Eva Watson-Schütze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eva Watson-Schütze: Růže, heliogravura publikovaná v magazínu Camera Work, No 9, 1905, gumotiskový dvojchromanový proces, 34×12,7 cm
Eva Watson-Schütze: A Study Head, fotogravura publikovaná v Camera Notes, Vol 4 No 3, leden 1901
Akt ženy na skále, platinotisk, 16 x 21,5 cm, 1904
Eva Watson Schütze: John Dewey
Jane Whitehead a Lilie, 1905

Eva Watson-Schütze (16. září 18671935) byla americká portrétní fotografka a malířka známá svým piktorialistickým stylem. Byla jednou ze zakládajících členů spolku Fotosecese, kruhu vysoce kreativních a vlivných fotografů, jejichž úsilí pomohlo vynést fotografii na úroveň umělecké formy.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Watson-Schütze se narodila v Jersey City ve státě New Jersey 16. září 1867 jako Eva Lawrence Watsonová. Její rodiče byli Dr. John a Mary Lawrence Watsonovi a její rodina přišla ze Skotska. Byla nejmladší ze čtyř dětí.[1]

V roce 1883, když jí bylo šestnáct, se zapsala ke studiu Pennsylvánské akademie výtvarných umění ve Philadelphii, kde studovala u známého malíře a fotografa Thoma Eakinse. V té době se zajímala o akvarely a olejomalby, a není známo, zda se ještě zajímala o Eakinsovo fotografování.[2]

V devadesátých letech se začala Watsonová zajímat o fotografování a brzy se rozhodla jít touto cestou. V letech 1894 až 1896 sdílela fotografické studio a galerii výtvarného umění v Atlantic City, New Jersey s Amelií Van Burenovou - další absolventkou Akademie ve Philadelphii, se kterou uzavřela „bostonské manželství“. Van Burenová však musela proti své vůli dělat kompromisy ve svém estetickém cítění aby své obrazy v galerii prodávala, vrátila se proto zpátky k fotografování.[3]

Obě ženy byly uznávány jako výtvarné umělkyně a vystavovaly společně na výstavě Pitssburgského fotoklubu v roce 1899[4] a Van Buren byla známá svými portréty, kdysi prohlásila, že jejím cílem je, aby její portréty "odpovídaly těm Sargentovým, Wattsovým a dalších mistrů".[5]

Po rozchodu s Burenovou si Watsonová otevřela vlastní portrétní studio - okolo roku 1897. Rychle se stala známá svým piktorialistickým stylem a její studio se stalo známým místem setkávání fotografů, kterým byla tato tvorba blízká.[2] V té době napsala fotografovi Francesi Benjaminovi Johnstonovi o své víře v budoucnost žen ve fotografii: „Přijde nová éra, kdy ženy začnou létat na křídlech fotografie.“[6][7]

V roce 1898 bylo vybráno jejích šest fotografií pro výstavu na prvním Philadelfském fotografickém "salónu", kde vystavovala pod jménem Eva Lawrence Watson. Právě díky této výstavě se seznámila s Alfredem Stieglitzem, který byl jedním z členů komise vybírající exponáty.[8]

V roce 1899 byla zvolena členkou Fotografické společnosti ve Filadelfii (Photographic Society of Philadelphia). Fotograf a kritik Joseph Keiley ocenil její práci, kterou ten rok vystavvovala a komentoval ji jako „delikátní chuť a umělecká originalita“.[9]

V následujícím roce se sama stala členkou poroty na Philadelfském fotografickém salónu. Její význam velké postavy v oboru fotografie v té době může být jasný z pohledu na ostatní členy poroty: Alfred Stieglitz, Gertrude Käsebierová, Frank Eugene a Clarence H. White.

V roce 1900 ji Johnston požádal, zda by nepředvedla svou práci na průkopnické výstavě amerických fotografek v Paříži. Watsonová namítla: Byl to jeden z mých speciálních koníčků - a velmi jsem zdůrazňovala, že ´své práce´ nechci prezentovat jako ´práce žen´. Chci svá díla posuzovat pouze standardně bez ohledu na pohlaví.[10][11] Johnston však dále naléhal a Watsonová poslala dvanáct tisků - největší počet od jednoho autora - na výstavu, která se konala v roce 1901.

V roce 1901 se provdala za profesora Martina Schützeho, vystudovaného právníka narozeného v Německu, který získal titul Ph.D. za německou literaturu na University of Pennsylvania v roce 1899.[11] Později získal práci učitele v Chicagu a brzy se do tohoto města přestěhoval. Ve stejném roce byla Watsonová zvolena členkou spolku Linked Ring. Využila také možnosti korespondovat si s některými z nejprogresivnějších fotografů své doby a začala hledat podobně naladěné osobnosti v USA.

V roce 1902 řekla svůj nápad utvořit sdružení nezávislých a stejně smýšlejících fotografů Alfredu Stieglitzovi. Několikrát si o této myšlence psali a do konce roku se spolu se Stieglitzem a dalšími fotografy stala jedním ze zakládajících členů slavného spolku Fotosecese (Photo-Secession). Spolek sdružoval 120 fotografů (členy byli např. Alvin Langdon Coburn, Frank Eugene, Gertrude Käsebierová, Edward Steichen, Alfred Stieglitz, Clarence White). Vedoucí osobností spolku byl Alfred Stieglitz, jehož výstavní síň Malé galerie Fotosecese (Little Galleries of the Photo-Secession, rovněž známá jako Galerie 291) a časopis Camera Work byly s Fotosecesí úzce spjaty. Spolek zanikl po deseti letech, kdy vyvrcholily názorové rozdíly klíčových členů na další směr vývoje umělecké fotografie.[12]

Alfred Stieglitz ji v roce 1902 zařadil ve svém článku v časopise Century Magazine, spolu s Rose Clarkovou, Gertrudou Käsebierovou nebo Mary Devensovou, mezi deset nejvýznamnějších amerických piktorialistických fotografek tehdejší doby.[13]

Přibližně od roku 1903 začala Watson-Schütze trávit léta ve Woodstocku (stát New York) v kolonii Byrdcliffe v Catskillských horách. Spolu s manželem tu později koupili pozemky a vybudovali zde nový domov, který nazvali "Hohenwiesen" (High Meadows), kde trávila většinu svých letních a podzimních měsíců přibližně od roku 1910 do 1925.[2]

V roce 1905 Joseph Keiley napsal dlouhý článek o jejím působení ve spolku Camera Work, kde o ní uvedl, že byla „jedním z nejochvějnějších a nejupřímnějších nositelů myšlenky piktorialistického hnutí v Americe“.[14][15]

Když začala trávit více času na Byrdcliffe probudil se v ní její zájem o malbu a během několika let začala trávit více času před plátnem, než za kamerou. Stala se studentkou Williama Emile Schumachera, amerického malíře, který vystavoval na slavné Armory Show roku 1913. Po roce 1910 dělala stále méně a méně fotografií až s ní v roce 1920 přestala úplně, s výjimkou rodinných fotografií.[1]

V roce 1929 se stala ředitelkou společnosti The Renaissance Society, nesběratelského muzea založeného v roce 1915 na Chicagské Univerzitě. Pod jejím vedením v letech 1929 - 1935 tato společnost prezentovala průkopnické výstavy raných modernistů, jako byli Pablo Picasso, Georges Braque, Marc Chagall, Jean Arp, Joan Miró nebo Constantin Brancusi. Jean Fulton o ní ve své knize napsal, že "...za těch šest let proměnila z velké části amatérské muzeum na mezinárodně uznávanou organizaci mezi čelními institucemi moderního umění."[16][17]

Watson-Schütze zemřela v Chicagu v roce 1935. Později téhož roku uspořádala Renaissance Society pamětní výstavu jejích prací. Ta zahrnovala 32 obrazů a 2 kresby, avšak žádnou z jejích fotografií.[1]

Po smrti Watson-Schütze byly uspořádány dvě retrospektivní výstavy jejích fotografií: Eva Watson-Schütze, Chicago Photo-Secessionist, (ISBN 0-943056-06-3) na University of Chicago Library v roce 1985 a Eva Watson-Schütze, Photographer, (ISBN13: 978-0-615-25832-4) v Samuel Dorsky Museum Art na státní univerzitě State University of New York at New Paltz v roce 2009.

Růže[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Růže (Eva Watson-Schütze).

Snímek Růže demonstruje vztah Watsonové k vytvoření výrazné siluety. Mladá žena je zobrazena na jednoduchém studiovém pozadí, čímž se zvýraznil nepravidelný obrys šatů ještě zdůrazněný vyšívanou látkou se vzory, který má dívka od ramenou téměř k zemi. Žena je umístěna ve středové kompozici, hledí přímo do fotoaparátu, což přispívá k pocitu rovinnosti, plochosti.

Watson-Schütze zvolila neobvyklý formát: vysoký, úzký, vertikálně orientovaný obdélník, který postava téměř zaplňuje. Prakticky každý element vertikálu zdůrazňuje - výšivky, sestupný lem... Kromě toho drží v rukách žena plně rozvitou růži, jejíž stonek je tak dlouhý, že sahá od krku až po kolena - květina tvoří tenkou tmavou linii, která odráží dívčinu štíhlost. Vertikálu zdůrazňují také její tmavé vlasy, které má napůl vpředu a napůl vzadu. Široká lesklá saténová stuha šatů představuje jednu z mála vodorovných čar na obrázku. Na originálu je v levém horním rohu jasně viditelný monogram Watson-Schützeové.[18]

Snímkem Růže se inspirovala piktorialistická fotografka Jane Reece, která v roce 1907 pořídila svůj autoportrét Dívka s vánoční hvězdou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c WOLF, Tom. Eva Watson-Schütze, Photographer. [s.l.] : New Paltz, NY: Samuel Dorsky Museum of Art, SUNY, 2009. S. 6–26.  
  2. a b c BLOCK, Jean F.. Eva Watson-Schütze, Chicago Photo-Sessionist. [s.l.] : [s.n.], 1985. S. 2–16.  
  3. SANDLER, Martin W.. Against the Odds: Women Pioneers in the First Hundred Years of Photography. [s.l.] : Rizzoli International Publications, 2002. ISBN 0847823040. S. 61–62.  
  4. ROSENBLUM, Naomi. A History of Women Photographers. [s.l.] : Abbeville Press, 1994. ISBN 1558597611. S. 323.  
  5. COTKIN, George. Reluctant modernism: American thought and culture, 1880-1900. [s.l.] : Rowman & Littlefield, 2004. Dostupné online. ISBN 0742531473.  
  6. V originále: There will be a new era, and women will fly into photography.
  7. C. Jane Glover. The Positive Image: Women Photographers in Turn of the Century America. [s.l.] : Albany: SUNY Press, 1988. S. 20.  
  8. HOMER, William Inness. Pictorial Photography in Philadelphia: The Pennseylvania Academy's Salons 1898-1901. [s.l.] : Philadelpia: Pennslvania Academy of Fine Arts, 1984.  
  9. KEILEY, Joseph T.. Camera Notes. Parametr "periodikum" je povinný! 1900, čís. 3, s. 140.  
  10. V originálu: “It has been one of my special hobbies – and one I have been very emphatic about, not to have my work represented as ‘women’s work’. I want [my work] judged by only one standard irrespective of sex.”
  11. a b GRIFFITH, Bronwyn A. E.. Ambassadors of Progress: American Women Photographers in Paris, 1900-1901. [s.l.] : Giverny: Musée d’Art Américain, 2001. S. 178–179.  
  12. DUFEK, Antonín. Alfred Stieglitz. Praha : Odeon, 1990. ISBN 80-207-0078-1.  
  13. Alfred Stieglitz(1902)."Modern Pictorial Photography". Century Magazine44: 822–825. 
  14. Anglicky: “...one of the staunchest and sincerest upholders of the pictorial movement in America.”
  15. KEILEY, Joseph T.. Camera Work. Parametr "periodikum" je povinný! 1905, čís. 9, s. 24.  
  16. "In those six years she transformed the group from a largely amateurish, unfocused organization into an internationally recognized, truly vanguard institution advancing a rigorous modernist agenda."
  17. FULTON, Jean. A History of the Renaissance Society: The First Seventy Five Years. [s.l.] : Chicago: University of Chicago, 1994. S. 11.  
  18. http://www.nmwa.org/collection/detail.asp?WorkID=2267

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Eva Watson-Schütze ve Wikimedia Commons