Rudolf Hess (rakousko-uherský generál)

Rudolf Hess
Velitel v Temešváru
Ve funkci: 1914 – 1918
Předchůdce	Otto Meixner
Nástupce	Theodor Hordt
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1916), polní podmaršál (1912), generálmajor (1909)
Narození	21. srpna 1858 Fogáras
Úmrtí	24. listopadu 1930 (ve věku 72 let) Vídeň
Místo pohřbení	Döblinger Friedhof
Profese	důstojník
Ocenění	Řád železné koruny 3. třídy (1907) Vojenský jubilejní kříž (1908) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1915) komtur Řádu Františka Josefa (1918) Jubilejní pamětní medaile 1898
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Hess (uváděn též jako Heß) (21. srpna 1858 Fogaras – 21. listopadu 1930 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, vystřídal působení u různých jednotek pěchoty, uplatnil se také jako štábní důstojník. Za první světové války zastával funkci velitele v Temešváru (1914–1918) a v roce 1916 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Po zániku monarchie byl v roce 1919 penzionován a dožil v soukromí ve Vídni.

Životopis

Narodil se v Sedmihradsku, byl synem majitele realit Herberta Hesse. První vojenskou průpravu získal na jezdecké akademii v Hranicích a poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1876–1879). Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík k 2. pěšímu pluku v Brašově. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1884–1886) a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Souběžně působil jako štábní důstojník u různých jednotek pěchoty v Budapešti, jako kapitán (1890) poté sloužil u vojenského velitelství v Zadaru a následně u 46. pěšího pluku ve Vídni. V roce 1896 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 6. pěší divize ve Štýrském Hradci. V hodnosti podplukovníka (1899) byl jmenován velitelem praporu u 63. pluku v Bistrici v Sedmihradsku. V roce 1902 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 41. pěšího pluku v Černovicích, již o rok později byl přeložen jako velitel 76. pěšího pluku do Ostřihomi.

V prosinci 1908 byl jmenován velitelem 12. pěší brigády v Klagenfurtu a k datu 1. května 1909 byl povýšen na generálmajora, ještě téhož roku byl přeložen jako velitel 32. pěší brigády do Sibiu. Od roku 1911 byl zástupcem velitele 12. armádního sboru v Sibiu a k datu 1. listopadu 1912 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. V dubnu 1914 ze zdravotních důvodů odešel na dlouhodobou dovolenou, ale po vypuknutí první světové války byl v září 1914 povolán znovu do aktivní služby. Po celou dobu první světové války byl velitelem v Temešváru a v roce 1916 obdržel titulární hodnost generála pěchoty. Po zániku monarchie byl k datu 1. ledna 1919 penzionován a poté žil v soukromí ve Vídni. Zde také zemřel a je pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Döbling.

Řády a vyznamenání

Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, za první světové války byl vyznamenán také německým Železným křížem a získal ocenění i od německého Červeného kříže.

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• Vojenská záslužná medaile (1916)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1916)
• komtur Řádu Františka Josefa (1918)

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 156–157 (heslo Rudolf Hess) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)