Solanum quitoense

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Solanum quitoense

Plody
Plody
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: lilkotvaré (Solanales)
Čeleď: lilkovité (Solanaceae)
Rod: lilek (Solanum)
Binomické jméno
Solanum quitoense
Lam., 1794

Solanum quitoense je lilkovitá rostlina nazývaná naranjilla [na.ɾan.ˈxi.ʎa] (též narančila) v ekvádorské španělštině, nebo lulo [ˈlu.lo] v kolumbijské španělštině, nebo také toronja. Inkové ji nazývali lulum a mexičané lulun. Ve střední Evropě se prodává jako Jurassica.[1] Tato subtropická trvalka pochází ze severozápadu Jižní Ameriky.Původní je patrně v Kolumbii, Peru a Ekvádoru. Je pěstovaná ve střední Americe, v Kalifornii a na Floridě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tato bylina je vytrvalá a má světlezelenou až zelenou barvou. Celá je pokrytá krátkými fialovými chloupky, hustě otrněná na stonku a oboustranně na spodní i horní straně listů. Nafialovělé až fialové trny mají délku téměř 3 cm. Velké měkké chloupkaté listy jsou laločnaté, údajně až 60 cm dlouhé a 45 široké.[2] Rostlina roste bujně, bohatě větví. Plodem je bobule.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První semena byly poslány do USA z Kolumbie v roce 1913, z Ekvádoru v roce 1914 a 1916. Mnoho dalších bylo dovezeno do Kalifornie, Floridy a ve sklenících některé plodily, ale všechny časem uhynuly. Čerstvé plody dovezené z Ekvádoru na světové výstavě v New Yorku v roce 1939 vzbudily velký zájem. V roce 1948 bylo 20 rostlin vysázeno na výzkumném poli University of Florida. Kvetly a plodily, dokud nebyly zničeny hurikánem. S nadějí, že bude více odolné větru, Milton Cobin v zahrádkářském centru zkusil naroubovat tzv. „potato tree“ (patrně naranjilla roubovaná na rostlinu Solanum macranthum). Rostlina plodila dobře, ale byla infikována parazity a zahynula. Na začátku padesátých let byla naranjilla široce pěstována ve střední Americe ve více místních kultivarech, z nichž některé nejsou otrněné. V šedesátých letech se Naranjilla pěstovala pro plody komerčně. V Jižní Africe bylo pěstována jako vůči háďátkům relativně rezistentní Solanum torvum.

Nebezpečí[editovat | editovat zdroj]

Kůže citlivých lidí může být při kontaktu rozdírána, nebo drážděna ostrými trny. Při manipulaci chraňte vhodným oděvem nekryté části těla.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Hustě otrněné rostliny jsou považovány za dekorativní. Obchodní název Jurassica ,pod kterým je prodávána u nás, prodejce takeawaytrends.com zdůvodnil tvrzením, že prodávané rostliny pochází z třetihor[1][3][4]. Zcela zralé plody, vyjma zhořklých, jsou podle dostupných údajů sklízeny a zelená šťáva používána jako přísada do alkoholických a nealkoholických nápojů.[2] Míchané nápoje jsou připravovány například ze šťávy plodů Naranjilla s kukuřičným sirupem, cukrem, vodou, a trochou citronové šťávy. Směs se silně zchladí a podává v teplých dnech s ledem. Také se z plodů Naranjilly připravuje želé a marmeláda, někdy jsou uváděny i kompoty a dezerty.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Rostlinu můžeme snadno úspěšně pěstovat v polostínu, nebo na světlém místě, vyhněte se slunečnému úpalu. Snáší dobře teploty až 30˚ C. Daří se jí při teplotách okolo 19-20 ˚C. Zálivka má být přiměřená. Nesnáší přemokření nebo přeschnutí kořenů. Zem má být humózní a bohatá na živiny. V zemi původu snáší i chudší, kamenitější půdy. Můžete přihnojovat nejlépe organickými hnojivy ale pouze za vegetace (květen – srpen). Ze sortimentu hnojiv dostupných v ČR použijte běžné hnojivo, vhodné je i NPK, nebo Cererit a řiďte se návodem. Podle dostupných zdrojů není rostlina na hnojení zvlášť náročná ale přihnojené rostliny rostou výrazně lépe. Je pravděpodobné, že dobře snáší i hlubší řez. V našich podmínkách patrně může trpět savými škůdci, typickými pro lilkovité ale zejména fyziologickými chorobami. Rostliny pěstované v Jižní Americe trpí zejména háďátky, které způsobují úhyn rostliny, a bakteriózami.

Kříženci a odrůdy[editovat | editovat zdroj]

S. quitoense má ve Střední Americe mnoho divokých forem. Bylo vypěstováno několik kříženců nebo rostlin s plody podobné Naranjilla pro účely průmyslového využití. Solanum pectinatum Dunal (syn. S. hirsutissimum Standl.) je považován za vhodnou náhradu Naranjilla zejména pěstiteli v Mexiku, Venezuele a Peru, je však mírně handicapováno tím, že obsahuje alkaloidy (je jedovaté). Místními léčiteli je doporučováno proti hypertenzi.

Nejedlé S. hirtum Vahl., rostoucí divoce v Trinidadu a Střední Americe je háďátkům plně rezistentní. Hybridy tohoto druhu a S. quitoense mají tuto vlastnost a středně chutné plody. Divoká trnitá forma Naranjilla rostoucí v Kostarice je nazývána berenjena de olor, má dřevitější větve a kmen. Její plody dorůstají až 6,25 cm v průměru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naranjilla na anglické Wikipedii.

  1. a b http://www.takeawaytrends.com/plant.php?plant=Jurassica&id=123&p=care
  2. a b http://www.hort.purdue.edu/newcrop/morton/naranjilla_ars.html
  3. take-away-trends - Jurassica: [online]. [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (anglicky) http://www.takeawaytrends.nl/plant.php?plant=Jurassica&id=123 …This plant has survived throughout history ever since the Jura era. It grew among Tyrannosaur Rex and other prehistoric animals.…
  4. take-away-trends - Jurassica: [online]. [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (německy)  http://takeawaytrends.nl/plant.php?id=123&lang=de deutsche verze www.takeawaytrends.nl

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]