The Velvet Underground & Nico

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
The Velvet Underground & Nico
Interpret The Velvet Underground & Nico
Druh alba studiové album
Vydáno 12. března 1967
Nahráno Stopy 3, 5-6; 8-11
duben 1966 Scepter Studios, New York
Stopy 2, 4, 7
květen 1966 T.T.G. Studios, Hollywood, Ca.
Stopa 1
listopad 1966 Mayfair Studios, New York
Žánr rock, experimentální rock, psychedelický rock, protopunk, art rock, avantgardní hudba
Délka 48:51
Jazyk angličtina
Vydavatelství Verve Records
Producenti Andy Warhol, Tom Wilson
Profesionální kritika

ostatní níže
The Velvet Underground chronologicky
The Velvet Underground & Nico
(1967)
White Light/White Heat
(1968)
Nico chronologicky
The Velvet Underground & Nico
(1967)
Chelsea Girl
(1967)

The Velvet Underground & Nico je studiové album americké experimentální rockové skupiny The Velvet Underground a zpěvačky Nico; v obou případech jde o debutové album. Původně vyšlo v březnu 1967 pod Verve Records.

V dějinách hudby vzniklo jen málo alb, jejichž vliv byl tak dalekosáhlý jako dopad debutové desky Velvet Underground. Trvalo jí sice přes deset let, než v prodejnosti překonala šestimístné číslo, čerpaly z ní ale glam rock, punk, new wave, gothic rock, noise a téměř všechny další hudební směry „nalevo“ od rockového mainstreamu.

„Velveti“ zde znějí mnohem výrazněji než jejich současníci, nejpřekvapivější je však neuvěřitelná různorodost skladeb. Najdeme zde dream-pop („Sunday Morning“), tvrdý garážový rock („Waiting for the Man“), na kost obnažené R&B („There She Goes Again“), jazz-rock („The Black Angel's Death Song“) i krotký love song („I'll Be Your Mirror“).

Pozornost tisku i fanoušků vždy nejvíce přitahovaly Reedovy textové výlety do říše drog a zvráceného sexu, které nejotevřeněji prezentuje v písních „Heroin“ a „Venus in Furs“, ale i hudba Velvet Underground byla stejně radikální jako jejich slova. Dokládá to strnulá disharmonie skladby „European Son“, znepokojivá malebnost „All Tomorrow's Parties“ nebo neklidná dynamika zmiňovaného „Heroinu“.

O přínosu Nico pro toto album se stále vedou spory; podíl Andy Warhola se ale netýkal jen podepisování šeků. Byl to právě tento kontroverzní umělec, kdo skupině umožnil nahrát její materiál bez kompromisů, což by za jiných okolností asi neprošlo.

Nahrávání[editovat | editovat zdroj]

Své první nahrávky skupina nahrála v červenci 1965 v sestavě Lou Reed, John Cale a Sterling Morrison v bytě na Ludlow Street. Šlo o celkem šest demosnímků nahraných na magnetofon Wollensak: „Venus in Furs“, „I'm Waiting for the Man“, „Heroin“, „All Tomorrow's Parties“, „Wrap Your Troubles in Dreams“ a „Prominent Men“. První čtyři byly nahrány znovu a vyšly na debutovém albu Velvet Underground, pátá na prvním albu zpěvačky Nico a šestá již nově nahrána nebyla.[4] V následujících měsících ze skupiny odešel bubeník Angus MacLise, který měl hrát i na zmíněných demosnímcích, ale nedostavil se, a nahradila jej Maureen Tuckerová. Později se skupina seznámila s malířem a filmařem Andy Warholem. Warhol se ještě se svým manažerem Paulem Morrisseyem rozhodli, že Reed není dobrý zpěvák a skupina potřebuje zpěvačku.[5] Warhol se přibližně ve stejné době seznámil s německou zpěvačkou, modelkou a herečkou Nico a představil ji skupině.

První skladby, které nakonec na albu vyšly, byly nahrány v dubnu 1966 v newyorskm studiu Scepter Studios.[6] Nahrávacími techniky byli Norman Dolph a John Licata a produkce se ujal Warhol.[7][p 1]

Ačkoliv byl Morrison především kytaristou, občas se musel ujmout baskytary, na kterou Cale hrát nemohl; ten tožiž v některých skladbách hrál na violu.[8]

Skladba „Venus in Furs“ byla inspirována knihou Venuše v kožichu − v anglickém originále Venus in Furs Leopolda von Sacher‑Masocha[4]

Seznam skladeb[editovat | editovat zdroj]

Původní LP[editovat | editovat zdroj]

Strana 1
Pořadí Název Autor Délka
1. Sunday Morning Lou Reed, John Cale 2:54
2. I'm Waiting for the Man Reed 4:39
3. Femme Fatale Reed 2:38
4. Venus in Furs Reed 5:12
5. Run Run Run Reed 4:22
6. All Tomorrow's Parties Reed 6:00
Strana 2
Pořadí Název Autor Délka
7. Heroin Reed 7:12
8. There She Goes Again Reed 2:41
9. I'll Be Your Mirror Reed 2:14
10. The Black Angel's Death Song Reed, Cale 3:11
11. European Son Reed, Cale, Sterling Morrison, Maureen Tuckerová 7:46

Reedice 2012[editovat | editovat zdroj]

Disk 4
Pořadí Název Autor Délka
1. „European Son“ Reed, Cale, Morrison, Tucker 9:02
2. „The Black Angel's Death Song“ Reed, Cale 3:16
3. „All Tomorrow's Parties“ Reed 5:53
4. „I'll Be Your Mirror“ Reed 2:11
5. „Heroin“ Reed 6:16
6. „Femme Fatale“ Reed 2:36
7. „Venus in Furs“ Reed 4:29
8. „Waiting for the Man“ Reed 4:10
9. „Run Run Run“ Reed 4:23
10. „Walk Alone“   3:27
11. „Crackin' Up“ / „Venus in Furs“ Bo Diddley / Reed 3:52
12. „Miss Joanie Lee“   11:49
13. „Heroin“ Reed 6:14
14. „There She Goes Again“ Reed 2:09
15. „There She Goes Again“ Reed 2:56
Disk 5
Pořadí Název Autor Délka
1. „Melody Laughter“ (instrumentální jam)   28:26
2. „Femme Fatale“ Reed 2:37
3. „Venus in Furs“ Reed 4:45
4. „The Black Angel's Death Song“ Reed, Cale 4:45
5. „All Tomorrow's Parties“ Reed 5:03
Disk 6
Pořadí Název Autor Délka
1. „Waiting for the Man“   4:50
2. „Heroin“   6:42
3. „Run Run Run“   8:43
4. „The Nothing Song“ (instrumentální jam)   27:56

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

hudebníci
technická podpora

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Přestože Warhol byl uveden jako producent, ve skutečnosti tuto práci nevykonával. Jeho produkční přínos byl spíše v tom, že nahrávání financoval; spíše než práci hudebního producenta vykonával práci ve smyslu filmového producenta.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DEMING, Mark. The Velvet Underground & Nico [online]. Allmusic, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. CHRISTGAU, Robert. The Velvet Underground [online]. RobertChristgau.com, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. RAYMER, Miles. The Velvet Underground: The Velvet Underground & Nico [online]. Pitchfork Media, 2012-11-20, [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Unterberger, s. 51
  5. Unterberger, s. 72
  6. Unterberger, s. 85
  7. Unterberger, s. 84
  8. a b Unterberger, s. 88

Literatura[editovat | editovat zdroj]