Třída Atlanta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Atlanta
USS Atlanta
Obecné informace
Uživatelé United States Navy United States Navy
Typ lehký křižník
Lodě Atlanta, Juneau, San Diego, San Juan, Oakland, Reno, Flint, Tucson, Juneau, Spokane, Fresno
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída St. Louis
Následovník třída Cleveland
Technické údaje
Výtlak 6718 tn (standardní)
8340 tn (plný)
Délka 164,9 m
Šířka 15,21 m
Ponor 6,2 m
Pohon 2 turbínová soustrojí Westinghouse
4 kotle Babcock & Wilcox
2 šrouby
75 000 HP
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 33,6 uzlů (62 km/h)
Dosah 8 500 nám. mil
při 15 uzlech
Posádka 623
Výzbroj 16× 127 mm
9–16× 28mm
8× 20 mm
8× 533mm torpédomet
Pancíř 50–88mm (boky)
50mm (paluba)
38mm (dělové věže)
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Atlanta je třídou amerických lehkých křižníků, bojujících za druhé světové války v americkém námořnictvu. Křižníky byly původně projektovány jako vůdčí lodě torpédoborců, ale nakonec se z nich staly efektivní protiletadlové křižníky, sloužící k protiletadlové obraně svazů amerických letadlových lodí.

Průkopníky ve stavbě protiletadlových křižníků byly Britové, kteří pro Royal Navy nejprve přestavěly několik prvoválečných lehkých křižníků třídy C a v letech 19401942 postavily šestnáct protiletadlových křižníků třídy Dido, vyzbrojených deseti 132mm kanóny. Britské zkušenosti s loděmi této kategorie se odrazily v americké konstrukci, která však byla výrazně větší a lépe vyzbrojená.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Flint při spuštění na vodu, 1944

Pro výzbroj nových křižníků byly zvoleny 127mm kanóny Mk 12 umístěné na křižníky v počtu 16 kusů. Děla byla rozmístěna do osmi dvoudělových věží, podobných těm, které se později uplatnily u torpédoborců třídy Allen M. Summer. Šest z nich se nacházelo v ose lodě po třech na přídi a na zádi, zatímco zbylé dvě byly v zadní části po stranách nástavby. Tyto dvě věže byly u pozdějších lodí odstraněny. Hlavní výzbroj doplňovalo 12 kusů 28mm kanónů umístěných po třech až čtyřech hlavních. Později je nahradily účinnější kanóny Bofors ráže 40 mm. Výzbroj doplňovaly dva čtyřhlavňové torpédomety ráže 533 mm. U lodí, které následovaly po San Juan byly vypuštěny dvě boční dělové věže hlavní ráže.

Pancéřování lodí bylo velice slabé. Jednalo se o boční pancéřový pás, který se z 88 mm ztenčoval až na 50 mm. Paluba měla tloušťku 50 mm, dělové věže 38 mm a stanoviště řízení palby 98 mm.

Pohonný systém skládající se ze čtyř kotlů Babcock & Wilcox a dvojice turbínových soustrojí Westinghouse, roztáčejících dva šrouby mohl lodi udělit rychlost až 33,6 uzlů. Všechny lodě také bojovaly na pacifickém bojišti a sloužily především k ochraně svazů letadlových lodí.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Spokane v roce 1946 na rozbouřeném moři

První série křižníků (Atlanta, Juneau, San DiegoSan Juan) byla dokončena na přelomu let 1941/1942 a od počátku se zapojila do bojů v Pacifiku. Atlanta se zúčastnila bitvy u Midway a všechny čtyři se společně zapojily do bojů o ostrov Guadalcanal. Jednalo se o bitvu u Východních Šalamounových ostrovů, bitvu u ostrovů Santa Cruz a také o bitvu u Guadalcanalu, kde byla ztracena jak Atlanta, tak Juneau a to za velkých ztrát na životech posádky.

Druhá skupina lodí třídy skládající se z lodí Oakland, Reno, FlintTucson byla dokončena v rozmezí let 1943–1944. Stejně jako první skupina, se tyto lodě podílely na bojích v Pacifiku a především doprovázely svazy letadlových lodí.

Třetí skupinou lodí tvořily Juneau II, SpokaneFresno, které byly dokončeny až po válce. U nich byla změna výzbroje největší, tvořilo ji 12 kusů 127mm děl, 32 kusů 40mm kanónů a 20 kusů 20mm kanónů, přičemž torpédomety už nebyly montovány.

Po válce docházelo u všech lodí k dílčím modernizacím, ale jako takové rychle zastarávaly, jelikož s nástupem proudových letounů a řízených střel se účinnost jejich kanónů rapidně snižovala. V jejich roli je nahradily raketové křižníky, které byly navíc schopné plnit daleko širší spektrum úkolů. Protiletadlové křižníky třídy Atlanta byly ze služby vyřazovány na sklonku 50. let a v průběhu 60. let skončily v hutích.

Jednotlivá plavidla třídy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atlanta class cruiser na anglické Wikipedii.