Přeskočit na obsah

Staroměstská vodárna: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Externí odkazy: Přidání kategorií
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 5 dalších uživatelů.)
Řádek 2: Řádek 2:
| název = Staroměstská vodárna
| název = Staroměstská vodárna
| typ =
| typ =
| obrázek = Smetana Museum in Prague.JPG
| popisek = Staroměstská vodárna
| využití = muzeum
| využití = muzeum
| poloha =
| poloha =
| obec = [[Praha]]
| obec = [[Praha]]
| země = Česko
| země = Česko
| zeměpisná šířka = 50.0855556
| zeměpisná délka = 14.4130556
| současný majitel = [[Muzeum Bedřicha Smetany]]
| současný majitel = [[Muzeum Bedřicha Smetany]]
| sloh = [[Novorenesance|neorenesance]]
| sloh = [[Novorenesance|neorenesance]]
Řádek 15: Řádek 11:
| výstavba = [[1883]]
| výstavba = [[1883]]
| přestavba = 1936 na muzeum
| přestavba = 1936 na muzeum
⚫
}}
| commonscat = Former Old Town waterworks
| rejstřík památek = 38320/1-105
⚫
}}
'''Staroměstská vodárna''' je [[novorenesance|novorenesanční]] budova bývalé Městské vodárny staroměstské v Praze na [[Novotného lávka|Novotného lávce]] u [[Karlův most|Karlova mostu]]. [[Vodárna]] byla postavena podle návrhu [[architekt]]a [[Antonín Wiehl|Antonína Wiehla]] z roku [[1883]]. Návrh [[figura|figurálních]] [[sgrafito|sgrafit]] zpracovali [[Mikoláš Aleš]] a [[František Ženíšek]] a [[ornament]]ální [[sgrafito|sgrafita]] navrhl [[Jan Koula]]<ref name="Wirth">{{Citace monografie
'''Staroměstská vodárna''' je [[novorenesance|novorenesanční]] budova bývalé Městské vodárny staroměstské v Praze na [[Novotného lávka|Novotného lávce]] u [[Karlův most|Karlova mostu]]. [[Vodárna]] byla postavena podle návrhu [[architekt]]a [[Antonín Wiehl|Antonína Wiehla]] z roku [[1883]]. Návrh [[figura|figurálních]] [[sgrafito|sgrafit]] zpracovali [[Mikoláš Aleš]] a [[František Ženíšek]] a [[ornament]]ální [[sgrafito|sgrafita]] navrhl [[Jan Koula]]<ref name="Wirth">{{Citace monografie
| příjmení = Wirth
| příjmení = Wirth
Řádek 66: Řádek 60:
[[Soubor:PragueRiversideBuildingsStareMesto.jpg|náhled|Staroměstská vodárna a vodárenská věž (Aqwis)]]
[[Soubor:PragueRiversideBuildingsStareMesto.jpg|náhled|Staroměstská vodárna a vodárenská věž (Aqwis)]]
V místě Staroměstské vodárny je na konci [[15. století]] zmiňováno několik [[mlýn]]ů a [[vodárenská věž]], ze které bylo zásobováno vodou z Vltavy Staré Město a jeho [[kašna|kašny]].
V místě Staroměstské vodárny je na konci [[15. století]] zmiňováno několik [[mlýn]]ů a [[vodárenská věž]], ze které bylo zásobováno vodou z Vltavy Staré Město a jeho [[kašna|kašny]].
[[Staroměstská vodárenská věž]] byla v historii opakovaně poničena. V letech [[1878]]–[[1888]] byla provedena rekonstrukce, získala [[novogotika|novogotickou]] podobu a byla zvýšena o jedno patro a byl v ní instalován velký [[hodinový stroj]].<ref>{{Citace monografie
[[Staroměstská vodárenská věž]] byla v historii opakovaně poničena. V letech [[1878]]–[[1888]] byla provedena rekonstrukce, získala [[novogotika|novogotickou]] podobu a byla zvýšena o jedno patro a byl v ní instalován velký [[hodinový stroj]].<ref name="#1">{{Citace monografie
|jméno = Jiří
|jméno = Jiří
|příjmení = Soukup
|příjmení = Soukup
Řádek 86: Řádek 80:
| příjmení2 = Štursa
| příjmení2 = Štursa
| jméno2 = Jiří
| jméno2 = Jiří
⚫
}}</ref><ref name="#1"/> V roce 1883 byla postavena nová budova vodárny podle návrhu architekta [[Antonín Wiehl|Antonína Wiehla]]. Věžní vodojem přestal svému účelu sloužit v roce 1880. [[Vodárna]] v budově Staroměstské vodárny ukončila provoz v roce [[1913]]. Obě budovy byly zásluhou Společnosti Bedřicha Smetany nákladně [[Rekonstrukce (stavebnictví)|zrekonstruovány]] a od 12. května [[1936]] v budově vodárny sídlí [[Muzeum Bedřicha Smetany]].
}}</ref><ref>{{Citace monografie
|jméno = Jiří
|příjmení = Soukup
|rok = 1905
|titul = Pražské jezy, mlýny, vodárny a nábřeží
|vydavatel = Weinfurter
|místo = Praha
|url = http://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:c235cef0-2d9b-11dd-8b91-000d606f5dc6?page=uuid:4accbcf0-2d9d-11dd-aee2-000d606f5dc6
|kapitola = Mlýny staroměstské s vodárnou
|url kapitoly = http://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:c235cef0-2d9b-11dd-8b91-000d606f5dc6?page=uuid:4aee4eb0-2d9d-11dd-bf5b-000d606f5dc6
|stránky = 15-19
⚫
}}</ref> V roce 1883 byla postavena nová budova vodárny podle návrhu architekta [[Antonín Wiehl|Antonína Wiehla]]. Věžní vodojem přestal svému účelu sloužit v roce 1880. [[Vodárna]] v budově Staroměstské vodárny ukončila provoz v roce [[1913]]. Obě budovy byly zásluhou Společnosti Bedřicha Smetany nákladně [[Rekonstrukce (stavebnictví)|zrekonstruovány]] a od 12. května [[1936]] v budově vodárny sídlí [[Muzeum Bedřicha Smetany]].


== Staroměstská vodárna v současnosti ==
== Staroměstská vodárna v současnosti ==
Řádek 125: Řádek 108:
File:Jan Vilímek - František Ženíšek.jpg|[[František Ženíšek]]
File:Jan Vilímek - František Ženíšek.jpg|[[František Ženíšek]]
File:Ales Portrait.jpg|[[Mikoláš Aleš]]
File:Ales Portrait.jpg|[[Mikoláš Aleš]]
File:Jan Koula 1895 Langhans.png|[[Jan Koula]] (1895 Langhans)
File:Jan Koula 1895 Langhans, cut.png|[[Jan Koula]] (1895 Langhans)
</gallery>
</gallery>


Řádek 152: Řádek 135:
| url = http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/publikace-a-dokumenty/nove-publikace/2005/2005-01/
| url = http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/publikace-a-dokumenty/nove-publikace/2005/2005-01/
| datum_přístupu = 2014-11-30
| datum_přístupu = 2014-11-30
}} {{Wayback|url=http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/publikace-a-dokumenty/nove-publikace/2005/2005-01/ |date=20150925132519 }}
}}
* {{Citace monografie
* {{Citace monografie
| příjmení = Bukačová
| příjmení = Bukačová
Řádek 313: Řádek 296:
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* [http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=800 Antonín Wiehl na ArchiWebu]
* [http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=800 Antonín Wiehl na ArchiWebu]
* [http://www2.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=4&name=WIEHL+ANTON%CDN Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo]
* [http://www2.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=4&name=WIEHL+ANTON%CDN Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo] {{Wayback|url=http://www2.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=4&name=WIEHL+ANTON%CDN |date=20200401062422 }}
* [https://web.archive.org/web/20150811213118/http://www.nm.cz/Ceske-muzeum-hudby/Oddeleni-CMH/Muzeum-Bedricha-Smetany/ Muzem Bedřicha Smetany]
* [https://web.archive.org/web/20150811213118/http://www.nm.cz/Ceske-muzeum-hudby/Oddeleni-CMH/Muzeum-Bedricha-Smetany/ Muzem Bedřicha Smetany]


Řádek 325: Řádek 308:
[[Kategorie:Stavby Antonína Wiehla]]
[[Kategorie:Stavby Antonína Wiehla]]
[[Kategorie:Novorenesanční domy v Praze]]
[[Kategorie:Novorenesanční domy v Praze]]
[[Kategorie:Postaveno 1883]]
[[Kategorie:Postaveno v Česku 1883]]
[[Kategorie:Vodstvo Prahy 1]]

Aktuální verze z 21. 3. 2024, 00:02

Staroměstská vodárna
Staroměstská vodárna
Staroměstská vodárna
Účel stavby

muzeum

Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektiAntonín Wiehl návrh sgrafit Mikoláš Aleš, František Ženíšek a Jan Koula
Výstavba1883
Přestavba1936 na muzeum
Současný majitelMuzeum Bedřicha Smetany
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
UliceNovotného lávka
Souřadnice50°5′8″ s. š., 14°24′47″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky38320/1-105 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staroměstská vodárna je novorenesanční budova bývalé Městské vodárny staroměstské v Praze na Novotného lávce u Karlova mostu. Vodárna byla postavena podle návrhu architekta Antonína Wiehla z roku 1883. Návrh figurálních sgrafit zpracovali Mikoláš Aleš a František Ženíšek a ornamentální sgrafita navrhl Jan Koula[1]Budova je od 12. května 1936 Muzeem Bedřicha Smetany a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, číslo rejstříku 38320/1-105.[2]

Popis domu[editovat | editovat zdroj]

Antonín Wiehl – architekt

Bývalá Staroměstská vodárna je situována na Novotného lávce na pravém břehu Vltavy. Na kvádrové terase, vystupující z Vltavy, je volně postavená dvoupatrová budova, jejíž druhé patro je v atice. V přízemí je budova vodárny připojena k sousednímu domu. Fasáda má 7 × 3 osy. Přízemí průčelí je v celé ploše zdobeno rustikou. Rustika zdobí i nároží budovy. V prvém patře průčelí fasádu tvoří hladké režné zdivo. Ve druhém patře průčelí je ve střední ose jediné okno a po jeho stranách ornamentální a figurální sgrafita. sgrafita zdobí i bohatě členitý štít. V prvém patře směrem k řece je tříosá lodžie. Fasádu směrem k řece je zdobena stejně jako fasáda na průčelí: první patro tvoří režné zdivo a ve druhém patře mezi okny ornamentální a figurální sgrafita. Na fasádě Staroměstské vodárny jsou kombinovány barvy černá (na sgrafitech) a světle hnědá.[1]

Autoři Staroměstské vodárny[editovat | editovat zdroj]

Antonín Wiehl zpracovával u Staroměstské vodárny pouze návrh fasády, protože přízemí bylo vystavěno jako projekt stavebního úřadu města Prahy. Architektonický návrh zpracovával poté, kdy v Praze postavil již pět činžovních domů a další stavby. Na budově uplatnil všechny oblíbené prvky fasády ve svém stylu české novorenesance: hladké režné zdivo, ornamentální a figurální sgrafita a stupňovitý bohatě členitý štít. Jako u svých předchozích návrhů pouze vymezil plochu pro sgrafita a malby a svou představu o barvě a námětech. Návrh výtvarné výzdoby Staroměstské vodárny svěřil třem významným malířům z generace Národního divadla: Mikoláši Alšovi a Františku Ženíškovi, kteří zpracovali návrh figurálních sgrafit a Janu Koulovi, který je autorem návrhu ornamentálních sgrafit. Malby na budově podle jejich návrhů provedl Janez Šubic (v dobových časopisech také pravopis Subič, Šubić).[1][3]

Historie domu[editovat | editovat zdroj]

Staroměstská vodárna a vodárenská věž (Aqwis)

V místě Staroměstské vodárny je na konci 15. století zmiňováno několik mlýnů a vodárenská věž, ze které bylo zásobováno vodou z Vltavy Staré Město a jeho kašny. Staroměstská vodárenská věž byla v historii opakovaně poničena. V letech 1878–1888 byla provedena rekonstrukce, získala novogotickou podobu a byla zvýšena o jedno patro a byl v ní instalován velký hodinový stroj.[4][5][4] V roce 1883 byla postavena nová budova vodárny podle návrhu architekta Antonína Wiehla. Věžní vodojem přestal svému účelu sloužit v roce 1880. Vodárna v budově Staroměstské vodárny ukončila provoz v roce 1913. Obě budovy byly zásluhou Společnosti Bedřicha Smetany nákladně zrekonstruovány a od 12. května 1936 v budově vodárny sídlí Muzeum Bedřicha Smetany.

Staroměstská vodárna v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii města je bývalá Staroměstská vodárna zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek.[6]Muzeum Bedřicha Smetany je součástí expozic Českého muzea hudby, které je součást Národního muzea v Praze[7]

Galerie Staroměstská vodárna[editovat | editovat zdroj]

Autoři sgrafit[editovat | editovat zdroj]

Staroměstská vodárna[editovat | editovat zdroj]

  • Staroměstská vodárna (Jorge Royan)
    Staroměstská vodárna (Jorge Royan)
  • Staroměstská vodárna (Jan Polák)
    Staroměstská vodárna (Jan Polák)
  • Staroměstská vodárna (High Contrast)
    Staroměstská vodárna (High Contrast)
  • Staroměstská vodárna (Хомелка)
    Staroměstská vodárna (Хомелка)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38320/1-105 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  4. ↑ a b SOUKUP, Jiří. Pražské jezy, mlýny, vodárny a nábřeží. Praha: Weinfurter, 1905. Dostupné online. Kapitola Mlýny staroměstské s vodárnou, s. 15-19. 
  5. ↑ STAŇKOVÁ, Jaroslava; ŠTURSA, Jiří. Pražská architektura : významné stavby jedenácti století. Praha: [s.n.], 1991. ISBN 80-900209-6-8. 
  6. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 21934/2-582 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ Muzeum Bedřicha Smetany [online]. Praha: Národní muzeum v Praze [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-11. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30].  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • KLÍMA, Alois. Z dějin pražských vodáren a vodovodů. Zlatá Praha II.. 16. 4. 1909, roč. XXVI, čís. 30, s. 357–358. Dostupné online. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • Muzeum Bedřicha Smetany [online]. Praha: Národní muzeum v Praze [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-11. 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • SOUKUP, Jiří. Pražské jezy, mlýny, vodárny a nábřeží. Praha: Weinfurter, 1905. Dostupné online. Kapitola Mlýny staroměstské s vodárnou, s. 15-19. 
  • STAŇKOVÁ, Jaroslava; ŠTURSA, Jiří. Pražská architektura : významné stavby jedenácti století. Praha: [s.n.], 1991. ISBN 80-900209-6-8. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Staroměstská_vodárna&oldid=23756505“