Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský též Havel, vlastním jménem Karel Havlíček (31. října 1821 v Borové u Přibyslavi - 29. července 1856 v Praze) byl český básník a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky a satiry. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů.
Příjmení Borovský získal podle jména vesnice, kde se narodil - Borová, takto totiž často podepisoval své články.
Od roku 1832 studoval v Havlíčkově Brodě (tehdy Německý Brod) na gymnasiu. Od r. 1838 studoval filosofii v Praze.
Jako první vystoupil proti přehnanému rusofilství 1. generace národních buditelů a rozhodl se přezkoumat stav a vhodnost slovanské vzájemnosti, proto se roku 1843 stal vychovatelem v Moskvě. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná.
Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a České Wčely. Roku 1848 odešel z Pražských novin a založil vlastní noviny - Národní noviny, které dosáhly velké popularity.
Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu, navštívi Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu.
Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než jako poslanec. V tomto období (do vydání oktrojované ústavy - březen 1849), byl příznivec vlády a v Čechách byl obviňován, že se zaprodal vládě.
Od března 1849 vystupoval velmi radikálně proti vládě a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo další vydávání novin. V lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Poté založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat.
V listopadu 1851 vyhrál soud, byl obviněn za své články, přesto byl 16. prosince 1851 převezen do Brixenu, kde zůstal ve vyhnanství až do r. 1855.
Propuštěn byl krátce před svou smrtí.
Dílo
- Epištoly kutnohorské
- Obrazy z Rus
- Tyrolské elegie - elegie je žalozpěv, nářek. Popisuje zde své zatčení a vězení. Jeho popis je humorný a lze říci, že dílo je satira. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení ,kdy se splašili koně). O klasickou elegii se jedná pouze ze začátku, kdy líčí rozloučení s rodinou. Forma je tvořena 9 zpěvy. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo vytvořil formou čtyřverší, která se pravidelně rýmují.
- Král Lávra
- Křest svatého Vladimíra - Příběh boha Peruna (slovanský Bůh hromu). Car chtěl, aby mu o svátek Perun zahřměl na oslavu, Perun to odmítl splnit. Car dal Peruna chytit a utopit. V tomto díle je prakticky v každém čtyřverší použit vulgarismus, je psáno velmi čtivě. Borovský srovnává práci bohů s novinařinou. Dílo je velmi kritické, tato kritika vrcholí v závěru.
- Epigramy - krátké veršované skladby, které v první části uvádí jakousi představu a druhá končí pointou. Většinou se jedná o kritiku, parodii, či satiru. Borovský je definuje: „Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“.