Semovente 90/53

Semovente 90/53
Semovente 90/53 v muzeu americké armády v Aberdeenu
Typ vozidla	stíhač tanků
Země původu	Itálie
Historie výroby
Výrobce	Ansaldo
Návrh	1942
Období výroby	1942
Vyrobeno kusů	30
Základní charakteristika
Posádka	4
Délka	5,08 m
Šířka	2,15 m
Výška	2,30 m
Hmotnost	15,7 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	15-30 mm
Hlavní zbraň	1x 90 mm kanón 90/53
Sekundární zbraně	-
Pohon a pohyb
Pohon	SPA 15 TM 145 hp
Odpružení	listová péra
Max. rychlost	25 km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost	9,2 hp/t
Dojezd	150 km

Semovente 90/53 bylo italské samohybné dělo, sloužící jako stíhač tanků. Během roku 1942 vzniklo celkem 30 kusů.

Historie

Brzy po začátku působení italské armády na východní frontě se ukázalo, že žádný italský tank nedokáže ohrozit moderní sovětské tanky T-34 a KV. Italský generální štáb uzavřel 29. prosince 1941 s firmou Ansaldo smlouvu na vývoj těžkého stíhače tanků s kanónem ráže 90 mm na bázi středního tanku M14/41. Prototyp byl hotov březnu 1942, po zkouškách bylo vozidlo přijato do výzbroje jako Semovente da 90/53. Následovala sériová výroba, která dala pouze 30 kusů.

Na východní frontu ani do Afriky nakonec žádná vozidla nebyla poslána. V praxi se ukázalo, že Semovente 90/53 je poměrně neohrabané a nevhodné pro mobilní boj.

V prosinci 1942 bylo 24 strojů odesláno na Sicílii, z vozidlel byl postaven 10. prapor stíhačů tanků (10º Reggimento controcarro da 90/53 semovente). Tvořily jej tři roty (gruppi) - CLXI, CLXII, CLXIII - po osmi strojích. Během bojů s americkými jednotkami po invazi na Sicílii byly všechny stroje ztraceny. Zbývajících šest strojů v Itálii ukořistila německá armáda, dostaly označení Gepanzerte Selbstfahrlafette 90/53 (i) 801. Pravděpodobně byly použity při bojích v severní Itálii.

Technický popis

Podvozek je přejat ze středního tanku M14/41. Tvoří jej na každé straně 8 malých pojezdových kol, spojených do dvou vozíků, odpružených svazky listových per. Hnací kolo je vpředu. Pás nahoře nesou 3 kladky. Trup je vyroben z pancéřových plechů tloušťky 15-25 mm spojených nýtováním. Motor,stejný jako u M14/41, je osmiválcový vidlicový diesel SPA 15 TM 41 o objemu 11 920 ccm a výkonu 145 hp. Oproti tanku je motor posunut doprostřed vozidla. V trupu před motorem jsou stanoviště řidiče a velitele. Vozidlo je vybaveno radiostanicí RF1CA. Vzadu je umístěn původně protiletadlový kanón 90/53 Modello 39 s úsťovou rychlostí 850 m/s. Kanón je upevněn na pivotové lafetě a je kryt polouzavřeným štítem snýtovaným z pancéřových plechů tloušťky 10-30 mm. Odměr kanónu je +/- 45°, náměr -5° až +19°. Na kanónu jsou sedačky střelce a nabíječe. Vezená zásoba střeliva je pouze 6 nábojů; každé Semovente doprovází obrněný muniční transportér na bázi tanku L6/40 (se zásobou 26 granátů) s přívěsným vozíkem (40 granátů).

Literatura

• PEJČOCH, I. Obrněná technika 9 : Itálie, Španělsko 1919-1945. 1. vyd. Praha : ARES, 2009. ISBN 80-86158-55-6.