Samuel Johnson (teolog)
 | |
| Narození | 14. října 1696 Guilford |
|---|---|
| Úmrtí | 6. ledna 1772 (ve věku 75 let) Stratford |
| Alma mater | Yaleova kolej |
| Děti | William Samuel Johnson |
| Rodiče | Samuel Johnson[1] a Mary Sage |
| Příbuzní | Robert Charles Johnson[2] a Samuel William Johnson (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Samuel Johnson (14. října 1696 Guilford – 6. ledna 1772 Stratford) byl severoamerický pastor a jeden z nejvýraznějších filozofujících teologů v první polovině XVIII. století.[3]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Dědeček a otec Samuele Johnsona byli opaty kongregační církve. V souvislostí s tím získal Johnson ortodoxně teologické vzdělání a v letech 1710–1714 studoval teologii na Yaleově univerzitě,[4] kde vyučoval od roku 1715 do 1720.[5] Pak vystoupil z kongregační církve a přijal anglikánskou víru. V roce 1722 odjel do Anglie, kde obdržel magisterské diplomy na Cambridgeské a Oxfordské univerzitě.[6] Roku 1752 uveřejnil svou základní práci Elementa philosophica,[3] která se skládá z dvou částí: Noetica a Etika.[7]
Filozofie[editovat | editovat zdroj]
Samuel Johnson byl horlivým stoupencem Berkeleye. S Berkeleyem ho pojila nejen korespondence, ale i osobní styk z doby Berkeleyova pobytu v Americe v letech 1729–1731.[8] Johnson, tak jako Berkeley, zavrhoval objektivní realitu hmoty. Pro něho, stejně jako pro irského biskupa, „bytí věcí není ničím jiným, než jejich vnímáním“ a hmota, to je „holé nic“ (anglicky a meer non-Entity).[9] Podobně jako Berkeley, i Johnson vychází ze subjektivního idealismu a dospívá k pantheistické koncepci Boha jako zdroje našich idejí.[10]
Problém existence světa před vznikem člověka, nesnadný pro subjektivní idealismus, pokouší se Johnson vyřešit pomocí platónského učení o idejích — předobrazech věcí:[11]
| „ | Ačkoli před Adamem ještě nebylo rozumných stvoření, která by jej (svět) mohla vnímat, přesto reálně existoval šest dní jako archetyp. | “ |
| — Samuel Johnson[9] | ||
Současně s existencí hmoty odmítá Johnson i fyzikální, materiální příčinnost:
| „ | Pro vás je hmota samočinným, aktivním principem, zatím co já nazývám duchem to, co je principem aktivnosti, zahrnujícím všechny věci a uvádějícím je v pochyb. | “ |
| — Samuel Johnson: Dopis Coldenovi | ||
Podobně jako Nicolas Malebranche a cambridgeští platonikové, dochází i Johnson k okazionalistické koncepci:[11]
| „ | Říkáme, že Slunce hřeje, oživuje, dává uzrát plodům; při přesnějším zkoumání však vidíme, že ono zde nikterak není pravou příčinou. Slunce a ostatní tak zvané přirozené příčiny jsou samy o sobě toliko pasivní, inertní. [...] Nemohou být, přesně řečeno, příčinami obvykle jim připisovaných vlivů; mohou být nazývány pouze znaky, podněty (occasions), prosředky nebo nástroji, za nimiž musíme hledat jiné podstaty. | “ |
| — Samuel Johnson. Elementa philosophica. | ||
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Kindred Britain.
- ↑ a b Dějiny filosofie, sv. II, s. 493.
- ↑ Покровский, s. 180.
- ↑ Покровский, s. 180–181.
- ↑ Покровский, s. 181.
- ↑ Покровский, s. 183.
- ↑ Покровский, s. 182.
- ↑ a b Samuel Johnson. Dopis Berkeleyovi ze dne 10, září 1729.
- ↑ Dějiny filosofie, sv. II, s. 493–494.
- ↑ a b Dějiny filosofie, sv. II, s. 494.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Samuel Johnson (teolog) na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- v češtině
- , 1952. Filosofie amerického osvícenství. In: Georgij Alexandrov, Bernard Bychovskij, Pavel Judin, Mark Mitin (red.), Překlad : Hana Malínská a Jaroslav Vlček. Dějiny filosofie. 1., autorizované vyd. Praha: Svoboda. Svazek II "Filosofie XV. - XVIII. století". S. 490–513.
- v cizích jazycích
- ПОКРОВСКИЙ, Н. Е., 1989. Ранняя американская философия. Пуританизм. 1. vyd. Moskva: Высшая школа. 246 s. (Учебное издание). Dostupné online. Kapitola IV „Samuel Johnson“, s. 180–208. (rusky)
