U 49
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | ponorka |
| Třída | typ VII B |
| Objednána | 21. listopad 1936 ve Friedrich Krupp Germaniawerft AG, Kiel, výrobní číslo 587 |
| Zahájení stavby | 15. září 1938 |
| Spuštěna na vodu | 24. červen 1939 |
| Uvedena do služby | 12. srpen 1939 |
| Osud | potopena 15. dubna 1940 u Harstadu v Norsku |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 753 t (na hladině) 857 t (pod hladinou) 1 430 (plný) |
| Délka | 66,5 m vnější plášť 48,80 m vnitřní plášť |
| Šířka | 6,20 m vnější plášť, 4,70 m vnitřní plášť |
| Ponor | 4,74 m |
| Pohon | diesel–elektrický 2x dieselový motor 2x elektrický motor 2 800–3 200 PS (2 100–2 400 kW) diesel 750 PS (550 kW) elektrický |
| Rychlost | 17,9 uzlů (na hladině, 33,2 km/h) 8 uzlů (pod hladinou, 15 km/h) |
| Dosah | 8 700 nm (16 112 km) při 10 uzlech (19 km/h) 90 nm (170 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h) |
| Posádka | 4 důstojníci, 40 až 56 mužstvo |
| Výzbroj | 1× 88mm kanón 1× 20mm protiletadlový kanón 5x 533mm torpédomet (4 na přídi, 1 na zádi) 14 torpéd nebo 26 TMA nebo 39 TMB námořních min. |
| Ostatní | max. ponor 230 m |
U 49 byla německá ponorka typu VIIB postavená před druhou světovou válkou pro německé válečné námořnictvo. Do služby byla zařazena 12. srpna 1939 a zařazena do 7. flotily ponorek pod velením Kurta von Goßlera.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Německé ponorce typu VIIB předcházely kratší ponorky typu VIIA. U 49 měla výtlak 753 tun při plavbě na hladině a 857 tun při plavbě pod hladinou. Měla délku 66,50 m, šířku 6,20 m, výšku 9,50 m a ponor 4,74 m. Pohon zajišťovaly dva čtyřtaktní šestiválcové diesel motory Germaniawerft F46 o výkonu 2 800 až 3 200 PS při plavbě na hladině a dva elektrické motory AEG GU 460/8-276 s výkonem 750 PS při plavbě pod hladinou. Byla vybavena dvěma hřídeli a dvěma 1,23 m lodními šrouby. U 49 mohla operovat v hloubce až 230 metrů.[1]
U 49 dosáhla maximální rychlosti na hladině 17,9 uzlů (33,2 km/h) a 8 uzlů (15 km/h) při plavbě pod hladinou. Operační dosah činil 90 nm (170 km) při rychlosti čtyř uzlů (7,4 km/h) pod hladinou moře a 8 700 nm (16 100 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).[1]
Ve výzbroji U 49 bylo pět torpédometů ráže 533 mm (4 na přídi a 1 na zádi), námořní rychlopalný kanón 8,8 cm SK C/35 a jeden 20 mm protiletadlový kanón.
Posádku tvořilo čtyřicet čtyři až šedesát mužů.
Historie služby[editovat | editovat zdroj]
Ponorka U 49 byla objednána 21. listopadu 1936 v loděnicích Friedrich Krupp Germaniawerft AG v Kielu pod výrobním číslem 587. Výroba byla zahájena 15. září 1938 a na vodu byla spuštěna 24. června 19398. Do služby byla zařazena 12. srpna 1939 pod velením námořního kapitána (Kptlt.) Kurta von Goßlera.[2]
V období od 31. prosince 1939 do 31. října 1939 byla zařazena do 7. ponorkové flotily Wegener v Kiel (výcvik). Po reorganizaci flotily byla zařazena od 1. listopadu 1939 do 15. dubna 1940 jako bojová ponorka 7. ponorkové flotily v Kielu.
V období 9. listopadu 1939 až 15. dubna 1940 ponorka U 49 vyplula na čtyři bojové plavby při nich potopila jednu loď o celkové tonáži 4 258 BRT.[3] Ponorka nesla znak bílého slona.[4]
První bojová plavba[editovat | editovat zdroj]
Po ukončení výcviku 9. listopadu 1939 v 23:00 hodin ponorka U 49 opustila Kiel a vyplula na první bojovou plavbu, pod vedením Kptlt. Kurta von Goßlera a vrátila se zpět do Kielu 29. listopadu 1939. Během dvaceti denní bojové plavby západně od Irska, v Lamanšském průlivu a v Biskajském zálivu byla potopena jedna loď o celkové prostornosti 4 258 BRT. Během první bojové plavby byla dvakrát napadena spojeneckými silami. Dne 13. listopadu byla bombardována britskými letadly a donucena klesnout do hloubky 160 metrů (520 stop), přičemž utrpěla menší škody. O tři dny později byla lokalizována britskými torpédoborci HMS Echo a Wanderer a podrobena hloubkovému bombardování. Ponorka, aby unikla, byla nucena potopit se do hloubky 170 metrů.[5]
Byl potopen parník Pensilva, který vezl 6 985 t kukuřice a byl na cestě z Durbanu přes Gibraltar do Rouenu a Dunkerque. Loď byla součástí konvoje HG–7 čítajícího 32 plavidel. Kapitán a posádka byli vyzvednuti lodí HMS Echo a později vyloděni v Plymouthu lodí HMS Wanderer. Nedošlo k žádným ztrátám na životech.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 19. listopad 1939 | Pensilva | VB | 4 258 | HG–7 | torpedována | [2] |
Druhá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]
Dne 29. února 1940 v 7.00 hodin U 49 vyplula ke své druhé bojové plavbě opět pod velením Kptlt. Kurta von Goßlera a vrátila se 5. března 1940 do Wilhelmshavenu. Již 1. března loď zavítala na Helgoland, protože velitel onemocněl. Plánovaná operace byla zrušena a U 49 místo toho od 2. března 1940 do 4. března 1940 prováděla cvičení v potápění u Helgolandu.
Třetí bojová plavba[editovat | editovat zdroj]
U 49 vyplula z Wilhelmshavenu 11. března 1940 ve 14.25 hodin k norskému pobřeží. Operační prostor byl v Severním moři, poblíž Shetlandských ostrovů a Orknejí. Za 19 dní na moři nebyla napadena žádná loď a ponorka se 29. března 1940 vrátila do Wilhelmshavenu.
Čtvrtá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]
Loď opustila Wilhelmshaven 3. dubna 1940 ve 13.25 hodin a vydala se na cvičení na Weseru. Dne 15. dubna 1940 byla potopena poblíž města Harstad v Norsku (pozice 68°53′ s. š., 16°59′ v. d.) hlubinnými bombami z britských torpédoborců HMS Fearless a HMS Brazen. Jeden námořník podlehl těžkým zraněním, zbylých 41 bylo zachráněno.
Při záchraně trosečníků našli Britové pod plovoucími troskami různé tajné dokumenty, včetně mapy s vyznačenými pozicemi ponorky v norských vodách.
Místo ztroskotání[editovat | editovat zdroj]
Vrak U-49 byl nalezen 3. března 1993 norskou ponorkou Skolpen. Leží v hloubce 300 metrů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků U-49 (1939) na polské Wikipedii, German submarine U-49 (1939) na anglické Wikipedii a U 49 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii.
- ↑ a b GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. [256] pages s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44.
- ↑ a b Helgason, Guðmundur. "The Type VIIB boat U-49". German U-boats of WWII - uboat.net. Retrieved 8 December 2014.
- ↑ BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. 5 volumes s. ISBN 3813205096, ISBN 9783813205091. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy)
- ↑ Emblems - German U-boats of WWII - Kriegsmarine - uboat.net. uboat.net [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online.
- ↑ NEWPOWER, Anthony. Iron men and tin fish : the race to build a better torpedo during World War II. Westport, Conn.: Praeger Security International, 2006. 235 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-08051-7, ISBN 0-313-08051-8. OCLC 232301766 S. 45.