Valentino Rossi
| Valentino Rossi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. února 1979 (45 let) Urbino |
| Povolání | motocyklový závodník a rallyový závodník |
| Ocenění | Síň slávy MotoGP (2021) |
| Partner(ka) | Linda Morselli (2011–2016)[1] |
| Rodiče | Graziano Rossi |
| Příbuzní | Luca Marini (sourozenec) |
| Podpis |  |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Valentino Rossi (* 16. února, 1979, Urbino, Itálie) je italský profesionální motocyklový závodník a devítinásobný mistr světa, z toho 7x zvítězil v tzv. královské kubatuře třídy MotoGP, 1x v kubatuře 125 cm³ a 1x v kubatuře 250 cm³ ve Velké ceně silničních motocyklů. Obecně je považován za jednoho z nejlepších motocyklových jezdců všech dob.
V roce 2006 mu jen těsně unikl osmý titul mistra světa a v sezóně 2007 se před něj dostal Casey Stoner, ovšem v roce 2008 opět ukázal svou nadvládu. Podle amerického sportovního týdeníku Sports Illustrated je Rossi sedmým nejvíce vydělávajícím sportovcem světa a druhým, který žije mimo Ameriku. Odhaduje se, že jeho roční příjmy dosahují 30 milionů dolarů.
Valentino šel ve stopách svého otce, Graziana Rossiho. Ve Velké ceně začal za tým Aprilia závodit v roce 1996 ve třídě do 125 cm³ a hned další rok světový šampionát vyhrál. V následujícím roce už za Aprilii startoval ve třídě do 250 cm³ a v roce 1999 zvítězil i v této třídě. V roce 2001 vyhrál třídu do 500 kubických centimetrů, v té době za tým Honda, a série úspěchů pokračovala tentokrát už v královské třídě MotoGP (bývalá třída do 500 cm³) i v letech 2002 a 2003. Za tým Yamaha získal titul mistra světa i v letech 2004 a 2005. Šestý titul v řadě mu v roce 2006 těsně unikl a Rossi se musel spokojit s celkovým druhým místem za Američanem Nicky Haydenem. I sezóna 2007 se dá označit za smolnou. Rossimu první místo uniklo o jediný bod, protože poslední závod sezóny kvůli zlomenině ruky nedokončil. Druhý byl Dani Pedrosa a mistrem světa se stal Casey Stoner. Sezóna 2008 startovala v duchu velkého očekávání, zda Rossi dokáže po dvou letech opět získat titul. Valentino vítězstvím v GP Číny odstartoval velice úspěšnou sezonu, plnou bojů, hlavně s největším rivalem a obhájcem titulu Australanem Stonerem. Bitva do posledního kola v závodě v americkém Laguna Seca je považována za jeden z nejlepších za poslední roky v královské kubatuře.[zdroj?] Rossi překonal v této sezoně hranici 90 vítězství a tím překonal ikonu motorismu, Angela Nieta. V závodě v japonském Motegi si zajistil titul mistra světa pro rok 2008. V následující sezoně vyhrál Rossi 6 závodů a v Sepangu si zajistil svůj devátý titul mistra světa. V tomto roce také získal v holandském Assenu své sté vítězství a stal se tak druhým jezdcem v historii, který překonal hranici sta vítězství. Sezóna 2010 byla smolná již od samého začátku, protože Valentino si poranil šlachy v rameni během tréninku na motocrossové motorce. Rossi sice vyhrál úvodní závod v Kataru, ale již při tréninku ve čtvrté GP Itálie v Mugellu si Rossi po pádu přivodil otevřenou zlomeninu holenní kosti na pravé noze. Kvůli tomuto zranění musel vynechat poprvé závod v grand prix. Vrátil se až po čtyřech závodech a to na GP Německa. Zranění ramene a nepříliš dobré výsledky znamenaly vzestup jeho týmového kolegy Jorge Lorenza. Ten se také měl stát týmovou jedničkou a odsunul Valentina Rossiho na druhou kolej. Proto se Rossi rozhodl o ukončení spolupráce s Yamahou a podepsal kontrakt na dva roky s továrnou Ducati. Již při testu ve Valencii nebyl však Rossi s motorkou spokojen a začalo dlouhé trápení s motorkou Ducati.
Dětství
Valentino Rossi se narodil ve městě Urbino ve střední části Itálie nazývané Marche a vyrostl ve městě Tavullia. Jako správný syn úspěšného motocyklového závodníka (v roce, kdy se Valentino narodil, skončil Graziano Rossi třetí ve světovém šampionátu - třída do 250 cm³) řídil Valentino už ve dvou letech minibike a dalo by se říci, že od té doby mílovými kroky buduje svou až neskutečnou kariéru.
Jako první si Rossi zamiloval motokáry. Graziano ve skutečnosti koupil motokáru jako náhražku za minibike, neboť Valentinova matka Stefania považovala minibiky za příliš nebezpečné a trvala na tom, aby Graziano nalezl pro jejich syna alespoň o něco bezpečnější sport. Jenže rysem rodiny Valentina Rossiho je věčná touha hnát se stále rychleji vpřed, a tak Graziano brzy začal motokáru upravovat: svému tehdy pětiletému synovi vylepšil stroj tím, že zvýšil objem motoru z 60 na 100 cm³.
Ačkoli se Valentino věnoval i takovým věcem, jako byla kytara a fotbal, jeho zájem o školu a vzdělávání vůbec opadal. A tak i matčin pokus přimět ho k tomu, aby přešel na školu se zaměřením na fotbal, ztroskotal. Valentina však začaly lákat závodní boxy a nejrůznější závody motocyklů.
Když bylo Valentinovi 9 let, pokusil se Graziano pomocí zfalšovaných dokumentů získat pro syna juniorskou licenci na motokáry, legálně mohl tuto licenci získat až v deseti letech. Tento pokus se však nakonec nezdařil.
V roce 1990 vyhrál Valentino oblastní šampionát. V té době se však nadchl pro novou věc – minimotorky. Během roku 1991 na minimotorce zvítězil v šestnácti oblastních závodech.
Zprvu byly minimotorky pro Valentina jen zábavou, závodil zejména na motokárách a byl úspěšný – na národním šampionátu v Parmě skončil pátý. Grazianovi se v hlavě začaly rodit plány o tom, že by Valentino mohl začít závodit na motokárách s motorem 100 cm³ nejen v Itálii, ale po celé Evropě. Tato dráha by ho později nejspíše směrovala k Formuli 1. Ukázalo se však, že je to pro rodinu finančně neúnosné a Valentino se od té doby věnoval výhradně minimotorkám. V letech 1992 a 1993 se postupně naučil vše potřebné a pak už získával jedno vítězství za druhým.
Od minimotorek k motocyklům
Rossiho talent byl obrovský. Aby ho mohl nadále rozvíjet, potřeboval k tomu však patřičnou motorku. V roce 1993 začal jezdit na motocyklu Cagiva Mito (125 cm³), se kterým však hned v první zatáčce, ne víc než sto metrů od boxů, havaroval. Motocykl se nechal opravit, jenže další pokus skončil hned v zatáčce druhé. Pro Rossiho to byl úsměvný, ale zároveň v jistém slova smyslu perný moment, v tu chvíli se totiž rozhodoval, zda jeho motocyklová kariéra má vůbec budoucnost.
Následující závodní víkend však Rossi dojel devátý. I když jeho výkony v první sezóně italského šampionátu Sport Production byly nestabilní, neustále se zlepšoval a v posledním závodu sezóny na okruhu v Misanu už startoval z pole position a nakonec skončil na stupních vítězů. Další rok si na motorce Mito, kterou mu poskytl manažer týmu Cagiva Claudio Lusuardi, už bez problémů dojel pro titul.
Éra světových šampionátů
Mladého talentovaného jezdce si vyhlédl tým Aprília Sandroni, Valentino s Aprilií spolupracoval na vylepšeních pro model RS125R a následně za tento tým začal závodit ve třídě do 125 cm³. Rossi za Aprílii startoval poprvé v roce 1994 na italském mistrovství (celkově získal šesté místo) a v jejích barvách nastoupil i v následujícím roce: na evropském šampionátu skončil třetí, šampionát Itálie v roce 1995 vyhrál.
V seriálu závodů Velké ceny silničních motocyklů v sezóně 1996 se však Rossimu vůbec nedařilo, několikrát spadl a pět závodů nedokončil. V srpnu však v České republice na brněnském okruhu vyhrál na motocyklu AGV Aprília RS125R svou první Velkou cenu. Celkově nakonec skončil devátý, především kvůli nevyrovnanosti svých výkonů, mnohdy ale překvapoval ohromující rychlostí. Mohlo by se zdát, že v této sezóně se Rossi především učil ovládat svůj motocykl, do začátku následující sezóny však své schopnosti vybrousil do té míry, že si v kubatuře do 125 kubických centimetrů s přehledem dojel pro titul mistra světa. Vyhrál jedenáct z patnácti závodů.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že v sezóně 1998 byla Aprília takřka navrcholu, mohla se totiž pyšnit nejen modelem RS250, ale i jezdci takových kvalit, jako byli Valentino Rossi, Loris Capirossi a Tecuja Harada. Jenže ani rychlý motocykl a zkušení týmoví kolegové Rossimu příliš nepomohli. Celou jeho první sezónu ve třídě 250 cm³ ho provázely problémy a obtíže a Rossi tento rok považoval za nejtěžší v celé své kariéře. Tlak na něho vyvíjela nejen Aprílie, která od něho očekávala vynikající a bezchybné výkony, ale také média a v podstatě všichni v jeho okolí. Na o něco horších výsledcích se zřejmě podepsal i fakt, že při automobilové havárii zemřeli dva jeho blízcí přátelé. V celkovém pořadí se ale Rossi nakonec umístil na druhém místě, o pouhé tři body za Lorisem Capirossim. V roce 1999 si už titul uniknout nenechal. Cestou posbíral pět pole position a zvítězil v devíti Velkých cenách.
Za titul v kubatuře do 250 cm³ byl Rossi v roce 2000 odměněn nabídkou týmu Honda závodit za ni v tehdy nejvyšší třídě závodů silničních motocyklů – 500 cm³. Jeden ze členů nejvyššího vedení Hondy, Jeremy Burgess, tehdy pro Rossiho vybral model NSR500. Byl přesvědčen, že bude-li tento motocykl řídit právě Valentino Rossi, nemůže to skončit ničím jiným než úspěchem. Během prvního roku u Hondy měl Rossi velmi dobré zázemí, jeho osobním poradcem byl bývalý několikanásobný světový šampión ve třídě 500 cm³ Mick Doohan. I s tím dříve Jeremy Burgess spolupracoval. Do této doby spadá také počátek rivality mezi Rossim a Maxem Biaggim, který byl tehdy v pětistovkách nepochybně mužem číslo jedna. Ačkoli se spolu tito dva jezdci nikdy dřív nestřetli přímo na okruhu, během krátké doby bylo jasné, že rádi se mít rozhodně nebudou. Vzájemná rivalita z nich doslova čišela. Arogance spojená s lehkomyslnou přívětivostí v podání Rossiho narážela na pyšnou povahu Biaggiho, který si tehdy myslel, že je středem vesmíru. Média samozřejmě s chutí přikládala polínka do ohně jejich sporů a otiskovala každičkou pikantní zprávu, co se jim donesla k uším, ať už byly informace potvrzené, nebo šlo o pouhou domněnku. Rossi postupně odhaloval všechny silné stránky motocyklu NSR500 a svými nápady i nadále přispíval k jeho vylepšování. Trvalo to devět velkých cen, než Valentino Rossi poprvé stanul na nejvyšším stupínku stupňů vítězů, všem ale bylo jasné, že stejně jako v obou nižších kubaturách bude i tentokrát první sezóna víceméně testovací a čas tohoto jezdce přijde v sezóně následující. Rossi nakonec v celkovém pořadí skončil druhý, zvítězil Kenny Roberts Jr a Max Biaggi se musel spokojit s místem třetím.
Světovému šampionátu v roce 2001 už Rossi dle očekávání kraloval, zvítězil v 11 velkých cenách, včetně prvních tří a posledních čtyř. Touto sezónou však éra pětistovek končila, a to nejen pro Rossiho, ale pro všechny jezdce. Od roku 2002 se z ní stala královská třída MotoGP, ve které jezdci začali závodit na motocyklech o dvojnásobném objemu.
V roce 2001 Rossi navíc zahájil spolupráci s americkým jezdcem Colinem Edwardsem. Na motocyklech Honda VTR1000SPW se zúčastnili vytrvalostního závodu Suzuka 8 Hours a navzdory tomu, že Rossi neměl se superbiky téměř žádné zkušenosti, v tomto závodě zvítězili.
MotoGP
.JPG)
Třída pětistovek musela v sezóně 2002 ustoupit nově vzniklé třídě MotoGP. Dvoutaktní motory o objemu 500 cm³ byly nahrazeny čtyřtaktními s objemem 990 cm³, což týmům umožnilo vytvořit velice rychlé motocykly. Honda pro své jezdce připravila model RC211V. Tento motocykl s pětiválcovým motorem V5 chlazeným vodou měl již tradičně poněkud zvláštní tvar, dosahoval však fenomenální rychlosti.
Řada jezdců se v roce 2002 potýkala s problémy, bylo třeba zvyknout si na silnější motocykl a doladit a vybrousit detaily. Přesně to Valentino Rossi potřeboval. Od první velké ceny sezóny v podstatě držel mistrovský titul pevně v rukou a ani na chvíli ho nepustil. Zvítězil v neuvěřitelných osmi z prvních devíti závodů a celkově nakonec posbíral 11 vítězství.
I v roce 2003 Rossi zpravidla nechával své soupeře daleko za svými zády. Získal 9 pole position a 9 vítězství a zajistil si tak zisk třetího titulu mistra světa v řadě za sebou. Jedním z nejvýraznějších momentů v kariéře Valentina Rossiho se stala Velká cena Austrálie 2003, a to vzhledem k jedinečnosti okolností, za kterých se Rossimu podařilo zvítězit. Jezdec týmu Ducati Troy Bayliss havaroval, Rossi však ignoroval žlutý praporek signalizující nebezpečí na trati a předjížděl, za což byl penalizován deseti sekundami. Rossi byl v tu chvíli v čele závodu, odpoutal se tedy od zbytku startovního pole, každým kolem zvyšoval svůj náskok a do cíle nakonec dojel o 15 sekund dřív než všichni ostatní, což mu samozřejmě bohatě stačilo k tomu, aby svou penalizaci smazal a závod s přehledem vyhrál.
V dubnu 2016 získ 113. vítězství Valentina Rossiho bylo víc než historické. Byl to úspěch, který ho dostal na dosah deseti vítězství od rekordu 122 vítězství Giacoma Agostiniho, který byl po mnoho desetiletí považován za nepřekonatelný. Těžko tomu uvěřit, ale jeho 87. vítězství v královské kubatuře bylo také první za 17 let v této kubatuře, kdy Rossi vedl od startu do cíle. Na závěr perlička, stalo se to následující závodní víkend po té, co jeho týmový kolega Jorge Lorenzo oficiálné oznámil odchod k Ducati, právě Lorenzo tímto způsobem často vyhrával závody.
Debut v GP: VC Malajsie v Shah Alamu, 31. března 1996 První vítězství: VC České republiky v Brně, 18. srpna 1996
Největší úspěchy - devítinásobný mistr světa
- 1990 Debut na minibikách
- 1993 Debut v Mistrovství Itálie v poháru Cagiva (první vítězství)
- 1994 Cagiva Cup - 1. místo
- 1995 Mistrovství Evropy 125 cm³ - 3. místo (Aprilia), Mistrovství Itálie 125 cm³ - 1. místo
- Debut v GP: VC Malajsie v Shah Alamu, 31. března 1996
- První vítězství: VC České republiky v Brně, 18. srpna 1996
- 1996 Mistrovství světa silničních motocyklů 125 v týmu Scuderia AGV - 9. místo (111 bodů)
- 1997 Mistrovství světa silničních motocyklů 125 cm³ v týmu Nastro Azzurro - 1. místo (321 bodů)
- 1998 Mistrovství světa silničních motocyklů 250 cm³ v týmu Nastro Azzurro - 2. místo (201 bodů)
- 1999 Mistrovství světa silničních motocyklů 250 cm³ v týmu Aprilia GP Racing - 1. místo (309 bodů)
- 2000 Mistrovství světa silničních motocyklů 500 cm³ v týmu Nastro Azzurro - 2. místo (209 bodů)
- 2001 Mistrovství světa silničních motocyklů 500 cm³ v týmu Nastro Azzurro - 1. místo (325 bodů)
- 2002 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Repsol Honda - 1. místo (355 bodů)
- 2003 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Repsol Honda - 1. místo (357 bodů)
- 2004 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Gauloises Fortuna Yamaha - 1. místo (304 bodů)
- 2005 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Gauloises Fortuna Yamaha - 1. místo (367 bodů)
- 2006 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Camel Yamaha - 2. místo (247 bodů)
- 2007 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu FIAT Yamaha - 3. místo (241 bodů)
- 2008 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu FIAT Yamaha - 1. místo (373 bodů)
- 2009 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu FIAT Yamaha - 1. místo (306 bodů)
- 2010 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu FIAT Yamaha - 3. místo (233 bodů)
- 2011 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Ducati Team - 7. místo (139 bodů)
- 2012 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Ducati Team - 6. místo (163 bodů)
- 2013 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Yamaha Factory Racing - 4. místo (237 bodů)
- 2014 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Movistar Yamaha - 2. místo (295 bodů)
- 2015 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Movistar Yamaha - 2. místo (325 bodů)
- 2016 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Movistar Yamaha - 2. místo( 249 bodů)
- 2017 Mistrovství světa silničních motocyklů MotoGP v týmu Movistar Yamaha - 5. místo( 208 bodů)
Kompletní výsledky Valentina Rossiho
(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou označují zajetí nejrychlejšího kola v závodě)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valentino Rossi na anglické Wikipedii.
