Thomas Eakins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Thomas Cowperthwait Eakins (25. července 1844 Filadelfie25. června 1916 Filadelfie) byl americký realistický malíř, fotograf, sochař a výtvarný umělec. Je široce uznávaný[1] jako jeden z nejvýznamnějších umělců v americké historii umění.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vysokorychlostní fotografie, studie lidského pohybu při skoku o tyči, 1885

Namaloval několik set portrétů, většinou svých přátel, rodinných příslušníků, nebo významných osobností v oblasti umění, vědy, lékařství a duchovních. Portréty nabízí přehled o intelektuálním životě ve Filadelfii na konci 19. a počátku 20. století. Eakins namaloval řadu velkých obrazů, kterými přenesl portrét z ateliéru do kanceláří, ulic, parků a na břehy řek svého města. Aktivní pohyb v přírodě mu umožnil malovat téma, které ho nejvíce inspirovalo: nahé nebo lehce oděné postavy v pohybu. Maloval subjekty v plném slunečním světle, kromě toho vytvářel také obrazy hlubokého vesmíru s využitím svého studia perspektivy.

Eakins projevil také zájem o nové technologie chronofotografie – oblasti, ve které je nyní považován za inovátora. Avšak ve své době byl považován za kontroverzní postavu, jejíž práci byla za jeho života věnována malá míra oficiálního uznání. Po své smrti byl americkými historiky označen jako „nejsilnější, nejvíce hlubokomyslný realista devatenáctého a počátku dvacátého století v americkém umění“.[3]

V roce 1883 se ke studiu Pennsylvánské akademie výtvarných umění ve Philadelphii zapsala malířka a fotografka Eva Watson-Schütze. Studovala u Thomase Eakinse, ale v této době se zajímala o akvarely a olejomalby, a není známo, zda se ještě zajímala o Eakinsovo fotografování.[4]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Study in Human Motion – studie lidského pohybu při skoku do dálky, 1885
Sám nahý Eakins při detailní studii běhu

Eakins byl označen jako ten, kdo „přinesl fotoaparát do amerického výtvarného studia“.[5] Během svého studia v zahraničí dostal možnost využívat fotografie u francouzských realistů, i když využití fotografie bylo stále odsuzováno jako zjednodušení tradicionalistů. V pozdních sedmdesátých letech 19. století se seznámil s fotografickými studiemi pohybu Angličana Eadwearda Muybridge, zejména s jeho sekvencemi koňů. Poté se začal o využití fotosekvencí pohybu také zajímat.[6] Vytvářel své vlastní pohybové studie, obvykle zahrnující nahou postavu. Vynalezl dokonce svou vlastní techniku pro snímání pohybu na film.[7] Kde se Muybridge opíral o systém řady fotoaparátů, které snímaly posloupnost jednotlivých fotografií, Eakins raději používal jednu kameru, která nasnímala řadu expozic na jeden negativ.[8] Dobrým příkladem je jeho malovaný obraz Květnové ráno v parku, při kterém se významně spoléhal na pohybové studie, které zachycují skutečnou chůzi čtyř koní táhnoucích kočár patrona Fairmana Rogerse.

Poté, co v roce 1880 Eakins získal kameru, namaloval několik obrazů jako např. Mending the Net (1881) a Arcadia (1883) u kterých je známo, že byly celé nebo alespoň část odvozeny z jeho fotografií. Některé postavy se zdají být podrobně a přesně přeneseny z fotografie pomocí některých zařízení jako například laterna magica, ty se pak Eakins snažil zakrýt olejovou barvou. Eakins své metody uplatňoval důkladně ve snaze o přesnost a realismus.[9] Takzvané „Série aktů“, na kterých začal pracovat v roce 1883, obsahovaly fotografie nahých studentů i profesionálních modelů, které byly zabírány z různých úhlů, aby se daly použít pro studium lidské anatomie, a byly často používány a vystavovány během studia ve škole. Později pořizoval buď v interiéru nebo venku portréty mužů, žen a dětí, včetně své manželky. Nejvíce provokativní, a jediné, které kombinovaly muže i ženy, byly fotografie nahého Eakinse a ženského modelu. Ačkoliv při fotografování byli přítomni svědci a pomocníci a pózy většinou čerpaly z tradice, už jenom pouhé množství fotografií a Eakinsovo zjevné zobrazení na nich ohrožovalo jeho postavení na Akademii.[10]

Amelia Van Buren[editovat | editovat zdroj]

Miss Amelia Van Buren od Thomase Eakinse
Fotografie Van Burenové od Thomase Eakinse, kterou zhotovil v rámci přípravy na olejomalbu Miss Amelia Van Buren

Talent Amelie Van Burenové umožnil absolvovat lekce výtvarného umění přímo u Eakinse, včetně kontroverzních lekcí s nahými modely, mužskými i ženskými.[11]

V letech 1885-1886 se spiklo několik bývalých Eakinsových studentů (včetně Thomase Pollocka Anshutze a Colina Campbella Coopera), a Eakins byl vyhozen z Pennsylvánské akademie výtvarných umění. Tvrdili vyšetřovacímu výboru, že Eakins využíval studentky, včetně Van Burenové, jako nahé modely. Dalším velmi pobuřujícím obviněním bylo, že Van Burenová položila Eakinsovi otázku týkající se pánevních pohybů, přičemž Eakins reagoval tím, že si sundal své kalhoty a pohyby demonstroval. Později trval na tom, že tato epizoda měla zcela profesionální charakter.[12]

Po zotavení z neurastenie se Van Buren vrátila do Filadelfie, kde pokračovala ve studiu u Eakinse, i když už ne na Pennsylvánské akademii. Van Buren a Eakins zůstali v úzkém kontaktu ještě několik let poté. Tři nebo čtyři roky po propuštění z akademie Eakins namaloval Van Buren na obraze Miss Amelia Van Buren (1891).

Ukázky studií a maleb[editovat | editovat zdroj]

Na všech, asi osmi stech fotografiích připisovaných Eakinsovi a jeho skupině lidí, jsou většinou studie postavy, a to buď oblečených nebo nahých nebo portréty.[13] Žádný jiný americký umělec-fotograf té doby kromě Eakinse nevytvořil srovnatelný počet takových podobných snímků.[14]

Pionýři vysokorychlostní fotografie[editovat | editovat zdroj]

Květnové ráno v parku – obraz, kde využil pohybové fotostudie skutečné chůze čtyř koní táhnoucích kočár

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Adams, Henry: Eakins Revealed: The Secret Life of an American Artist. Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-515668-4.
  • Berger, Martin: Man Made: Thomas Eakins and the Construction of Guilded Age Manhood. University of California Press, 2000. ISBN 0-520-22209-1.
  • Canaday, John: Thomas Eakins; Familiar truths in clear and beautiful language, Horizon. Volume VI, Number 4, Autumn 1964.
  • Doyle, Jennifer: Sex, Scandal, and 'The Gross Clinic. Representations 68 (Fall 1999): 1-33.
  • Goodrich, Lloyd: Thomas Eakins. Harvard University Press, 1982. ISBN 0-674-88490-6
  • Homer, William Innes: Thomas Eakins: His Life and Art. Abbeville Press, 1992. ISBN 1-55859-281-4
  • Johns, Elizabeth: Thomas Eakins. Princeton University Press, 1991. ISBN 0-691-00288-6
  • Kirkpatrick, Sidney: The Revenge of Thomas Eakins. Yale University Press, 2006. ISBN 0-300-10855-9.
  • Lubin, David: Acts of Portrayal: Eakins, Sargeant, James. Yale University Press, 1985. ISBN 0-300-03213-7
  • Sewell, Darrel: Thomas Eakins: Artist of Philadelphia. Philadelphia Museum of Art, 1982. ISBN 0-87633-047-2
  • Updike, John: Still Looking: Essays on American Art. Alfred A. Knopf, 2005. ISBN 1-4000-4418-9
  • Weinberg, H. Barbara: Thomas Eakins and the Metropolitan Museum of Art. The Metropolitan Museum of Art, 1994. Publication no: 885-660
  • Werbel, Amy: Thomas Eakins: Art, Medicine, and Sexuality in Nineteenth-Century Philadelphia. Yale University Press, 2007. ISBN 978-0-300-11655-7.
  • The Paris Letters of Thomas Eakins. Edited by William Innes Homer. Princeton, PUP, 2009, ISBN 978-0-691-13808-4

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1], James F. Cooper, Is Thomas Eakins a Great Artist? Retrieved July 27, 2009
  2. [2], Philadelphia Museum of Art, retrieved July 27, 2009
  3. Goodrich, Volume II, str. 285.
  4. BLOCK, Jean F.. Eva Watson-Schütze, Chicago Photo-Sessionist. [s.l.] : [s.n.], 1985. S. 2–16.  
  5. Rosenheim, Jeff L., Thomas Eakins, Artist-Photographer, in the Metropolitan Museum of Art, Thomas Eakins and the Metropolitan Museum, str. 45. The Metropolitan Museum of Art, 1994.
  6. „v roce 1879 Eakins přímo s Muybridgem komunikoval.“ Goodrich, Volume I, strana 263.
  7. „…s jejich postupnými a překrývajícími se formami…“ Rosenheim, strana 50.
  8. Sewell, str. 82.
  9. Tucker and Gutman, Thomas Eakins, Philadelphia Museum of Art, 2001, ISBN 0-87633-142-8, str. 229, 238
  10. W. Douglass Paschall, Thomas Eakins, Philadelphia Museum of Art, 2001, ISBN 0-87633-142-8, str. 251, 238
  11. DIXON, Laurinda S., Weisberg, Gabriel P In sickness and in health: disease as metaphor in art and popular wisdom. [s.l.] : University of Delaware Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0874138574.  
  12. ADAMS, Henry. Eakins revealed: the secret life of an American artist. [s.l.] : Oxford University Press US, 2005. Dostupné online. ISBN 0195156684.  
  13. Rosenheim, str. 45.
  14. Goodrich, svazek I, str. 260.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]