Soběsuky (zámek)
| Soběsuky | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | před rokem 1623 |
| Přestavba | 17. století 1. polovina 18. století 1771 |
| Zánik | 1990 |
| Další majitelé | Doupovcové z Doupova Schmidové ze Schmidbachu Rajští z Dubnice Pöttingové z Persingu |
| Poloha | |
| Adresa | Soběsuky,  Česko |
| Souřadnice | 50°21′3,67″ s. š., 13°25′35,7″ v. d. |
  Soběsuky | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 45841/5-838 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soběsuky jsou zaniklý zámek ve stejnojmenné vesnici u Chban v okrese Chomutov. Vznikl v první polovině sedmnáctého století přestavbou starší tvrze. Ve druhé polovině dvacátého století chátral, až byl roku 1990 zbořen. Jiří Úlovec klade zánik objektu již před toto datum.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na místě zámku původně stávala tvrz, která se poprvé zmiňuje roku 1623, kdy byla zkonfiskována Vilémovi staršímu Doupovci z Doupova za účast na stavovském povstání a prodána Augustinu Schmidovi ze Schmidbachu. Následující majitel, rytíř Rajský z Dubnice, nechal ve čtyřicátých letech sedmnáctého století postavit na místě tvrze zámek s parkem. V první polovině osmnáctého století za vlastnictví hraběnky Terezie Pöttingové došlo k barokní přestavbě.[2] Hraběnka Soběsuky koupila od rodu Klebelsberků a v roce 1723 jim je prodala zpět.[3] K poslední přestavbě došlo v roce 1771,[4] kdy byl zámek v majetku kadaňského měšťana Václava Glasera. V roce 1945 přešlo panství do rukou státu, zámek byl opuštěn a chátral. Koncem šedesátých let dvacátého století se v zámečku zřítily stropy,[5] později došlo k destrukci části jižního průčelí a severního rizalitu se schodištěm do prvního patra.[6][1] Na základě havarijního stavu byl zámek roku 1987 zbaven statusu kulturní památky[7] a v roce 1990,[5] nebo krátce před tímto rokem[1] zbořen. Památková ochrana zámeckého parku byla zrušena až v roce 2013.[7]
Podoba[editovat | editovat zdroj]
Jednalo se o jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu s mansardovou střechou. Na delších stěnách se nacházely středové rizality. Fasáda byla rozdělena římsou se dvěma řadami pilastrů. V přízemí se nacházela středová hala s valenou klenbou a lunetami. Na schodišti byly umístěny dvě dřevěné sochy pandurů ze druhé poloviny osmnáctého století.[8] Po stranách haly bývaly čtyři místnosti, z nichž dvě byly zdobené štukovými zrcadly. Průčelí budovy zdobil erb rodu Klebelsberků.[3]
V parku nechali majitelé vybudovat dvě jezírka, ze kterých odtékala voda do Ohře.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-285-6. S. 311–313.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Soběsuky – zámek, s. 432.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Soběsuky, s. 47.
- ↑ ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 379 s. ISBN 80-7277-017-9. S. 274–276.
- ↑ a b Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Soběsuky, s. 79–80.
- ↑ Detail dokumentu - G0545654 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Soběsuky, s. 384.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Soběsuky – Vikletice – Vadkovice. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 2, s. 60. ISSN 0231-5076.
