Rudolf Vanýsek
| prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc. | |
|---|---|
.jpg) Prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, DrSc. | |
| Narození | 5. února 1876 Velký Týnec  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. srpna 1957 (ve věku 81 let) Mariánské Lázně  Československo |
| Bydliště | Masarykova ul. 29, Brno (Ferdinandsg.29 / Franziskanerg.1,Brünn) |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Univerzita Karlova (česká Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze) |
| Povolání | lékař a pedagog |
| Zaměstnavatelé | Zemská nemocnice v Brně, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně |
| Znám jako | zakladatel moravské internistické školy, první český primář v Brně (1907), první předseda Spolku českých lékařů v Brně (1924–1936) |
| Ocenění | Medaile Jana Evangelisty Purkyně (1956) |
| Období | 1901–1957 |
| Následovník | Miloš Štejfa st. |
| Choť | Marie roz. Kletzlová (1909–1919) Blažena roz. Bumbová (1922–1957) |
| Děti | Jan Vanýsek |
| Rodiče | Jan Vanýsek, Anna roz. Kubíčková |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Vanýsek (5. února 1876 Velký Týnec[1] – 28. srpna 1957 Mariánské Lázně) byl český lékař, profesor patologie a terapie nemocí vnitřních.
Byl žákem českého lékaře profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Rudolf Vanýsek vystudoval české Slovanské gymnázium v Olomouci, které zakončil maturitou v roce 1895, načež nastoupil ke studiu na české Lékařské fakultě UK v Praze (Česká universita Karlo-Ferdinandova), kterou dokončil promocí v roce 1901. Po promoci pracoval jako odborný asistent profesora Thomayera na II. interní klinice české lékařské fakulty UK. V této době, byli jeho lékařskými kolegy na klinice, pozdější významní internisté Josef Pelnář (1872-1964) a Ladislav Syllaba (1868-1930).
V roce 1907 byl jmenován (prvním českým) primářem interního oddělení v Zemské nemocnice v Brně (Primararzt der Landeskrankenanstalt).
V roce 1912 se habilitoval jako soukromý docent (Privatdozent) chorob průmyslových při C.k. vysoké škole technické Františka Josefa v Brně.
Od roku 1919 byl jmenován řádným profesorem vnitřního lékařství na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stál tak u založení Kliniky nemocí vnitřních a nervových (později I. interní kardiologická klinika LF MU), byl zvolen děkanem LF MU (1926 až 1927) a rektorem MU (1932 až 1933). V období před druhou světovou válkou byl organizátorem lékařského stavovského hnutí.
Klinicky popsal stav neurocirkulační astenie, později nazvaný jako Vanýskův syndrom (Vanýskovo trias).[2]
Po obsazení Československa nacisty v roce 1939 byl německou správou nuceně penzionován, po osvobození v roce 1945 se ještě podílel na obnově interní kliniky. V tomto období vznikla i II. interní klinika (Prof. MUDr. J. Polčák) a III. interní klinika (Prof. MUDr. J. Pojer).
Nástupcem na „Vanýskově klinice“ se stal profesor Miloš Štejfa st. (1946–1969).
Po roce 1948 byl označen za „předního představitele buržoazního vykořisťovatelského řádu“ a o 2/3 došlo ke snížení vyměru starobní penze.[3]
V důchodu pracoval jako závodní lékař Československé státní spořitelny v Brně a lázeňský lékař v Mariánských Lázních, kde v létě 1957 i zemřel.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Vanýsek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Vanýsek
- Rudolf Vanýsek na stránkách Encyklopedie dějin města Brna
- Rudolf Vanýsek na stránkách Masarykovy univerzity
- Rudolf Vanýsek na stránkách Jiřího Vanýska
