Viktor Pinkava

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Důstojný pán
Viktor Pinkava
Viktor Pinkava
Viktor Pinkava
Církevřímskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení17. července 1892
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • úřad 1 (rok–rok)
  • úřad 2 (rok–rok)
Osobní údaje
Datum narození21. července 1868
Místo narozeníLitovel
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí1. října 1951 (ve věku 83 let)
Místo úmrtíNový Jičín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vyznánířímskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Pinkava (21. července 1868 Litovel[1] – 1. října 1951 Nový Jičín[1]) byl český katolický kněz a moravský historik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Litovli-Olomouckém předměstí č. 34, v rodině obchodníka s moukou Antonína Pinkavy (1838–1927) a jeho manželky Terezie, rozené Svobodové (1835–1906)[1]. Rodiče měli třináct dětí, z nichž tři zemřely předčasně. Německou základní školu (Volksschule) vychodil v Litovli, pokračoval v letech 1879–1880 na studiu na nižším německém gymnáziu v Olomouci. Vyšší gymnázium vystudoval v České Třebové, kde maturoval v roce 1888. Dva roky studoval filozofii a teologii ve Vídni, další dva roky studoval teologii a na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Vysvěcen byl 17. července 1892.[2]

Od roku 1892 působil jako kooperátor v Jablonném v Podještědí,[3] v roce 1900, byl zde již uváděn jako kaplan; téhož se stal členem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci,[4] do jehož časopisu přispíval odbornými články. Jako kaplan byl přemísťován na různé fary litoměřického biskupství, např. v roce 1894 byl ustanoven z Hodkovic za kaplana ve Světci.[5] V roce 1903 byl kaplanem ve Velelibech.

Od rou 1908 byl 15 let farářem v Čermné u Podmokel (Leukersdorf), odkud v roce 1923 odešel do důchodu a vrátil se do rodné Litovle. Národní listy informovaly o této události zprávou: „... Náš horlivý spolupracovník pan Viktor Pinkava, který byl do konce července tohoto roku farářem v Čermné u Podmokel, než musel i se stařičkým otcem a sestrou, odejíti na nátlak konsistoře do pense, po 31 letech služby duchovní v územích smíšených obdržel pensi měsíčně 600 Kč. Nehledíme-li ani ke mnoha spisům jeho o dějinách měst moravských, už jeho duchovní služba zasluhovala více uznání. Církev mu ji dala - vyobcováním.“[6]

V důchodu v Litovli se věnoval badatelské činnosti a vydával svá díla. Je zde také pohřben.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi stěžejní publikace Viktora Pinkavy patří místopisná monografie Litovelský okres, vydaná roku 1903 jako jeden ze svazků Vlastivědy moravské, v níž podal statistický přehled tehdejšího litovelského okresu. Na publikaci spolupracoval s dalším významným litovelským vlastivědným pracovníkem a pozdějším starostou města Janem Smyčkou. Svůj způsob práce okomentoval v nepublikovaném spisku Prameny dějin okresu litovelského, z nějž vysvítá, že při psaní využíval též údaje z široce distribuovaných dotazníků.[7]

V historických studiích věnoval mj. pozornost soužití českého a německého obyvatelstva (zejména na Moravě) a postupného vytlačování Čechů Němci. O severomoravských obcích a původu jejich obyvatel uvedl:

„ ...nejzuřivějšími Němci jsou potomci české krve, tech Žváčků, Černých, Smitalů a j., jimiž se česky i německy psané urbáře těchto vsí jen hemží... “
— In: Lidové noviny, 11.1.1923, s. 7[8]

Některé vědecké závěry Viktora Pinkavy byly později zpochybňovány, např. životopisné údaje sv. Zdislavy z Lemberka, které se pokoušel sestavit.[9] Stejně tak byl vyvracen jeho názor, že slovanský Velehrad stál v místech dnešní Olomouce.[10]

Příspěvky do časopisů[editovat | editovat zdroj]

Jeho výsledky historického bádání otiskovaly Litovelské noviny, Selská stráž, Časopis Matice Moravské, Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Časopis katolického duchovenstva aj.[2]


Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen (Dějiny města Jablonné v Podještědí a hradu Lemberk v Čechách, Jablonec v Podještědí, nákladem vlastním, 1897)
  • Vlastivěda moravská. II, Místopis Moravy. Díl V místopisu, Olomoucký kraj. Čís. 39, Litovelský okres (V Brně, Musejní spolek, 1903)
  • Die Burgen Mährens. I, Die Burg Busau (Moravské hrady I., Hrad Bouzov, ilustrace Karel Liebscher a V. Král, Olomouc, nákladem vlastním, 1905)
  • Hrad Búzov (Ilustrace Karel Liebscher a V. Král, fotografie J. Planitz, Olomouc, R Promberger, 1905)
  • Vlastivěda moravská II, Místopis Moravy. Díl I , Olomoucký kraj. Č. 78 a 56, Unčovský a Rýmařovský okres, V Brně, Musejní spolek, 1922)
  • Vznik a rozvoj královských měst na Moravě (Brno, nákladem vlastním, 1922)
  • Jubilejní živnostensko-průmyslová, hospodářská a školská výstava v Litovli od 1. do 16. srpna 1925 (Litovel, Výkonný výstavní výbor, 1925)
  • Die Deutschordensburg Busau in Mähren (Hrad Řádu německých rytířů Bouzov na Moravě, Kroměříž/Kremsier nákladem vlastním, 1926)
  • Le château de l’ordre Teutonique à Búzov en Moravie; Les cavernes de stalactites à Mladeč au Nord du Kras moravien (Hrad Řádu německých rytířů Bouzov na Moravě; Stalaktitové jeskyně v Mladeči na severu Moravského krasu, Kroměříž, Společnost musea v Litovli)
  • Hrady, zámky a tvrze moravské (V Brně, Turistický Obzor, 1927)
  • Studie a materiálie k dějinám Velkomoravské říše. Svazek I (Litovel, nákladem vlastním, 1933)

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

  • K jedenasedmdesátým narozeninám vydal Vlastivědný věstník moravský životopis a soupis Pinkavova díla[2]
  • Pětasedmdesátin Viktora Pinkavy si povšimly Lidové noviny, které 20. 7. 1943 referovaly o jeho historickém díle[11]
  • Literární pozůstalost Viktora Pinkavy (přípravný materiál k vlastivědným a historickým pracím) je uložena ve Státním okresním archivu Olomouc[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Matriční záznam o narození a křtu farnost Litovel
  2. ↑ a b c K 79. narozeninám P. Viktora Pinkavy. Vlastivědný věstník moravský. 20. 8. 1947, s. 189–191. Dostupné online. 
  3. ↑ Osobní věstník duchovenský. Národní politika. 26. 8. 1892, s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ Seznam nově přistouplých členů. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 10/1900, s. 176. Dostupné online. 
  5. ↑ V biskupství Litoměřickém - Ustanoveni jsou. Blahověst. 25. 5. 1894, s. 240. Dostupné online. 
  6. ↑ Úděl českého kněze ve zněmčeném území. Národní listy (večerní vydání). 8. 8. 1923, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ SLAVÍK, Bedřich. Písemnictví na Litovelsku. Litovel: Městské museum v Litovli, 1937. S. 36–37. 
  8. ↑ Vlastivěda moravská. Lidové noviny. 11. 1. 1923, s. 7. Dostupné online. 
  9. ↑ KALISTA, Zdeněk. Blahoslavená Zdislava. Olomouc: Dominikánská edice Krystal, 1941. Dostupné online. 
  10. ↑ Kde byl starý Velehrad?. Opavský týdenník. 9. 10. 1907, s. 5. Dostupné online. 
  11. ↑ P. Viktor Pinkava pětasedmdesátníkem. Lidové noviny. 20. 7. 1943, s. 4. Dostupné online. 
  12. ↑ SOA Olomouc: Pinkava Viktor. badatelna.eu [online]. [cit. 2017-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-12. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_Pinkava&oldid=22605896“