Wikipedie:Článek týdne/2009/35
Starověké římské vojsko se skládalo z pěchoty, kavalerie, obléhacích technik a válečného námořnictva. Římské vojenství se vyvíjelo po více než tisíc let a za tu dobu se mnohokrát změnilo.
Nejdůležitější částí římské armády byla pěchota. Zpočátku byla římská pěchota ovlivněna keltskou kulturou a římští pěšáci napodobovali keltské zbraně i válečné způsoby. Během etruské vlády byla zavedena falanga, která se používala až do 4. století př. n. l. Poté Římané zavedli manipuly a legie, které pomohly Římanům k vojenských úspěchům. Za Gaia Maria se římská pěchota stala více profesionální a již za Augusta byla složena z profesionálů. Za raného císařství neměla římská pěchota soupeře, co se týče disciplíny, vyzbrojení a vycvičení těchto pěšáků. V pozdním císařství se římská pěchota stávala méně účinnou, a to hlavně kvůli tzv. barbarizaci (příjímání barbarů do římského vojska a zavádění jejich vybavení).
Římská kavalerie byla v počátcích republiky málo početná a sloužili v ní nevalní jezdci a během druhé punské války se projevily její fatální nedostatky. Od konce této války se římská kavalerie skládala skoro výhradně ze žoldáků z provincií či spřátelených zemí. Galové, Iberové, Germáni, Řekové, Peršané (Parthové), ti všichni sloužili v římské kavalerii. V pozdním císařství se kavalerie těšila stále větší úctě.
Až do 3. století př. n. l. Římané nevlastnili žádné účinné obléhací zbraně, a to hlavně z důvodu slabě opevněných měst ve střední a severní Itálii. Po kontaktu ze silně opevněnými řeckými městy Řím přijal řecké obléhací techniky a velmi je zdokonalil. Římané se stali velkými obléhateli starověku a i zručnými staviteli pevností.
Válečné námořnictvo Řím nevyužíval až do první punské války. I když Římané byli co se týče námořních bojů nezkušení, nakonec se jim podařilo ovládnout západní Středozemí a nakonec celé Středozemní moře. Po válkách se Seleukovci nechal Řím své námořnictvo rozpustit. Hned poté se celé Středozemní moře začalo hemžit piráty. Ti byli nakonec poraženi Gaiem Pompeiem. Po bitvě u Aktia již nebyly námořní bitvy příliš časté a hlavní úlohou námořnictva té doby byla přeprava obilí.