Thonsernové

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thonsernové
(von Thonsern)
Erb Thonsernů z roku 1691
ZeměMoravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Titulyrytíři (1691) a svobodní páni (1708)
ZakladatelFrantišek Vilém z Thonsernu († 1718)
Rok založení1691
Vymření po meči1778
Větve roduPodstatští-Thonsernové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thonsernové (něm. (von) Thonsern) byli původem snad říšský šlechtický rod, působící od konce 17. století na Moravě. Po meči vymřeli Františkem Josefem svobodným pánem z Thonsernu v roce 1778. Dědicem rodového jména a majetku se stal jeho synovec František Maxmilián Jan rytíř Podstatský z Prusinovic, který se po strýcově smrti začal psát jako „Podstatský-Thonsern“ (něm. Podstatzky-Thonsern).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Litenčicích (okr. Kroměříž)

Zakladatelem rodu byl šlechtic František Vilém z Thonsernu († 1718), jenž zastával posty vrchního vojenského komisaře na Moravě a císařského rady.[1] Dne 17. února 1691 jej císař Leopold I. povýšil do říšského rytířského stavu a o třináct let později byl týmž panovníkem uveden mezi starožitné rytíře. Císař Josef I. mu pak 21. července 1708 udělil titul říšského svobodného pána, který mu byl 11. dubna 1710 potvrzen i pro dědičné země.[2] Roku 1712 zakoupil od zástupců nezletilého Františka Josefa svobodného pána ze Stommu panství Chvalnov a Litenčice poblíž Kroměříže, k jejichž intabulaci do desek zemských došlo v roce 1713.[3] S manželkou Annou Kateřinou z Grosshausu († 1740) měli syna Františka Josefa (1698–1778) a dcery Marii Kristýnu, Marii Kateřinu a Marii Alžbětu († 1752), jež se roku 1724 provdala za Josefa Antonína svobodného pána Věžníka z Věžník († 1736).[4]

Dědicem rodinného majetku se stal František Josef z Thonsernu, který se usadil na zámku v Litenčicích. Roku 1742 nechal v sousedství místního farního kostela sv. Petra a Pavla zbudovat kapli s rodovou hrobkou.[5] Mezi jeho zájmy patřily různé vědecké obory, zabýval se pokusy s elektřinou a v Litenčicích hostil např. matematika Gottfrieda Weisse (1738) nebo fyzika Antonína Veselého (1739).[1][4] V pokročilém věku se dne 10. srpna 1755 oženil s Františkou de Ordoñez († 1778), dcerou původem španělského šlechtice Josefa de Ordoñez, majitele Nových Zámků u Nesovic a Marie Reginy de Acarez.[4] Protože bylo jejich manželství bezdětné a František Josef byl posledním mužským příslušníkem rodu Thonsernů, odkázal svou závětí z roku 1777 celý majetek synovci Františkovi Maxmiliánovi Janovi rytíři Podstatskému z Prusinovic (1732–1787), synovi své švagrové Anny Marie Terezie de Ordoñez († 1787) a Karla Evžena Maxmiliána Podstatského z Prusinovic († 1736). Zisk dědictví však podmínil požadavkem, dle nějž měl jeho synovec přijmout jméno a znak Thonsernů ke svému, což Podstatský v roce 1778 učinil.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Spojený erb Podstatských z Prusinovic (srdeční štítek) a Thonsernů z roku 1778

Původní rytířský erb Thonsernů z roku 1691 tvořil červený štít s vydutým stříbrným klínem, v něm tři (1, 2) zkřížené palcáty střídavých barev; na některých vyobrazeních bývají palcáty zobrazovány také jako zkřížené hole, tesařské kramle či paličky na buben.[6] Štít kryl korunovaný turnajový helm s červeno-stříbrnými přikryvadly a klenotem v podobě červených rozkřídlených orlích křídel. Povýšením do stavu svobodných pánů v roce 1708 byl jejich erb polepšen, znak nově nabyl podobu čtvrceného štítu, v prvním a čtvrtém zlatém poli byly černé přivrácené orlice, ve druhém a třetím červeném poli se opakoval vydutý stříbrný klín s palcáty z původního rytířského erbu. Na štít byly postaveny dva korunované turnajové helmy, pravý s černou rozkřídlenou orlicí a s černo-zlatými přikryvadly, levý s červenými rozkřídlenými orlími křídly a červeno-stříbrnými přikryvadly.

Sídla a panství[editovat | editovat zdroj]

V průběhu dějin jim patřila panství:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. (N–Ž). 1. vyd. Praha: Argo, 2010. 664 s. ISBN 978-80-257-0294-9. S. 359. 
  2. ↑ VON KADICH, Heinrich; BLAŽEK, Conrad. Der mährische Adel. 1. vyd. Nürnberg: Bauer und Raspe, 1899. S. 159. 
  3. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 386. 
  4. ↑ a b c STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Supplementum č. 1. Redakce Lumír Dokoupil, Radoslav Daněk, Aleš Zářický. První. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2011. Kapitola Podstatský z Prusinovic, s. 131.
  5. ↑ Zámek Litenčice | Chateau Litencice. www.zameklitencice.cz [online]. [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ PAVLŮ, Miroslav J. V. Hustopečské heraldické galerie. 1. vyd. Hustopeče nad Bečvou: Městys Hustopeče nad Bečvou, 2023. 296 s. S. 168. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9. Kapitola Thonsern, s. 359. 
  • SCHIMON, A. Der Adel von Böhmen, Mähren nd Schlesien. Herausgegeben von Adalbert Ritter Král von Dobrá Voda. Praha: [s.n.] S. 267. 
  • STIBOR, Jiří. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Supplementum č. 1. Redakce Lumír Dokoupil, Radoslav Daněk, Aleš Zářický. První. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2011. Kapitola Podstatský z Prusinovic, s. 131.
  • VON DOERR, A. Der Adel der böhmischen Kronländer. Praha: [s.n.], 1900. Dostupné online. S. 372. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Thonsernové&oldid=23550144“