Vinzenz Priessnitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Vincenz Priessnitz)
Skočit na: Navigace, Hledání
Vinzenz Priessnitz
Vinzenz Priessnitz (1799–1851)
Vinzenz Priessnitz (1799–1851)
Narození 4. října 1799
Gräfenberk u Lázní Jeseník
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 28. listopadu 1851 (ve věku 52 let)
Gräfenberk
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Občanství Česko
Povolání lékař
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vinzenz Priessnitz (případně také psán Vincenz Prisnitz, Vincenz Prißnitz), česky Vincenc Priessnitz[1] (4. října 1799[2]28. listopadu 1851) byl zakladatel přírodního léčitelství rakouského původu a německé národnosti, žijící na Gräfenberku u Frývaldova (dnes Lázně Jeseník) ve slezské části Jeseníků. Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak základy hydroterapie. Je zakladatelem světoznámých lázní, léčil se u něj například Nikolaj Vasilijevič Gogol. Rok 1999 vyhlásilo UNESCO, při příležitosti dvousetletého výročí Priessnitzova narození, významným kulturním výročím.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk. Ta měla v té době přibližně 15 chalup a ta Priessnitzova se nacházela nejvýše. Osada byla založena měšťany z Frývaldova, kteří si zde zbudovali domy, aby měli blíže na svá chudá políčka a do lesa. Vincenz byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Od svých dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce.

Počátky léčby[editovat | editovat zdroj]

Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Časem se jeho pověst roznesla a začal léčit i významné Frývaldovské občany a dokonce i vídeňskou honoraci. Roku 1822 nechal přestavět svůj rodný dům ve zděnou budovu s patrem (první na Gräfenberku) a v přízemí umístil necky - vznikl první vodoléčebný ústav na světě.

Hrobka Vincence Priessnitze, ve které je pohřben s manželkou Žofií a dcerou Karolínkou.

Lázně[editovat | editovat zdroj]

Dostával se do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgy (zejm. frývaldovští lékaři Dittrich a Günter), kteří na něj podali stížnost. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž je obírá o živobytí. Priessnitzovi byl nakonec povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní a to vše pod dohledem frývaldovských lékařů. Lázně oficiálně vznikly až roku 1837, kdy se mu, ačkoliv byl bez jakéhokoli lékařského vzdělání, podařilo získat potvrzení císařské komise. Ta prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Na jeho počest nechali jeho pacienti na mnoha místech postavit často nákladné památníky mnohdy doplněné o vodní prameny. Ty byly stavěny na území obklopující samotné lázně a staly se tak doplněním kulturního života pacientů. Jejich rozvoj se datuje od roku 1836 až do 40. let 20. století. V tomto období bylo postaveno na 88 pramenů a pomníčků a jedná se tak o celosvětový unikát, který nechali vystavět zástupci 13 světových národností. Po 2. světové válce došlo k poničení, nebo zapomenutí na mnohé tyto památky. Své rekonstrukce se dočkaly až na konci 90. let, kdy byl nejprve postaven Bernský pramen a poté započala obnova i ostatních. Nyní je mnoho těchto pomníků vzájemně propojeno naučnou stezkou Vincenze Priessnitze. Mezi nimi můžeme vyjmenovat například: Český pramen (se sochou Hygie sochaře J.V.Myslbeka), Polský pramen, Maďarský pomník se sochou lva, Rumunský pramen (nechal postavit rumunský král), Jitřní pramen, Mecklenburský pramen, Vídeňský, Slovanský, Bezručův a další.

Ohlasy v literatuře a dalších médiích[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě a díle bylo napsáno přes 400 knih, převážná část z nich v němčině. Mezi nejdůležitější patří životopis ke stému výročí narození z roku 1899, který napsal básník a spisovatel Philo vom Walde (vl. jménem Johann Reinelt). Životopisný román o životě Vincenze Priessnitze vydal v roce 1987 pod názvem Prameny živé vody Miloš Kočka. Z této knihy vychází stejnojmenná rozhlasová adaptace z roku 1989 a také film Vincenz Priessnitz z roku 1999, ve kterém titulní roli ztvárnil Ctislav Doseděl (mladý Priessnitz) a Petr Král (starý Priessnitz), režie Pavel Linhart. Na podzim roku 2006 vyšla encyklopedická kniha Vincenz Priessnitz: Světový přírodní léčitel, autory jsou Miloš Kočka a Alois Kubík.

Podle tohoto léčitele se také jmenuje známá jesenická hudební skupina Priessnitz.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.medvik.cz/medvik/author_detail.do?id=1800
  2. Matriční záznam o narození a křtu