Holubinka trávozelená
 Holubinka trávozelená | |
|---|---|
 Holubinka trávozelená | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales ) |
| Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
| Rod | holubinka (Russula) |
| Binomické jméno | |
| Russula aeruginea Lindbl. in Fr. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holubinka trávozelená (Russula aeruginea Lindbl. in Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Klobouk v mládí polokulovitý, v dospělosti plochý až vmáčklý, 3 až 14 cm široký. Pokožka olivově nebo trávově zelená, místy s bělavými nebo okrovými skvrnami, vlhce lesklá, téměř ke středu slupitelná. Lupeny husté, tenké, křehké, bílé, později s nažloutlým odstínem.
Třeň 4 až 8 cm vysoký, 1 až 2 cm tlustý, válcovitý, dole někdy zúžený, bílý, plný, ve stáří vatovitě vycpaný.
Dužnina bílá, poraněním a stářím rezavějící. Chuť mírná nebo (zejména v lupenech) mírně palčivá, vůně nenápadná.
Výtrusy bezbarvé, téměř kulovité nebo elipsoidní, bradavčíté a s řídkou síťovanou strukturou (někdy chybějící), o rozměrech 5,5-10 × 4,5-6,5 µm. Výtrusný prach smetanový.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Holubinka trávozelená roste od června do října v listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji pod břízami, méně často pod smrky a borovicemi. Rozšířena je po celé Evropě.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Přes štiplavou chuť je všeobecně označována za jedlou houbu; tepelnou úpravou se palčivost ztrácí. Syrová nebo nedostatečně tepelně upravená může způsobit trávicí potíže.
Možné záměny[editovat | editovat zdroj]
Holubinka trávozelená může být nejspíše zaměněna za jiné zeleně zbarvené holubinky, zejména za jedlou holubinku nazelenalou nebo holubinku bukovku.
U nezkušených houbařů by mohlo dojít k záměně za smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), která se však nápadně odlišuje mimo jiné relativně dlouhým třeněm s prstencem a pochvou na jeho bázi.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SVRČEK, Mirko; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Holubinky. Praha: Academia, 1984. S. 88.
- KLUZÁK, Zdeněk; SMOTLACHA, Miroslav; ERHARTOVI, Josef a Marie. Poznáváme houby. Brno: Svépomoc, 1985. S. 122.
- SVRČEK, Mirko; VANČURA, Bohumil. Houby. Praha: ARTIA, 1987. S. 75.
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. S. 330.
- SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 45.
- Holubinka trávozelená (Russula aeruginea) [online]. hobby.iDNES.cz [cit. 2010-12-18]. Dostupné online.
- Holubinka trávozelená (Plávka trávozelená) [online]. Houbař.cz [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-27.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka trávozelená na Wikimedia Commons
