Slivoň vrbová
 Slivoň vrbová | |
|---|---|
 Slivoň vrbová s plody | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | růžotvaré (Rosales) |
| Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
| Rod | slivoň (Prunus) |
| Binomické jméno | |
| Prunus salicina Lindl., 1830 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slivoň vrbová (Prunus salicina; syn. Prunus triflora nebo Prunus thibetica), česky nazývaná také japonská bluma, je malý listnatý strom původem z východní Asie. Pěstuje se v mnoha kultivarech v ovocných sadech ve Vietnamu, Koreji, Japonsku, Spojených státech a Austrálii, ale též v České republice.[2]
Někdy je zaměňována s meruňkou japonskou, příbuzným druhem pěstovaným také v Číně, Japonsku, Koreji a Vietnamu.
Druhové jméno salicina je odvozeno z latinského slova pro vrbu (Salix).[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Slivoň vrbová je menší opadavý strom s rozložitou korunou, který dorůstá 9–12 metrů do výšky. Kůra větví a zimní pupeny jsou červenohnědé. Listy mají 1–2 cm dlouhý řapík, jsou obvejčitého tvaru, 6–12 cm dlouhé a 2,5–5 cm široké, se zoubkovanými okraji, na bázi se dvěma nektariovými žlázkami. Květy se tvoří časně na jaře před rozvinutím listů, jsou uspořádány ve svazcích po třech, každý o průměru asi 2 cm, s pěti bílými korunními lístky.[4]
Plodem je žlutá či červená peckovice o průměru 4–7 cm, se žlutorůžovou dužinou. Ke sklizni dozrává v létě.[5]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Původní areál výskytu zahrnuje střední a východní Čínu, Vietnam, Tchaj-wan a Přímořský kraj na ruském dálném východě. Vyskytuje se ve dvou variantách: nominátní var. salicina roste v celém areálu ve světlejších lesích a lesních okrajích, v křovinách na svazích, v údolích, podél vodních toků či komunikací. Též je pěstována a místy zplaňuje z kultury i mimo svou domovinu. Varieta pubipes se od předchozí liší hustě chlupatými letorosty, řapíky, listovými čepelemi i češulemi a vyskytuje se pouze v horských oblastech centrální Číny.[6][7]
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
V Číně se pěstuje mnoho různých odrůd této slivoně a některých jejích hybridních druhů. Široce se pěstuje také v Japonsku, Koreji a Vietnamu. Kultivary byly výrazně prošlechtěny v Japonsku a odtud se ve druhé polovině 19. století dostaly do Spojených států, kde následné šlechtění přineslo ještě mnohem více kultivarů, obvykle s většími plody. Zde se mu věnoval zejména šlechtitel a pomolog Luther Burbank, který na začátku 20. století křížil tento druh s dalšími druhy slivoní, především s Prunus simonii a některými původními americkými druhy (především Prunus americana). Mnoho z těchto amerických kultivarů bylo později vyvezeno do jiných zemí, včetně zpět do Japonska, místa jejich předků.
Významný kultivar je například „Santa Rosa“, pojmenovaný podle města v Kalifornii. Je to hybrid dvou kultivarů P. salicina a má vysokou koncentraci cukru. Většina čerstvých švestek prodávaných v severoamerických supermarketech jsou právě kultivary slivoně vrbové. Pěstují se ve velkém měřítku i v řadě dalších zemí, například v západní Austrálii. Coby "japonské blumy" jsou v nabídce i českých zahradníků a sadařů. Pro pěstování v ČR jsou vesměs otužilé, ale v chladnějších polohách bývají květy poškozovány zimními a jarními mrazy, lépe se jim daří v teplejších oblastech republiky.[8][9]
-
Kůra dospělého stromu -
Kvetení -
Detail květů -
Rašící mladá větev -
Zralé plody -
Plody kultivaru 'Black Amber' -
'Africa Rose'
.jpg)
.jpg)
Použití[editovat | editovat zdroj]
Zralé plody se jedí syrové podobně jako jiné slívy a blumy. V Číně se kandované ovoce prodává také konzervované, ochucené cukrem, solí a lékořicí. V Japonsku se používá napůl zralé jako příchuť v likéru zvaném sumomo shu (す も も 酒), v Číně se z něho taktéž vyrábí likér.[10]
Plody se také používají v tradiční čínské medicíně. Japonské blumy kultivaru 'Crimson Globe' lze brát jako zdroj antioxidantů.[11]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prunus salicina na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ JONES, D. F. BURBANK'S RESULTS WITH PLUMS. Journal of Heredity. 1928-08-01, roč. 19, čís. 8, s. 359–372. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. ISSN 0022-1503. DOI 10.1093/oxfordjournals.jhered.a103021. (anglicky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Prunus salicina in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online.
- ↑ RESOURCES, University of California Agriculture and Natural. Plum and Prune (Japanese: Prunus salicina; European: Prunus domestica). homeorchard.ucanr.edu [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prunus salicina Lindl. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prunus salicina in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Prunus salicina. Garten.cz [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online.
- ↑ PAROULKOVA, Renata. Pěstování japonských slivoní | Flóra na zahradě [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-21.
- ↑ González-Flores D, Velardo B, Garrido M, González-Gómez D, Lozano M, Ayuso M.C, Barriga C, Paredes S.D, Rodríguez A.B. (2011). "Ingestion of Japanese plums (Prunus salicina Lindl. cv. Crimson Globe) increases the urinary 6-sulfatoxymelatonin and total antioxidant capacity levels in young, middle-aged and elderly humans: Nutritional and functional characterization of their content". Journal of Food and Nutrition Research 50(4): 229-236.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu slivoň vrbová na Wikimedia Commons
