Vlnové číslo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vlnové číslo je ve fyzice vlastnost vlny definovaná buď jako:

  1. počet vlnových délek připadajících na jednotku délky (tedy 1/λ, kde λ je vlnová délka), nebo jako
  2. 2π/λ (známé též jako úhlové vlnové číslo).

Značení a jednotka[editovat | editovat zdroj]

Vlnové číslo označujeme písmenem k a v soustavě SI je jeho jednotkou m-1.

Vlnové číslo ve vlnových rovnicích[editovat | editovat zdroj]

Pro speciální případ elektromagnetické vlny:

k \equiv \frac{2\pi}{\lambda} = \frac{2\pi\nu}{v_p}=\frac{\omega}{v_p}=\frac{E}{\hbar c}\;\;,

kde \nu (řecké písmeno ný) je frekvence vlny, vp je fázová rychlost vlny (jak se šíří ve vakuu, potom vp = c), ω je úhlová frekvence vlny, E je energie vlny, ħ je redukovaná Planckova konstanta, a c je rychlost světla ve vakuu. Úhlové vlnové číslo je velikost vlnového vektoru.

Pro speciální případ de Broglieovy vlny v nerelativistické aproximaci:

k \equiv \frac{2\pi}{\lambda} = \frac{p}{\hbar}= \frac{\sqrt{2 m E }}{\hbar}

kde p je hybnost částice, m je její hmotnost, E její kinetická energie a \hbar je redukovaná Planckova konstanta.

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlnové číslo na slovenské Wikipedii.