Václav Lacina
| Václav Lacina | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. července 1906 Hluboká nad Vltavou |
| Úmrtí | 9. prosince 1993 (ve věku 87 let) Rožmitál pod Třemšínem |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | romanopisec, básník, humorista, právník, prozaik, dramatik a správní úředník |
| Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Lacina (9. červenec 1906, Hluboká nad Vltavou - 9. prosinec 1993, Rožmitál pod Třemšínem) byl český prozaik, básník a humorista. V roce 1954 obdržel státní cenu a v roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem[1].
Život
Dětství prožil ve Volyni. Gymnázium vystudoval v Praze, maturoval roku 1925. Poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (1925–29). V letech studií již spolupracoval s pražským Divadlem DADA.[2] V letech 1934–1945 pracoval jako soudce, a to v Chebu (1930–1931), v Kašperských Horách (1935–1938) a v Praze (do 1945). V letech 1945–1947 působil na ministerstvu informací, poté byl krátce (1947–48) okresním soudcem v Praze, v letech 1948–1952 byl tiskovým referentem ministerstva spravedlnosti. V letech 1952–1953 pracoval v Československém rozhlase. Od roku 1953 se věnoval výhradně spisovatelské tvorbě. Roku 1973 šel do důchodu. Žil v Příbrami, v posledních letech v Domově důchodců v Rožmitále pod Třemšínem.
Dílo
Lacina se nejvíce proslavil literárními parodiemi. Soustředil je zejména v souboru textů Čtení o psaní[3], kde zpracovává jedno téma ve stylu různých spisovatelů. Parodický charakter mají i soubory Dódekamerón juristický a Rumpendanti (kde paroduje postupy sci-fi).
Typické pro něj byly satirické texty, psané z levicových pozic. Za první republiky tepal zejména do národních socialistů, agrárníků, sociálních demokratů a fašistů, po válce pak do kolaborantů a spekulantů. Jeho terčem bylo též maloměšťáctví, zejména v jeho románové tetralogii Panstvo se baví (Snobi táhnou, Architekt Solness, mistr zednický, Poruč psu, Jsme tu ještě).[4]
Bibliografie
Poezie
- Zježení (1925)
- Krysa na hřídeli (1926)
- Ozubené okno (1930)
- Plechový cirkus (1945)
- Železné koště (1947)
- Hřbitovní býlí (1951)
- Hovoří pan Jéminek (1951)
- Dnes a denně (1957)
- Malý atlas hub, tlam a pusinek (1959)
- Žlučové kameje (1965)
- Sekání dobroty a jiné básně (1992)
Próza
- Snobi táhnou (1945)
- Architekt Solness, mistr zednický (1947)
- Čtení o psaní (1947)
- Slyš a piš (1949)
- Měšťanské besedy (1953)
- V roce 1954 poctěno státní cenou.
- Pozůstalí (1956)
- Vandrovní knížka (1959)
- Poruč psu (1959)
- Jsme tu ještě (1961)
- Volšovská preludia (1962)
- Posada lhářů (1962)
- Rumpedanti (1962)
- Co vám mám povídat (1966)
- Dódekamerón juristický (1968)
- Doma ve Volyni (1986)
Divadlo
- Cirkus plechový (1946) - s J. Kainarem, Z. Vavřínem aj.
- Tři satiry (1949)
Odkazy
Reference
- ↑ Malá československá encyklopedie. 3. svazek (I–L). Praha : Academia, 1986. 903 s. cnb000125650. S. 701.
- ↑ Václav Lacina.... Pestrý týden. 14. 4. 1928, s. 7. Dostupné online.
- ↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1494
- ↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=506
Literatura
- BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20.století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Stať „Václav Lacina" je na str. 332–234; autor Pavel Pešta.]
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. [Stať „Václav Lacina" je na str. 1117–1119; autor Přemysl Blažíček.]
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Lacina
- Václav Lacina ve Slovníku české literatury po roce 1945
