European Son

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
European Son
Skladba od The Velvet Underground
Z alba The Velvet Underground & Nico
Vydáno březen 1967
Nahráno duben 1966
Žánr avantgardní hudba, experimentální rock, protopunk
Délka 7:46
Vydavatelství Verve Records
Producent/i Andy Warhol
Skladatel Lou Reed, John Cale, Sterling Morrison, Maureen Tucker
Textař Lou Reed
The Velvet Underground & Nico
chronologicky
The Black Angel's Death Song
(10)
European Son

European Son“ je jedenáctá skladba z prvního alba americké skupiny The Velvet Underground nazvaného The Velvet Underground & Nico. Nahrána byla spolu se skladbami „Run Run Run“, „All Tomorrow's Parties“, „Femme Fatale“, „There She Goes Again“, The Black Angel's Death Song a „I'll Be Your Mirror“ v dubnu 1966 ve studiu Scepter Studios v New Yorku. Všechny tyto skladby v těchto verzích později vyšly na albu The Velvet Underground & Nico. Mimo to zde ještě nahráli tři další skladby − „Heroin“, „I'm Waiting for the Man“ a „Venus in Furs“ − ty však v těchto verzích na prvním albu nevyšly.[1] Role zvukařů se ujali Norman Dolph a John Licata a o produkci se staral Andy Warhol.[2]

Autory hudby jsou všichni členové skupiny, tedy Lou Reed, John Cale, Sterling Morrison a Maureen Tucker a text napsal Reed. Značná část skladby je instrumentální a právě proto ji Reed věnoval svému vzoru Delmoru Schwartzovi, který neměl rád rock and rollové texty.[1][3] Jde o nejdelší a nejvíce experimentální skladbu z celého alba a, stejně jako „Sister Ray“ z druhého alba White Light/White Heat, je až na jeho samém konci. Vedle klasických hudebních nástrojů je zde slyšet i rozbití skladba, které ji připisováno Johnu Caleovi.[1]

Coververze[editovat | editovat zdroj]

Americká skupina Half Japanese vydala coververzi skladby „European Son“ na svém třetím albu Our Solar System.[4] V roce 1990 vyšla skladba v podání britské skupiny Ride na tribute albu Heaven & Hell - A Tribute to The Velvet Underground.[p 1] V roce 1998 vyšla skladba na dalším tribute albu Plays Venus in Furs and Other Velvet Underground Songs v podání nizozemské zpěvačky Bettie Serveert.[5] V tomtéž roce svou skladbu vydal Thurston Moore na kompilaci The End of Music as We Know It.[6] Americký kytarista Gary Lucas svou verzi vydal na svém albu Street of Lost Brothers z roku 2000.[7] Skladbu rovněž nahrála skupina The Olivia Tremor Control. Její verze vyšla na albu Black Foliage: Animation Music Volume 1 v roce 2011.[8] V roce 2011 vyšla na albu The Velvet Underground & Nico Tribute v podání Stephana Jenkinse a Joe Lewise.[9] Basovou linku z této skladby použila skupina Yo La Tengo v písni „Moby Octopad“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1994 pak vyšla stejná verze na albu Fifteen Minutes: A Tribute to The Velvet Underground.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c UNTERBERGER, Richie. White Light / White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha : Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 90.  
  2. Unterberger, s. 84
  3. BOCKRIS, Victor; MALANGA, Gerard. Nadoraz: Příběh The Velvet Underground. Překlad Josef Rauvolf. Praha : Levné knihy, 2010. ISBN 978-80-7309-807-0. S. 111.  
  4. Our Solar System [online]. Allmusic, [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PARKER, Chris. Plays Venus in Furs and Other Velvet Underground Songs [online]. Allmusic, [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. The End of Music as We Know It [online]. Allmusic, [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. OLEWNICK, Brian. Street of Lost Brothers [online]. Allmusic, [cit. 2013-02-05]. Dostupné online.  
  8. Olivia Tremor Control, The − Black Foliage: Animation Music Volume 1 [online]. Discogs, [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. The Velvet Underground and Nico Tribute [online]. Allmusic, [cit. 2013-02-05]. Dostupné online. (anglicky)