Pierceová.

Tierneyová nadále pokračovala na vrcholu své kariéry thrillerem Dragonwyck, při kterém se poprvé setkala s Johnem F. Kennedym, znamým jako Jack Kennedy. Manželé Cassiniovi tehdy žili již odděleně a v roce 1946 začali poprvé mluvit o rozvodu. Hlavní příčinou rozpadu jejich manželství bylo nerození jejich dcery Darji a později také odlišné názory na její léčbu i Olegova pozdější nevěra. Tierneyová se s Kennedym setkala opět na večírku u Sonji Henie a brzy spolu začali chodit. Tehdy 29letý Jack Kennedy byl po návratu z námořnictva zvolen do Kongresu, avšak silně republikánské rodině Tierneyových se Genin nový, demokraticky smýšlející přítel příliš nezamlouval. Zájem tisku o její nový vztah však nebyl příliš velký, namísto něj se média zajímala spíše o její možný vztah s Tyrone Powerem, se kterým tehdy natáčela drama The Razor's Edge. Vztah Gene Tierneyové a Jacka Kennedyho pokračoval, avšak při obědě v New Yorku, krátce před jeho odletem do Washingtonu Tierneyové sdělil, že si ji nemůže vzít. Pro Gene Tierneyovou to byla další velká rána a s Kennedym definitivně ukončila vztah. I později však zůstali přáteli.

V roce 1947 Gene Tierneyová pokračovala v kariéře filmem The Ghost and Mrs. Muir založeném na románu od Josephine Leslieové (působící také pod pseudonymem R. A. Dick). Brzy po začátku natáčení si však zlomila nártní kost, což opět zapříčinilo mírný skluz, snímek však byl veřejností přijat kladně. Gene Tierneyová se s Olegem Cassinim tehdy opět usmířila a brzy poté, při natáčení dalšího filmu That Wonderful Urge (1948) zjistila, že je těhotná. Jejich druhá dcera Christina Cassini, přezdívaná Tina, se narodila 19. listopadu 1948. Pro Tierneyovou znamenalo usmíření a narození jejich druhé a zdravé dcery šťastné období a brzy po porodu se vrátila zpět do práce. Ve studiu jí obratem nabídli roli v thrilleru Železná opona, kde si opět zahrála po boku Dany Andrewse. O rok později se objevila pro změnu v dalším filmu noir s názvem Ve víru, při kterém se opět setkala s režisérem Otto Premingerem.

Rozvod a princ Aly Chán

Na přelomu 40. a 50. let média neustále bedlivě sledovala vývoj manželství Cassiniových v naději, že jej brzy opět postihne vážnější krize. Tierneyová neměla možnost se se svým manželem kvůli práci často stýkat a v roce 1949 kvůli natáčení dalšího filmu noir Noc a město nakonec odcestovala až do Londýna. Oleg Cassini za ní a jejich dcerou však brzy přiletěl a společně se vydali na výlet po západní Evropě. Po návratu do Spojených států začali společně pracovat na jejím dalším filmu noir Tam, kde ulice končí, kde si Oleg Cassini, kromě návrhů jejích kostýmů i zahrál ve vedlejší roli. Manželé se však tehdy začali opět postupně rozcházet. Poté, co byla Tierneyová zapůjčena studiu Paramount Pictures je jejich práce opět rozdělila, avšak většina stesku a následně i telefonátů poměrně ustala. Po dalším filmu noir Tam, kde ulice končí (1950) Tierneyová přijala roli pro změnu v komedii On the Riviera (1951). Do konce roku 1951 natočila ještě další tři filmy, přičemž ji manžel neustále pobízel, aby se tolik nenamáhala. Jejich vztahu však neprospěl ani návrat a krátký pobyt v jejím rodném Connecticutu. Poslední ranou pro jejich manželství bylo natáčení filmu Way of a Gaucho (1952), kvůli kterému musela Tierneyová odcestovat až do Argentiny. Studio s jejím manželem také počítalo, ale Oleg Cassini, zaneprázdněn svou jarní kolekcí ve svém designerském studiu, cestu odmítnul.

V argentinském Buenos Aires strávila Tierneyová se svou dcerou Christinou také Vánoce, během nichž se seznámila s princem Aly Chánem. Muslimský princ Aly Chán (celým jménem Ali Salmán Ághá Chán), nástupce svého otce Ághá Chána, jakožto vůdce ismailské náboženské sekty, byl znám hlavně jako playboy a velké publicity se mu dostalo v posledních letech, kdy se oženil a následně rozvedl s hollywoodskou hvězdou Ritou Hayworthovou. Aly Chán na Gene Tierneyovou při prvním setkání příliš nezapůsobil a žádný vážnější vztah se kvůli natáčecímu plánu neměl šanci rozvinout. Hned po dokončení snímku se Tierneyová vrátila do Spojených států a požádala o rozvod.

Během natáčení filmu Never Let Me Go (1953) v Anglii se Tentokrát opět střetla s princem Aly Chánem. Tentokrát ji však nehodlal opět rychle ztratit a nakonec se mu podařilo ji svést. Aly Chán s Gene Tierneyovou začali cestovat po celé Evropě a kvůli románku již do konce roku 1953 nenatočila žádný film. I nyní ji většina přátel včetně jejího bývalého manžela, se kterým udržovala blízký přátelský vztah, varovala, že její vztah s Alym Chánem nemá budoucnost. Tierneyová se však rozhodla rady ignorovat a brzy začali oba přemýšlet o svatbě. Tehdy však zasáhl Alyho vlivný otec Ághá Chán, který jim po zkušenosti s Alyho bývalou manželkou Ritou Hayworthovou svatbu zakázal. Hlavní příčinou byla jeho vnučka Yasmin, kterou po rozvodu dostala do opatrovnictví Hayworthová a odmítala ji vychovávat jako muslimku. Alyho otec mu proto pohrozil, že pokud se s Tierneyovou ožení, přijde o veškeré dědictví i budoucí politickou moc. Aly Chán se však zdědění titulu nedočkal, zdědil jej jeho bratr Karim Chán a Aly nakonec v roce 1960 zemřel při automobilové nehodě v 45 letech.

Nervové zhroucení

V roce 1953 se během románku s Alym Chánem vrátila Tierneyová opět do práce a natočila krimi komedii Personal Affair (1953). Na natáčení si však z neznámých důvodů nedokázala zapamatovat scénář a v průběhu natáčení se její paměť také čím dál více zhoršovala. Nádále se však snažila filmovat a v roce 1954 natočila další dva filmy Black Widow a Egypťan Sinuhet. V roce 1955, při natáčení dramatu Po levici Boha Otce, však její kolega Humphrey Bogart poznal, že s ní není něco v pořádku a zašel za vedením studia, že Gene Tierneyová urychleně potřebuje lékařskou péči. Upozonění však zůstalo bez odezvy a po dokončení filmu se Tierneyová odstěhovala za svou matkou do New Yorku. Studio její problémy nadále ignorovalo a poté, co odmítla několik scénářů ji dokonce suspendovalo. Vedení studia i její rodina byla přesvědčena, že si potřebuje pouze chvíli odpočinout, avšak stav Gene Tierneyové byl natolik vážný, že byla donucena svou kariéru přerušit na sedm let.

Jeji neznámé onemocnění se brzy začalo projevovat velkými nedostatky energie, v důsledku čehož Tierneyová spala i několik dní v kuse. S matkou se následně přestěhovala do rodného Connecticutu, avšak rodina ji začala brzy podezřívat, že svou slabost pouze předstírá. Její bratr Butch jí však věřil a byl první, kdo se pokusil vyhledat lékařskou pomoc. Gene Tierneyová tak následně začala obcházet spousty psychiatrů, avšak nedlouho poté se u ní začaly projevovat další ztráty krátkodobé paměti i sociální fobie. Ke všemu se posléze přidaly také halucinace až ji nakonec jeden z psychiatrů doporučil léčbu v sanatoriu. Gene Tierneyová byla tedy přijata do sanatoria Harkness Pavilion v New Yorku, kde podstoupila sérii terapií elektrickým šokem, která byla tehdy považována za vědecký průlom. Léčba elektrickým šokem se praktikovala i na deprese či schyzofrenii a byla lékaři hojně využívána. Při zákroku střídavým proudem o napětí 80 až 90 voltů byla pacientovi „vymazána“ pamět a tudíž by měl zapomenout na důvody svých psychických problémů. Gene Tierneyová podstoupila v průběhu léčby celkem 32 zákroků a její veškeré vzpomínky byly pryč. Dokonce byla donucena znovu se seznámit se svou rodinou. Léčba elektrickým šokem, kterou Tierneyová podstupovala v týdenních intervalech však měla poměrně krátkodobé účinky, které po několika dnech vždy odezněly. Její léčbu šokem doprovázely i další metodáy psychoterapie, jako například různá sezení či pobyty v ústavu. Na určitou dobu, kterou strávila v hartfordském ústavu, jí byl dokonce zakázan jakýkoliv kontakt s rodinou, v důsledku čehož se u ní projevila klaustrofobie a později se také neúspěšně pokusila o útěk. Po dalších třech týdnech ji nakonec povolili návštěvu rodiny a následně byla z ústavu propuštěna. Po dalších osm měsíců však každý týden navštěvovala šokovou terapii. Vzápětí se však začaly projevovat vedlejší účinky terapie. Gene Tierneyovou začala sužovat častá bolest hlavy a po každém zákroku zvracela.

Pokus o sebevraždu a pokračování v léčbě

Po 18 měsících léčby byla svěřena do péče své matky v New Yorku, kde po vymazání mnoha vzpomínek pokusila obnovit svůj životní styl. Již během prvních týdnů však se na ni opět projevila obrovská únava a vyčerpání a většinu dne trávila spánkem. Její matka se ji často snažila povzbudit alespoň k jednoduchým činnostem, avšak jednoho dne se spolu pohádaly a Gene Tierneyová zůstala v bytě sama. Brzy po odchodu své matky se sebrala a vylezla na okenní římsu odkud byla připravená skočit dolů. Před skokem z okna ve 14. patře ji údajně zachránilo pomyšlení na její následný vzhled po dopadu. Nedlouho poté, co si sebevraždu rozmyslela, k jejímu domu přijela policie, kterou údajně přesvědčila historkou, že pouze umývala okna. Gene Tierneyová byla hned na druhý den převezena do další (již třetí) psychiatrické léčebny, Menningerovi kliniky v Topece v Kansasu. Po přezkoumání lékařských záznamů se lékaři rozhodli v léčbě elektrickým šokem nepokračovat, avšak začala opět podstupovat sezení s přidělenou osobní psychiatričkou Ann Wilkensovou. Namísto léčby šokem na ní však lékaři začali brzy praktikovat jinou šokovou léčbu, nazývanou studené zábaly. Pacient byl celý, kromě hlavy zabalen v mokrém, chladném zábalu a připoután k posteli. U jejího případu však lékaři od léčby brzy upustili, jelikož Tierneyová nedokázala hodinovou terapii vydržet.

V srpnu 1958 Gene Tierneyová předstoupila před lékařskou komisi, která ji následně povolila opětovné svěření do péče její rodiny. Místo Connecticutu se nyní rodina vydala na pobyt do Aspenu v Coloradu, kde se Tierneyová také setkala se svým budoucím manželem Howardem Leem. William Howard Lee byl texaský milionář a ropný magnát, nedávno rozvedený s hollywoodskou herečkou Hedy Lamarrovou a stejně jako Gene Tierneyová tehdy netoužil začínat nový vztah. Jejich společní přátelé jim však zařídili společnou večeři, po které se nakonec začali vídat až do Genina odjezdu. Howard Lee ji později navštívil v Connecticutu a zprávy o jejich vztahu se následně rozšířily do médií. Gene Tierneyová tehdy také otevřeně promluvila o svém psychických problémech a zkušenostech (pornámka o dlouhé chřipce) a po třech měsících vztahu s Howardem Leem se za něj rozhodla provdat. Svatba však musela být odložena kvůli stále probíhajícímu rozvodu s její bývalou manželkou Hedy Lamarrovou.

V prosinci roku 1958 se Gene Tierneyová začala připravovat na svůj další comebackový film. U studia 20th Century Fox měla naustále platnou smlouvu a po čtyřech letech neschopnosti hodlala obnovit svou hereckou kariéru. Náhle se však její zdravotní stav opět zhoršil a sama proto zašla za dalším psychiatrem, který následně rozhodl, že by měla být znovu přijata do léčebny. Se psychiatrem vyjednala také podmínky pobytu a na štědrý den roku 1958 byla přijata na roční pobyt do další psychiatrické léčebny. Během prvních měsíců se její stav ještě více zhoršil a celé dny se prakticky nevěnovala ničemu jinému než řemeslným či uměleckým pracem jako vyšívání, malování nebo pletení. Po třech měscích jí nakonec bylo povoleno stýkat se se svým přítelem a v reakci na její zápal pro ruční práce a módu jí nechali, aby si našla práci v módním domě. Tierneyová byla následně přijata jako prodavačka do obchodu s oděvy Billie Talmadgeové v kansaské Topece. Po několika měsících ambulantní léčby byla v listopadu roku 1959 propuštěna a v červenci následujícího roku se za Williama Howarda Leeho provdala. Vzali se 11. července 1960 ve městě Aspen v Coloradu, kde se poprvé setkali.

Krátký návrat do Hollywoodu a ukončení kariéry

V roce 1961 se Gene Tierneyová vrátila zpět k filmování a začala pracovat na snímku Return to Peyton Place (1961), během natáčení zjistila, že čeká dítě, což oba novomanžele velmi potěšilo. Tierneyová se proto brzy stáhla z natáčení, avšak ve čtvrtém měsíci těhotenství potratila. Pro Tierneyovou to byla opět další velká rána, ale s podporou svého manžela se jí další menší emocionální krizi podařilo zažehnat. V roce 1962 byla Tierneyová po sedmi letech opět připravena natáčet další filmy. Ze studia však byla znát určitá opatrnost s jejím obsazováním a považovali ji za příliš velké riziko. Byla v systému studií označena jako „nepojistitelná“, tudíž ji nikdo nehodlal obsadit a riskovat, že se jí nemoc během natáčení opět vrátí. Její přítel a režisér Otto Preminger se však rozhodl, že jí s návratem na scénu pomůže a obsadil ji do vedlejší role v dramatu Rada a souhlas (1962). Preminger také pod spoustou výhružek donutil pojištovnu, aby Tieneyovou pojistila a snímek dokončila bez jakýchkoliv problémů. Její následné role se však výrazně proměnily. Svou poslední roli ztvárnila ve 34 letech, nyní ji bylo 42 let, což pro hollywoodskou herečku představovalo obrovský rozdíl. Tierneyová se však soustředila na své herecké schopnosti a při natáčení dramatu Hračky na půdě se nabránila ztvárnění o dvacet let starší ženy a dokonce i obarvení vlasů na šedo. Své herecké kariéře se však nadále již nehodlala věnovat na plný úvazek a mimo natáčení se se svým manželem začala věnovat charitativní organizaci v Houstonu. V roce 1964 kývla na vedlejší roli v muzikálu The Pleasure Seekers, kterým splnila podmínky její smlouvy se studiem a rozhodla se svou hollywoodskou kariéru ukončit. Ze showbyznysu se však zcela nestáhla a později ještě několikrát účinkovala v různých televizních filmech a seriálech včetně seriálu The F.B.I. (1969) a Scruples (1980), který se stal jejím posledním hereckým počinem.

Po odchodu od studia 20th Century Fox a ukončení aktivní herecké kariéry začala Tierneyová se svým manželem hodně cestovat. Každoročně podnikali cestu do jejího rodného Connecticutu, do New Yorku na Broadway a s její dcerou Chritinou a svými čtyřmi vboučaty také až do Francie. Nadále žili v texaském Houstonu a věnovali se několika charitativním organizacím, převážně těm na pomoc retardovaným dětem a lidem s duševním onemocněním. Tierneyová sama po zbytek života každý měsíc navštěvovala lékaře a pravidelně brala předepsané léky, aby předcházela návratu své psychické choroby. V roce 1980, po dvaceti letech manželství, její manžel zemřel. Tierneyová mu krátce před jeho smrtí věnovala svou autobiografii Self-portrait. Po jeho smrti začala uvažovat o návratu do svého rodného Connecticutu, avšak kvůli svým přátelům se rozhodla, že zůstane žít v Houstonu. Z jejich rodiného domu se však přestěhovala do menšího bytu a zbytek života nadále trávila svými oblíbenými aktivitami jako nakupováním, čtením a přispíváním na charitu. Často se také stýkala se svou dcerou Christinou, svými čtyřmi vnoučaty a spoustu času trávila i se svými přáteli.

Gene Tierneyová zemřela ve svém bytě 6. listopadu 1991, krátce před svými 71. narozeninami. Příčinou její smrti byla rozedma plic, kterou pravděpodobně způsobilo její kouření. Byla pohřbena na Houstonském hřbitově vedle svého druhého manžela Howarda Leeho.

Odkazy

Literatura

• VOGEL, Michelle. Gene Tierney: A Biography. Jefferson: McFarland & Company, 2005. 197 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-6442-5.