Tři chlapi v chalupě
Tři chlapi v chalupě | |
---|---|
Žánr | komedie |
Formát | seriál |
Dramaturgie | Jana Dudková Jiří Hubač |
Hrají | Lubomír Lipský Jan Skopeček Ladislav Trojan |
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Počet řad | 1 |
Počet dílů | 18 + 1 speciál (seznam dílů) |
Obvyklá délka | 53–75 min |
Produkce a štáb | |
Hudba | Jiří Malásek Jiří Bažant |
Způsob natáčení | převážně živě |
Produkční společnost | Československá televize |
Distributor | Československá televize |
Premiérové vysílání | |
Stanice | Československá televize |
Formát obrazu | černobílý, 4 : 3 |
Vysíláno | 18. října 1961 – 31. října 1964 |
Posloupnost | |
Související | Tři chlapi v chalupě (film) Tři chlapi na cestách |
Tři chlapi v chalupě na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tři chlapi v chalupě je československý komediální televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která ho také v letech 1961–1963 vysílala. Po Rodině Bláhově šlo o druhý československý seriál, který byl rovněž vysílán živě. Celkem vzniklo osmnáct dílů, na které v roce 1964 navázala speciální epizoda. Do současnosti byly zachovány pouze čtyři díly. Seriál natočilo více režisérů, nejvíce dílů režíroval František Filip. Scénář byl dílem Jaroslava Dietla, Jiřího Hubače, Ilji Prachaře a Josefa Barchánka. Děj seriálu se věnuje příběhům ze života mužů tří generací rodiny Potůčků, kteří žijí společně v jedné chalupě ve vesnici.
Díky diváckému úspěchu navázala na televizní seriál další díla: stejnojmenná divadelní hra z roku 1963 (včetně knižní podoby) a dva celovečerní filmy, Tři chlapi v chalupě (1963) a Tři chlapi na cestách (1973).
Příběh
[editovat | editovat zdroj]V chalupě ve vesnici Ouplavice žijí společně zástupci tří generací rodiny Potůčkových, děda, otec a syn, mezi místními zvaní Potoci. Ti zažívají ve svém životě nejrůznější situace a každodenní problémy, včetně venkovské komunální politiky a kolektivizovaného zemědělství.
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]Hlavní role
[editovat | editovat zdroj]- Lubomír Lipský jako Václav Potůček, děda, zedník v ouplavickém JZD
- Jan Skopeček jako Václav „Vašek“ Potůček, otec, předseda ouplavického JZD
- Ladislav Trojan jako Václav „Venda“ Potůček, syn, traktorista v ouplavickém JZD a předseda místního ČSM
Vedlejší role
[editovat | editovat zdroj]- Jiří Smutný jako soused Drda (14 dílů)
- Ota Motyčka jako Nedoma (13 dílů)
- Jiřina Steimarová jako Nedomová (12 dílů)
- Jiří Pleskot jako soused Josef (10 dílů)
- Arnošt Faltýnek jako vedoucí Jednoty a hostinský (10 dílů)
- Milena Dvorská jako Ivana (10 dílů)
- Otto Šimánek jako Arnošt Kacíř (8 dílů)
- Eva Svobodová jako Kacířová (6 dílů)
- Stella Zázvorková jako bábinka Přibylová (6 dílů)
- Růžena Lysenková jako vdova Škutinová (5 dílů)
- Dana Medřická jako matka Potůčková (4 díly)
- Marie Kyselková jako Božena Kacířová (3 díly)
- Marie Marešová jako Kabourková, zvaná Matka Kuráž (3 díly)
- Libuše Pešková jako Růžičková (3 díly)
- Karel Hovorka jako družstevník Hovorka (3 díly)
Produkce
[editovat | editovat zdroj]Seriál Tři chlapi v chalupě byl inspirován dřívějším projevem prezidenta Antonína Zápotockého, který zemřel v roce 1957. V něm uvedl, že v soudobá kulturní díla se sice dost věnují továrnám, ale zemědělství opomíjí. Tématu se později chytili televizní scenáristé v čele s Jaroslavem Dietlem, Janem Jílkem a dramaturgyní Janou Dudkovou, kteří pro tvorbu námětu využili život jednoho sedláka z jižních Čech, jenž byl Jílkovým známým.[1] Hlavním autorem seriálu zůstal Dietl, scénáře pro některé díly napsali také Jiří Hubač, Ilja Prachař a Josef Barchánek. Na režijní stoličce se vystřídalo více režisérů. Začínal jej Jaroslav Dudek, další epizody režírovali Miloslav Zachata, Jaromír Vašta, Václav Hudeček a Jiří Nesvadba, ale nejvíce dílů natočil František Filip.[2] Do hlavních rolí tří generací rodiny Potůčkových byli obsazeni Ladislav Trojan a Jan Skopeček, kteří s Dietlem spolupracovali už na předchozím a vůbec prvním československém seriálu Rodina Bláhova (Trojan v hlavní roli, Skopeček pouze jako host v jednom díle).[3] Postavu nejmladšího Potůčka měl původně ztvárnit Ivo Palec, ale kvůli nemoci ji nemohl přijmout, takže autoři využili Trojana.[1] Vybranou dvojici doplnil v roli nejstaršího dědy Potůčka Lubomír Lipský,[3] který krátce předtím hrál postavu dědečka v Dietlově divadelní hře Čtyři z velkoměsta.[4] Ačkoliv Lipský, Skopeček a Trojan měli ztvárnit zástupce tří generací, nejstaršímu z nich, Lipskému, bylo v době začátku seriálu 38 let a od nejmladšího Trojana jej dělilo pouze devět let.[3]
Seriál byl vysílán živě, proto před každým dílem probíhaly dlouhé zkoušky. Herci nejprve tři týdny zkoušeli ve zkušebně Stavovského divadla v Praze, následně tři dny v televizním studiu.[5] Natáčení probíhalo ve studiu Československé televize v pražské Měšťanské besedě na tři kamery. Veškeré činnosti a součinnost jednotlivých profesí, jako kameramanů a střihačů, byla během zkoušek nacvičena a pevně dána. Podle Jana Skopečka bylo takové natáčení ještě přísnější než v divadle a dle Trojana musela panovat kázeň, takže při živém vysílání herci neimprovizovali.[6] Předtočené exteriéry byly natáčeny v Nesvačilech.[7]
Vysílání
[editovat | editovat zdroj]První díl seriálu Tři chlapi v chalupě měl premiéru v 19.45 hod dne 18. října 1961 v Československé televizi.[8] Seriál byl, stejně jako předchozí Rodina Bláhova, vysílán převážně živě.[7] Uváděn byl nepravidelně, většinou jednou za měsíc ve večerním čase, začátky dílů se pohybovaly v rozmezí od 19.30 do 21.00 hod. Obvykle byl vysílán ve středu, pouze výjimečně v jiné dny (třikrát ve čtvrtek, dvakrát v úterý).
Seriál byl zakončen osmnáctým dílem, který se na obrazovky premiérově dostal 3. dubna 1963.[9] Autoři původně plánovali, že po ukončení seriálu vznikne v dalších letech každý rok vždy jeden dodatečný díl s novými příběhy.[10] K realizaci však došlo pouze u jediného speciálního dílu s názvem „Tři chlapi po roce“, který byl uveden v sobotu 31. října 1964.[11]
Během premiérového vysílání byl seriál pro své reprízování natáčen z televizního monitoru pomocí telerecordingu na 16mm film.[12] Poprvé byly reprízy uváděny již od července 1962, tedy po odvysílání devíti dílů.[13] V průběhu dalších let však byly záznamy seriálu ztraceny či zničeny, takže z celkových devatenácti dílů jsou dochovány pouze čtyři epizody, „Kuře“, „Zajíc“, „Dirigent“ a „Tři chlapi po roce“, které příležitostně vysílá Česká televize.[14]
Všechny čtyři dochované díly seriálu Tři chlapi v chalupě byly zařazeny jako bonusový materiál na DVD se seriálem Eliška a její rod, který v roce 2014 vydala Česká televize.[15][16]
Seznam dílů
[editovat | editovat zdroj]Č. v seriálu | Název | Režie | Scénář | Datum premiéry | Stav |
---|---|---|---|---|---|
1 | Když nastaly deště | Jaroslav Dudek | Jaroslav Dietl | 18. října 1961 | nedochován |
2 | Proti všem | Miloslav Zachata | Jiří Hubač | 23. listopadu 1961 | nedochován |
3 | V tento čas vánoční | Jaroslav Dudek | Ilja Prachař | 20. prosince 1961 | nedochován |
4 | Po stopě zlého zločinu | Jaromír Vašta | Jaroslav Dietl | 17. ledna 1962 | nedochován |
5 | Ženitba | Miloslav Zachata | Jiří Hubač | 15. února 1962 | nedochován |
6 | Rozsudek vyneste sami | František Filip | Ilja Prachař | 13. března 1962 | nedochován |
7 | Padesátník | Jaroslav Dudek | Jaroslav Dietl | 19. dubna 1962 | nedochován |
8 | Dva kroky do tmy | Miloslav Zachata | Jiří Hubač | 30. května 1962 | nedochován |
9 | Červnová noc | Jaromír Vašta | 27. června 1962 | nedochován | |
10 | Dezertér | Václav Hudeček | Josef Barchánek | 18. července 1962 | nedochován |
11 | Tchoř | Jiří Nesvadba | Jaroslav Dietl | 22. srpna 1962 | nedochován |
12 | Kuře | František Filip | Jaroslav Dietl | 19. září 1962 | dochován |
13 | Maří Magdaléna | František Filip | Jaroslav Dietl | 17. října 1962 | nedochován |
14 | Veš v kožichu | Václav Hudeček | Jiří Hubač | 14. listopadu 1962 | nedochován |
15 | Sólo | František Filip | Jaroslav Dietl | 12. prosince 1962 | nedochován |
16 | Odyssea | František Filip | Jaroslav Dietl | 1. ledna 1963 | nedochován |
17 | Zajíc | Miloslav Zachata | Jiří Hubač | 20. února 1963 | dochován |
18 | Dirigent | František Filip | Jaroslav Dietl | 3. dubna 1963 | dochován |
Č. v seriálu | Název | Režie | Scénář | Datum premiéry | Stav |
---|---|---|---|---|---|
19 | Tři chlapi po roce | František Filip | Jaroslav Dietl | 31. října 1964 | dochován |
Přijetí
[editovat | editovat zdroj]Recenze v deníku Rudé právo od počátku seriálu vyzdvihovaly herecký výkon zejména Lubomíra Lipského v roli dědy Potůčka, který se „stal výraznou figurkou rtuťovitého a činorodého staříka, oplývající neodolatelnou komikou“.[17] Nicméně ani otec Potůček v podání Jana Skopečka nezůstal stranou uznání. Díl „Ženitba“ byl sice podle recenzenta po autorské stránce poněkud zdlouhavý, ale na závěr dostal spád a nečekanou pointu, v níž se výrazně uplatnil Skopečkův herecký výkon.[18] Kritici rovněž uváděli, že autoři dobře zvolili poměr mezi komickými situacemi a vážnějšími motivy. Je to podle nich zřetelné například v díle „Po stopě zlého zločinu“, kde se řešila pomluva předsedy JZD a zároveň jistý „rozkol“ ve vesnické kapele podaný humorně.[17] Seriál se zároveň podle Rudého práva dobře věnoval životu, aktuálním problémům a práci v družstevní vesnici a byl agitačně zaměřen, ale zároveň se však jednalo o dobře napsaný komediální pořad,[19] byť po tři čtvrtě roce vysílání některé příběhy podle D. Havlíčka upadly do kolotoče stejných postupů beze snahy o inovaci.[20] Zdeněk Bláha si v témže listu povšiml, že autoři se nebáli věnovat aktuálním otázkám, často zrovna z toho měsíce, kdy se daný díl vysílal, a podařilo se jim je začlenit do života již známých postav.[21] Naopak dodatečný speciální díl byl od stejného recenzenta zkritizován, protože podle Bláhy působili „Tři chlapi po roce“ spíše jako „dost povrchně vybraná a narychlo sešitá snůška motivů různé úrovně“, přičemž ani nové postavy se po autorské stránce příliš nepovedly, protože bez hlubšího prokreslení působily pouze jako cíle autorových vtipů.[22]
Kromě dobrého přijetí u kritiky se seriál dočkal i velkého diváckého úspěchu, neboť „byl ve své době fenomén, kterým žila téměř celá […] republika“.[7] Například Lubomír Lipský, představitel dědy Potůčka, dostal za dobu vysílání seriálu asi 4500 dopisů.[4] Při natáčení závěrečného dílu se svatbou dědy Potůčka na Staroměstské radnici se díky drobné zprávě ve Večerní Praze dostavilo na Václavské, kudy měl svatební průvod projíždět, a na Staroměstské náměstí obrovské množství fanoušků seriálu, jejichž zástupy se staly součástí epizody.[1][23]
Související díla
[editovat | editovat zdroj]Díky úspěchu u diváků vznikly pod taktovkou Jaroslava Dietla různé odvozené projekty. V roce 1963 měla v pražském Divadle S. K. Neumanna premiéru Dietlova stejnojmenná divadelní veselohra, napsaná na motivy seriálu. Režíroval ji Václav Lohniský a působili v ní Lipský (alternace Ladislav Šimek), Skopeček i Trojan (alternace Jiří Bednář).[24] Hra byla ještě téhož roku vydána knižně v nakladatelství Orbis.[25] V Zemědělských novinách se také objevill fotokomiks vycházející ze seriálu a Československý rozhlas uváděl pořad Promluvy otce Potůčka k národu.[26]
V roce 1963 byl také natočen celovečerní film Tři chlapi v chalupě.[27] Po skončení seriálu zamýšleli tvůrci natáčet v jednoročním intervalu nové televizní příběhy, realizace se ale v roce 1964 dočkal pouze jediný díl s názvem „Tři chlapi po roce“.[10] Poslední navazující dílo vzniklo v roce 1973 v podobě celovečerního filmu Tři chlapi na cestách.[28]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c KOLOC, Tomáš. Jana Dudková (1931–2017): Pro nás byla televize rodina [online]. Kulturni-noviny.cz, 2017-4 [cit. 2020-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-28.
- ↑ CIBULKA, Aleš; PILÁT, Tomáš. Televizní idoly a další. Praha: Česká televize, 2013. ISBN 978-80-7404-113-6. S. 159. Dále jen Cibulka–Pilát.
- ↑ a b c Cibulka–Pilát, s. 157–158.
- ↑ a b MITÁČKOVÁ, Míša. Lubomír Lipský: Děda Potůček a princ Chrabrý… [online]. Naszlin.cz, 2009-07-14 [cit. 2020-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-29.
- ↑ Cibulka–Pilát, s. 158–159.
- ↑ Cibulka–Pilát, s. 160–161.
- ↑ a b c Cibulka–Pilát, s. 156.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1961-10-16, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1963-04-03, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b Tři chlapi po roce. Rudé právo. 1964-11-03, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1964-10-31, s. 4. Dostupné online.
- ↑ MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 238.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1962-07-02, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Tři chlapi v chalupě: Přehled dílů [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Eliška a její rod [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Tři chlapi v chalupě [online]. Csfd.cz [cit. 2020-10-09]. Dostupné online.
- ↑ a b -dh-. »Tři chlapi v chalupě« počtvrté. Rudé právo. 1962-01-20, s. 3. Dostupné online.
- ↑ -dh-. O cestách k budoucímu času. Rudé právo. 1962-02-17, s. 3. Dostupné online.
- ↑ -dh-. Tvůrčí úspěchy v televizi. Rudé právo. 1962-04-28, s. 4. Dostupné online.
- ↑ HAVLÍČEK, D. Z vesmíru na Zem. Rudé právo. 1962-08-25, s. 4. Dostupné online.
- ↑ BLÁHA, Zdeněk. Na rozloučenou s »Třemi chlapy«. Rudé právo. 1963-04-08, s. 2. Dostupné online.
- ↑ BLÁHA, Zdeněk. Tři chlapi po roce. Rudé právo. 1964-11-03, s. 3. Dostupné online.
- ↑ KUPSOVÁ, Daniela. Návštěva u Ladislava Trojana: Kouzlo šťastné rodiny [online]. Denik.cz, 2013-04-06 [cit. 2020-10-09]. Dostupné online.
- ↑ OPAVSKÝ, Jaroslav. Tři chlapi v chalupě. Rudé právo. 1963-06-15, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Tři chlapi v chalupě [online]. Databazeknih.cz [cit. 2020-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Cibulka–Pilát, s. 164.
- ↑ Tři chlapi v chalupě [online]. Filmovyprehled.cz [cit. 2020-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Tři chlapi na cestách [online]. Filmovyprehled.cz [cit. 2020-10-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Tři chlapi v chalupě na stránkách České televize
- Tři chlapi v chalupě v Česko-Slovenské filmové databázi
- Tři chlapi v chalupě na SerialZone
- Tři chlapi v chalupě v cyklu Pokračování příště (2003), Česká televize