M13/40
| Střední tank M13/40 | |
Tank M13/40 Muzeum tanků v Bovingtonu |
|
| Typ vozidla | střední tank |
|---|---|
| Země původu | |
| Historie výroby | |
| Výrobce | Fiat - Ansaldo |
| Návrh | 1939 |
| Období výroby | 1940-41 |
| Vyrobeno kusů | 779 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 |
| Délka | 4,92 m |
| Šířka | 2,20 m |
| Výška | 2,37 m |
| Hmotnost | 14 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 14 - 42 mm |
| Hlavní zbraň | kanón ráže 47 mm |
| Sekundární zbraně | 3x kulomet Breda |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon | Fiat TM-40 V-8 125 hp |
| Max. rychlost | 32 km/h na silnici |
| Poměr výkon/hmotnost | hp/t |
| Dojezd | 200 km |
M13/40 a jeho zmodernizovaná verze M14/41, byl nejvýznamnějším italským středním tankem používaným ve druhé světové válce. Svým slabým pancéřováním a výzbrojí to byl typický tank počátku druhé světové války.
Koncem 30. let byl v Itálii zkonstruován střední tank M11/39, jehož konstrukce však vykazovala nedostatky. Největší vadou tohoto typu byl kanón umístěný v korbě a dva kulomety umístěné ve věži. Proto bylo rozhodnuto o jeho přestavbě, přičemž do věže byl instalován kanón ráže 47 mm a kulomety byly přesunuty na přední část korby. Zkoušky prototypu začaly na jaře 1940 a do července bylo zhotoveno prvních patnáct sériových kusů, které se účastnily bojů v průsmyku Sollum - Halfaya. Sériová výroba probíhala ve firmě Ansaldo Fossati až do července roku 1941 a dala celkem 1000 kusů.
Tanky byly používány v Africe, v Řecku a v Jugoslávii. Jako kořistní byly užívány v anglických a australských jednotkách v severní Africe. Byly používány i německou armádou, po kapitulaci Itálie byly Němci zkonfiskovány, označeny byly jako PzKpfw M13/40 735(i).
Odkazy [editovat]
Prameny [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- (česky) Tank Carro Armato M.13/40