Ryzec syrovinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRyzec syrovinka
alternativní popis obrázku chybí
Ryzec syrovinka (Lactarius volemus)
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádholubinkotvaré (Russulales )
Čeleďholubinkovité (Russulaceae)
Rodryzec (Lactarius)
Binomické jméno
Lactarius volemus
L. Fr. (1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ryzec syrovinka (Lactarius volemus, někdy pouze syrovinka) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých rostoucí v mírném podnebném pásu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Má žlutooranžový až hnědý klobouk, na jeho dolní straně jsou bílé, posléze žlutavé lupeny. Při poranění roní bílé lepkavé mléko. Bývá široký 8 – 14 cm.

Třeň je tlustý, hladký, rovný, plný, kratší 5 – 10 cm a tlustý 1,5 – 2,5 cm. Barva stejná jako klobouk, ale světlejší.

Dužnina i mléko jsou, obzvláště ve stáří, nápadné značně aromatickou vůní, jež je obvykle charakterisována jako slanečková [1][2][3].

Výtrusy jsou velké 8 – 12 x 7 – 11 mikrometru, jemné, bezbarvé. Výtrusný prach je krémový až světle okrový.

Záměna je možná s ryzcem ryšavým (latinsky: Lactarius rufus) nebo ryzcem hnědým (latinsky: Lactarius helvus).[4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se vesměs nepříliš hojně v listnatých i jehličnatých lesích, od července do října.[1][2]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Ryzec syrovinka je jedlý, velice vyhledávaný a oblíbený. Pojídat je ho možno i za syrova, obyčejně se však kuchyňsky připravuje, např. opéká. [3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. 
  2. a b KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha: Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2. 
  3. a b HAGARA. Atlas hub. Martin: Neografia, 1998. ISBN 80-88892-09-0. 
  4. SMOTLACHA, Miroslav. Smotlachův atlas hub. 4. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 1999. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]