Samojed
| Samojed | |
|---|---|
 Samojed | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Rusko |
| Tělesná charakteristika | |
| Hmotnost | cca 23–30 kg |
| Výška † | psi: cca 57 cm feny: cca 53 cm |
| Barva | sněhově bílá krémově bílá |
| Klasifikace a standard | |
| Skupina FCI | 5: Špicové a plemena primitivní |
| Sekce FCI | 1: Severští sáňoví psi |
| FCI | standard |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
| † výška uváděna v kohoutku | |
Samojed je velmi staré plemeno sibiřského psa. Původ tohoto plemene se datuje do období tisíc let před našim letopočtem, čím se řadí mezi nejstarší plemena. Dokáže vycházet s dospělými i dětmi. Není agresivní, a proto není dobrým hlídačem. Psi mají velmi dlouhou hustou srst, o kterou je nutno pečovat. Je to temperamentní a velmi akční pes, i když na to zrovna nevypadá. Samojed je skvělý společník do rodiny, ale například kočky bere jako kořist, proto není dobré pořizovat si samojeda ke kočce nebo naopak.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Psi doprovázeli kočovné kmeny Něnců, kteří prošli téměř celou severní oblast Asie. Chovatelé pouze zdokonalili jeho srst. Původní samojed míval na bílé srsti skvrny. Používal se jako strážce sobích stád, dnes se užívá jako společník a sáňový pes.
Existuje množství nádherých a dojemných příběhů z přelomu století o věrnosti a oddanosti samojedských psů vyprávěných cestovateli, kteří s nimi prožili mnohá dobrodružství. Jsou tak krásné, až nás překvapí hloubka citů těchto drsných lidí zvyklých bojovat jen o čisté přežití v nehostinné krajině. A přece si je samojedi dokázali získat.
- Nansen
Není se co divit, že Evropší cestovatelé, kteří poznali toto plemeno na svých cestách, jím byli okouzleni. A byli to právě cestovatelé, kteří ho představili světu. Lépe řečeno byl to norský cestovatel Dr. Fridtjof Nansen, který představil Bjelkier - bílého pejska s usměvavou tváří celému světu.
Nansen si zamanul najít severní pól v r. 1893 na lodi, kterou sám navrhl a pojmenoval Fram. V jeho písemném záznamu z této strastiplné cesty najdeme množství doporučení a pochvalných slov věnovaných jeho psům. I když během této výpravy mnoho psů zahynulo, někteří se přece jen vrátili zpět do Norska.
Samojedské psy Nansenovi přivezl Alexandr Trontheim, jeho sprostředkovatel. Trontheim pocházel ze Sibiře, z Tobolska a poznal Samojedy a jejich psy velmi dobře. Nansen byl tak spokojen se samojedskými psy, že Trontheima doporučil mnohým dalším cestovatelům tohoto období.
- Jackson
Nansen představil samojedy západnímu světu, potom Frederick Jackson byl ten, kdo přivezl první psy do Anglie. Jackson objevil a prozkoumal Zem Františka Josefa - skupinu ostrovů patřících Rusku v arktickém oceánu. Využil při tom samojedských psů, které mu dovezl Trontheim a jednoho z nich jménem Jaco představil po návratu domů královně Alexandře. Představil je i manželům Kilburn-Scott, kteří potom patřili mezi zakladatele chovu samojedů v Anglii. Sám Jackson se stal prvním prezidentem Asociace Samojedů v Anglii.
- Roald Amundsen
Historie plemene Samoyed by nebyla kompletní bez norského cestovatele Roalda Amundsena. Amundsen byl první, kdo dosáhl Jižní pól 14. prosince 1911. Významné pro historii plemene samojedský pes je to, že ho dosáhl se zápřahem samojedů vedených fenkou jménem Etah. Amundsen byl prvním člověkem, který položil nohu na Jižní pól, potom Etah byla prvním psem, který položil tlapu na Jižní pól.
- Arctic Buck
A ještě je tu příběh psa- cestovatele jménem Arctic Buck, který se jako jeden z mála vrátil z antarktické expedice výzkumníka Borchgrevinka v r. 1900. Dali ho do zoo v Sydney, kde byl vystavován jako zvláštnost. A tu do příběhu vstupují manželé Kilbur-Scott, kteří ho odtud vysvobodili, přivezli do Anglie a využili k dalšímu chovu samojedů. Mnozí současní Evropští i celosvětoví šampioni jsou jeho přímými potomky.
Nároky[editovat | editovat zdroj]
Pro jeho citlivost se nedoporučuje, aby žil samojed trvale venku, přesto je velmi vděčný za strávený den na čerstvém vzduchu. Je to velmi smečkové plemeno a potřebuje kontakt se svojí rodinou či smečkou. Je to pes, který potřebuje dostatek pohybu, přesto však může žít i ve městě při dostatečném vyžití. Je nutné pečovat o jeho dlouhou srst, která má v případě zanedbání sklony k plstnatění.
Povaha[editovat | editovat zdroj]
Samojed je přátelský, veselý, inteligentní, je však i velmi tvrdohlavý a nezávislý. Má rád pohyb, takže je vhodný i na psí sporty, např. agility, dogdancing, dogfrisbee nebo flyball.[zdroj?] Je citlivý, přítulný a také velmi ostražitý. K dětem se většinou chová vstřícně.[zdroj?]
Výchova a využití[editovat | editovat zdroj]
V minulosti byli tito psi často používáni pro tah a mnohdy jim byla dávána i přednost před ostatními severskými plemeny. Jak lze však jejich zalíbení v pohybu využít nebo rozvíjet v dnešních podmínkách, například ve městě? Pohyb je jejich přirozenost, ale záleží na majiteli, kolik činnosti svému samojedovi poskytne. Tito psi pro svůj zdravý a žádoucí vývoj vyžadují mnoho pohybu a běhají rádi. V případě, že má majitel pouze jednoho psa, může s ním sám chodit běhat nebo jezdit na kole či na koloběžce. Pokud jich má více, je nejlepší, když si pořídí saně nebo káru a k vzájemné radosti všech s nimi trénuje. Také je možné využít dobré kondice psů na soutěžích nebo závodech. Různé musherské kluby pořádají v průběhu závodní sezóny, tj. od října do dubna, mnoho závodů, kterých se mohou zúčastnit majitelé jak s jedním psem, tak i s celým spřežením.
Ti, kteří nemají možnost uplatnit se na závodech, se mohou samozřejmě účastnit výstav, které jsou u nás i v celém světě pořádány mnoha kynologickými organizacemi. Pro členy i nečleny klubu je jednou ročně pořádána klubová výstava, kde se mohou sejít všichni majitelé severských psů a předvést své překrásné psy nejen před veřejností, ale i ostatním milovníkům plemene.
Se samojedem se můžete věnovat i řadě moderních sportů jako jsou třeba agility, Dogdancing, obedience, záchranářská práce. Samojedi jsou yužíváni i pro canisterapii a v poslední době mohou složit i zkoušky z pasení.
Neexistuje přesný popis ani recept, jak samojeda vychovat. Každý chce mít svého psa vytrénovaného a poslušného, ale požadavky různých lidí na trénink a poslušnost jsou velmi různé.
Pokud chcete být úspěšní při tréninku samojeda, musíte respektovat základní charakteristické rysy a vlastnosti plemene: samojed je nejšťastnější v lidské blízkosti, chce být součástí domácnosti a chce vás potěšit, očekává však toleranci určité nezávislosti a jistou volnost, je dost inteligentní na to aby našel to nejlepší řešení které bude jemu samému nejlépe vyhovovat, má instinkty lovecké a pastevecké, strážní jen minimálně. Proto pozor na sousedovy kočičky, kačenky a slepice. Nejlepší je, seznamovat je už od malička, aby neustále za plotem samojed nevymýšlel, jak nejlépe se k těm divným tvorům dostat a poznat je blíže nebo naopak neumožnit mu vůbec se k nim nikdy přiblížit. K tomu je ještě třeba počítat s tímto, že i v rámci určité povahy plemene je každý jednotlivý pes rozdílný, s jinými vlastnostmi, které vás nejednou překvapí. Samojed vykonává příkazy na bázi dobrovolnosti, chce vás potěšit, proto na něj platí metoda pozitivního odměňování, ne však trestem. Cvičte a trénujte s ním raději krátce a častěji než výjimečně a po dlouhou dobu.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Samojed na Wikimedia Commons - O plemeni Archivováno 11. 4. 2008 na Wayback Machine.
- O plemene samojed
- https://www.polardogs.cz/sam_oplemeni.html
- https://www.pejskarium.cz/samojed-marcela-luxova/
