Tři věže vápenných pecí
| Tři věže vápenných pecí | |
|---|---|
 Věže šachtových vápenných pecí č. III., IV. a V. | |
| Základní informace | |
| Architekti | Oberschleisische-Industrie-Bau A.G., Gleiwitz |
| Výstavba | 1927–1929 |
| Zánik | 1975 |
| Materiály | cihla, šamotová cihla, železobeton, ocel |
| Stavitel | Pittel & Brausewetter |
| Stavebník | Pražská železářská společnost |
| Současný majitel | První železářská Kladno |
| Poloha | |
| Adresa | Kladno, Kročehlavy,  Česko |
| Souřadnice | 50°8′47,95″ s. š., 14°7′3,84″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 102997 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Torza Tří věží vápenných pecí číslo III., IV. a V., které stojí na katastrálním území Kročehlavy a Kladno, v jižním okraji Vojtěššké hutě a v těsné blízkosti vnitropodnikového nádraží Kladensko-nučické dráhy, byly v roce 2008 Ministerstvem kultury České republiky prohlášeny kulturními památkami České republiky.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve vysokých pecích Vojtěšské huti se používala k výrobě surového železa nučická železná ruda, která vyžadovala velké množství vápence (CaCO3) ve vsázce. Disociace vápence na oxid vápenatý (CaO) a oxid uhličitý (CO2) je silně endotermická reakce, při které na jednu tunu vápence je potřeba přibližně 500 kg koksu. Při tavbě ve vysoké peci vzniklý oxid vápenatý sloužil k vázání kyselých nebo amfoterních oxidů jako SiO2, Al2O3 a dalších oxidů do strusky a dále vázal síru a další příměsi. Uvolněný oxid uhličitý z rozkladu vápence negativně ovlivňoval kvalitu vysokopecního plynu (zřeďoval jej a snižoval jeho redukční schopnost).
Snížení spotřeby koksu ve vysoké peci tím, že do průsady bude dodáno určité množství vypáleného vápence v šachtové peci levným vysokopecním plynem, navrhl profesor Jindřich Šárek. Po úspěšném ověření výpalu v malé šachtové peci a úspěšných provozních zkouškách s částečným prosazováním vypáleného vápence do vysoké pece, bylo v letech 1927–1929 přistoupeno k výstavbě čtyřech velkých šachtových pecí k pálení vápence. S postupným rozšiřováním výroby surového železa byla přistavěna ještě jedna šachtová pec v roce 1940. Projekt pro Pražskou železářskou společnost vypracovala firma Oberschleisische-Industrie-Bau A.G., Gleiwitz a stavbu provedla pražská firma Pittel & Brausewetter.[3] Se zastavením výroby surového železa v Kladně v roce 1975 byla zastavena i výroba páleného vápence. Vápenné pece I. a II byly zbořeny zbývající tři byly postupem doby (do roku 1997) zbaveny technologického zařízení, mostků a ochozů. V roce 2008 byly prohlášeny kulturní památkou České republiky.[4][5][6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Pece měly dvě části: násypku (násypné komory) a vlastní vypalovací pec.
Násypky byly umístěny níže pod terénní vlnou. Jejich železobetonové nálevkovité komory byly v koruně 12 m dlouhé a široké 10,6 m, každá s objemem 284 m³. Přes zásobníky vedly koleje, takže vápenec byl z vagónů sypán přímo do nich.
Vápenné pece jsou založeny na společné železobetonové základně. Válcová monolitická železobetonová podstava každé pece o výšce 8,63 m je tvořena šesti podpěrami, spojených v horní části prstencem. Na podstavu nasedá válcová část a na ni čtyři válcové komolé kužele postupně se zmenšující. Celková výška pece je 31,430 m, vnitřní šacha má průměr 6 m, objem pece byl 264 m³. Vnitřek pece byl vyzděn šamotovými cihlami a vnější část pálenými červenými cihlami zvonivkami. Vnější zdivo je na několika místech staženo ocelovými pásy. Vysokopecní plyn byl přiváděn do okružního plynového kanálu pece ve výšce 13 m a byl rozveden průduchy do prostoru pálení vápna. Vzduch byl přiváděn otvory na vnějším obvodu pece nad plynovými průduchy. Každá pec měla svůj výtah umístěný mezi násypkou a pecí. Násypným žlabem byl naplněn koš,který byl vytažen ke kychtě, kde se vyklopil. Celý proces naplnění, vytažení a vysypání probíhal samočinně.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-08]. Identifikátor záznamu 1114274417 : Tři věže šachtových vápenných pecí č. III., IV. V.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ ULBRICHOVÁ, Petra. Rozhodnutí o prohlášení za KP. iispp.npu.cz [online]. MK ČR, 2008-04-02 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace. 1. vyd. [Ostrava]: NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 335 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85034-98-1, ISBN 80-85034-98-0. OCLC 1200241139 S. 99, 100 a 220.
- ↑ Vápenné pece Vojtěšské huti č. III., IV. a V.. www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Pece ve Vojtěšské huti v Kladně se staly kulturní památkou. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Vápenné věže jsou od května kulturní památkou - Kladno minulé. www.kladnominule.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tři věže vápenných pecí na Wikimedia Commons
