Svatováclavští rytíři
| Rytířský řád svatého Václava | |
|---|---|
| Equites Sancti Wenceslai (la) | |
 Svatý Václav, patron řádu | |
| Základní informace | |
| Aktivita | 1297 (nebo dříve) |
| Kategorie | čestný rytířský řád podřízený českému králi |
| Sídlo | Praha |
| Země původu |  České království |
| Působnost | Země Koruny české |
| Patroni | Svatý Václav |
| Stuha | čestný rytíř |
Rytířský řád svatého Václava, Svatováclavští rytíři nebo rytíři svatého Václava (latinsky Equites Sancti Wenceslai) byli vybraní jedinci, kteří byli při korunovaci českých králů pasováni svatováclavským mečem. Toto pasování mělo povahu pouze vyznamenání a neznamenalo tvorbu rytířského řádu. S tímto vyznamenáním nebyla spojena žádná privilegia ani žádné hmotné výhody.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historicky nejstarším známým pasování proběhlo roku 1297 při korunovaci Václava II., který takto pasoval na rytíře dvě stě čtyřicet osob.[2] Je známo, že další pasování proběhla při korunovaci Jana (1311) a Zikmunda Lucemburského (1420), počet takto pasovaných rytířů není znám.
Další pasování probíhala při korunovaci českých panovníků relativně pravidelně, lze říci, že vynechání bylo spíše výjimečnou záležitostí, počet pasovaných osob zřídka přesáhl číslo dvacet.
Posledním českým panovníkem, který pasování provedl byl Ferdinand V. při své korunovaci v roce 1836, kdy pasoval patnáct rytířů.
Novodobá sdružení a organizace podobných jmen jsou považována za samozvané rytířské řády.[3]
Způsob pasování[editovat | editovat zdroj]
Pasování se provádělo při korunovaci nového českého krále, a probíhalo trojím poklepem na levé rameno mečem svatého Václava.
Vzhledem k tomu, že neexistují stanovy či kapitula, jednalo se o vyznamenání a nikoliv rytířský řád.[3]
Počet pasovaných rytířů[editovat | editovat zdroj]
Počet pasovaných rytířů při korunovaci daného krále (v závorce je uveden rok korunovace):
- Václav II. – 240 (1297)
- Jan Lucemburský – 2 (1311)
- Zikmund Lucemburský – ? (1420)
- Albrecht II. – 100 (1438)
- Ladislav Pohrobek – ? (1453)
- Vladislav II. – ? (1471)
- Ferdinand I. – 14 (1527)
- Maxmilián – 19 (1562)
- Rudolf II. – 4 (1575)
- Matyáš – 2 (1611)
- Ferdinand II. – 3 (1617)
- Fridrich Falcký – 5 (1619)
- Ferdinand III. – 4 (1627)
- Ferdinand IV. – 5 (1546)
- Leopold I. – 9 (1656)
- Karel II. – 47 (1723)
- Marie Terezie – 21 (1743)
- Leopold II. – 19 (1790)
- František I. – 18 (1792)
- Ferdinand V. – 15 (1836)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ F. Lobkowicz, Encyklopedie řádů a vyznamenání str. 39
- ↑ M. Buben, Encyklopedie heraldiky str. 325
- ↑ a b BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Leonid Křížek, Zdirad J. K. Čech in Encyklopedie zbraní a zbroje str. 162 (heslo meč svatováclavský); ISBN 80-85983-70-2
- Milan Buben in Encyklopedie heraldiky, str. 408-409 (heslo Rytíři svatého Václava)
- Kolektiv: Vzácné zbraně a zbroj ze sbírek VHM, Naše vojsko; 1986
- LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1999. 240 s. ISBN 80-85983-71-0.
- Pavel R. Pokorný: O pasování rytířů svatého Václava.