Vincenz Priessnitz
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vincenz Priessnitz (4. října 1799 – 28. listopadu 1851) byl zakladatel přírodního léčitelství německé národnosti, žijící na Gräfenberku u Frývaldova (dnes Lázně Jeseník) ve slezské části Jeseníků. Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak základy hydroterapie. Je zakladatelem světoznámých lázní, léčil se u něj například Nikolaj Vasilijevič Gogol. Rok 1999 vyhlásilo UNESCO, při příležitosti dvousetletého výročí Priessnitzova narození, významným kulturním výročím.
Obsah |
[editovat] Dětství
Priessnitz se narodil do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk. Ta měla v té době přibližně 15 chalup a ta Priessnitzova se nacházela nejvýše. Osada byla založena měšťany z Frývaldova, kteří si zde zbudovali domy, aby měli blíže na svá chudá políčka a do lesa. Vincenz byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Od svých dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce.
[editovat] Počátky léčby
Legenda říká, že Priessnitze k léčení vodou inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Časem se jeho pověst roznesla a začal léčit i významné Frývaldovské občany a dokonce i vídeňskou honoraci. Roku 1822 nechal přestavět svůj rodný dům ve zděnou budovu s patrem (první na Gräfenberku) a v přízemí umístil necky - vznikl první vodoléčebný ústav na světě.
[editovat] Lázně
Priessnitz se dostával do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgy (zejm. Frývaldovští lékaři Dittrich a Günter), kteří na něj podali stížnost. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž je obírá o živobytí. Priessnitzovi byl nakonec povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní a to vše pod dohledem Frývaldovských lékařů. Oficiálně vznikají lázně až roku 1837, kdy se Priessnitzovi, který byl bez jakéhokoli lékařského vzdělání, podařilo získat potvrzení císařské komise. Ta prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody.
[editovat] Priessnitz v literatuře a dalších médiích
O životě a díle Vincenze Priessnitze bylo napsáno přes 400 knih, převážná čast z nich v němčině. Mezi nejdůležitější patří životopis ke stému výročí narození z roku 1899, který napsal básník a spisovatel Philo vom Walde (vl. jménem Johann Reinelt). Životopisný román o životě Vincenze Priessnitze vydal v roce 1987 pod názvem Prameny živé vody Miloš Kočka. Z této knihy vychází stejnojmenná rozhlasová adaptace z roku 1989 a také film Vincenz Priessnitz z roku 1999, ve kterém titulní roli ztvárnil Ctislav Doseděl (mladý Priessnitz) a Petr Král (starý Priessnitz), režie Pavel Linhart. Na podzim roku 2006 vyšla encyklopedická kniha Vincenz Priessnitz: Světový přírodní léčitel, autory jsou Miloš Kočka a Alois Kubík.
Podle tohoto léčitele se také jmenuje známá jesenická hudební skupina Priessnitz.
